„Takže? Co podnikneme dál?” padla jako první otázka ze strany Cassie, když se celý tým až na Kaillu sešel v zasedací místnosti. Morgan si celou dobu prohrávala v ruce se Starkpadem a nijak ostatní nevnímala. Až poté jí přišlo divné ticho v místnosti, takže se na ostatní podívala. Všichni se dívali na ni. Pochopila, že otázka by právě má ni. 

„Nic,” odpověděla prostě a s klidem, přičemž na Starkpadu začala něco dělat. Ostatní se po sobě zmateně podívali a taktéž i Brook. Přísahala by, že toho Morgan našla až dost na to, aby se to dalo použít. A nebo se mýlila? 

„Jak jako nic?!” vyjekla Lila a obořila se na Starkovou tím, že vstala a vypadala na to, jakoby se na ni měla každou chvíli vrhnout. Ale zabránil jí v tom James, který před ní natáhl ruku. 

„Uklidni se. Třeba má vysvětlení,” zkusil s klidem a sledoval výraz Bartonové, ve kterým se nepohl ani sval. Hawkeye se pouze posadila zpátky na své místo. 

„Mám. A je prosté. Nemáme nic. Stopy na síti ani na místě činu. Pachatel je opatrný a pravděpodobně si ani nepřeje, aby ho někdo našel,” vysvětlila Morgan celému a přitom se krátce podívala na Rogersovou sedící vedle ní. Blondýnka mlčela. „Nejlépe teď všichni uděláme, když budeme dělat, že nám je to fuk a on zase něco provede. Zkusíme ho lapat do pasti.”

„A jak to chceš udělat? Nemůžeme předvídat kde udeří příště,” zapojila se i Brooklyn, která už nechtěla jen prohlížet. Jako kapitánka týmu nemohla jen přikyvovat. Musela také říct svůj názor. 

„Pokud se zaměříme čistě na plán pachatele, tak můžeme. Teď ukradl vibránium. Co by mohl chtít dál?”

„Zbraně? Nějaké součástky nebo plány na výbušniny?” odhadovala Cassie. Sama moc nevěděla o jakou osobu se jedná. Ani Morgan to nevěděla úplně jistě, ale věděla jedno. Vše, co si její táta uchoval, jim v boji moc nepomůže. 

„Přesně tak. A kde se tohle všechno nachází? Ví někdo?” zeptala Morgan všech, jakoby šlo o nějakou hloupou soutěž. Všechny si prohlédla vážným pohledem a čekala na odpověď. 

„Vojenská základna ve Washingtonu,” odpověděl na její otázku Chris po chvíli ticha. Řekl to s naprostou jistotou,nad čímž se Morgan jen pousmála. Přikývla v souhlas. 

„Přesně tak,” potvrdila jeho myšlenku. Celej tým kolem stolu utichl. Jediný se od stolu zvedl Sky, který si přivolal do ruky Stormbreaker. Všichni se po něm mlčky podívali. 

„Tak na co čekáme. Jdeme,” pobídl Sky své kolegy a odešel ze zasedací místnosti. Ostatní jen s úžasem prohlíželi, zatímco Brook to brala úplně v pohodě. I ona se zvedla ze židle, na některé doteď seděla a na všechny se podívala přísným pohledem. 

„Slyšeli jste ho. Vyrážíme!”

**

Cesta na vojenskou základnu netrvala nijak dlouho, když si Avengers vzali quinjet. Jelikož se prozatím žádný útok nekonal, Morgan s Brook šly z týmu jako jediné, aby si promluvily s armádním generálem USA. Chtěly s ním probrat případnou past na Ultrona, kdyby se pokusil ukrást něco dalšího. Žádat o pomoc S.H.I.E.L.D nemohly, protože by jim moc pomoci nemohl.

Předtím, než Brooklyn opustila letoun, oblékla si novou uniformu, kterou jí dala Morgan. Přeci jen Starková nechtěla, aby chodila ve dva roky staré uniformě, kterou měla v boji proti Hammerovi. Nyní Brook navrhla novou a pohodlnější. Dostala zpátky samozřejmě i štít po otci. Morgan si vzala černé krátké šat a sluneční brýle, aby udělala na generála dojem, i když už je trochu starší pán. Dobrého dojmu není nikdy dost. U Starků už vůbec ne.

Rogersová i Starková bok po boku došly k vojenské základně, kde akorát probíhal výcvik nováčků v armádě. Morgan to nebrala nijak za důležité, ale Brook se při pohledu na nováčky jen pousmála. Vzpomněla si na momenty, kdy ji táta bral s sebou do práce a ukazoval jí, jak probíhají výcviky vojínů. Byla ještě malá.

Když obě ženy vojáci spatřili, postavili se do pozoru. Brooklyn to tolik neznala. Nikdo před ní nikdy nezasalutoval, protože nebyla součástí armády. Morgan si její nejistoty povšimla a jen se na ni pousmála. 

„Máš vlivné rodiče a navíc… Všichni tě znají jako Miss Patriot aka kapitánku Avengers.”

„Miss Patriot? Co to je za přezdívku?” zamračila se blondýnka na Starkovou, protože se jí jméno ani trochu nelíbilo. Nepovažovala se za patriota. 

„To je tvoje přezdívka. Všichni v týmu nějakou máme. Já jsem Iron Heart, Lila je Hawkeye, Kailla Black Panther-”

„A James, Chris a Sky?” zeptala se Brook následně. Pokud si byla dostatečně vědoma, tak ti tři přezdívky neměli. Morgan znejistěla, ale přesto to na sobě nenechala znát. 

„Už na tom nějakou dobu pracuji,” zkusila to zakecat a akorát začal přicházet armádní generál Baker. Brook se ještě stihla ušklíbnout, než generál dorazil. Pobavilo ji, že Morgan zkusila úhybný manévr, který se jí moc nepovedl. 

„Slečno Starková, kapitánko Rogersová, vítejte. Co vás sem přivádí?” oslovil generál oba Avengery s přátelským úsměvem. Morgan se falešně usmála a podala si se starším mužem ruce, tak jako Brook hned po ní. 

„Přišly jsme uzavřít dohodu. Určitě víte, že nám jde o bezpečí státu, tak jako Vám,” Morgan si vzala hlavní slovo a snažila se neklepat zimou. První lednový den jí přišel stejně chladný, jako předešlé dny. Pomalu v hlavě začala uznávat, že vzít si krátké šaty byl sakra špatnej nápad. Tiše Brooklyn záviděla její uniformu, která je uvnitř vyhřívaná, když je někde v zimě. 

„Samozřejmě. Chcete si o tom popovídat v mé kanceláři? Bude tam rozhodně tepleji, než tady,” navrhl generál Baker, když si všiml Morganina stylu zimního oblékání. Než Morgan stihla něco říct, Brook to přijala a táhla ji dovnitř.

„Sundej si ty brýle. Není léto,” napomenula Starkovou šeptem, když následovaly armádního generála Bakera do jeho kanceláře. Morgan se na Brook podívala, když si posunula brýle víc na nos. Pokrčila obočí a netvářila se nijak přátelsky.

„Moje brýle, moje věc. Takže mlč,” upozornila Rogersovou a vešla do do kanceláře. Brooklyn si povzdechla a též vešla. Následně za nimi zavřela dveře a postavila se vedle Morgan ke stolu, kde už seděl generál. Pokynul na obě členky Avengers, aby se posadily. Tak i udělaly. 

„Nuže? O jak závažnou situaci se jedná?” 

„Jde tu o jednoho zloděje. Okradl Wakandu o veškeré vibránium a shodli jsme se jako tým na tom, že další jeho cíl budou zbraně a tak nějak dál. Chápete,” chopila se Brook vysvětlování. Generál Baker blondýnku pozorně poslouchal a jen přikyvoval. Když si vše pospojoval, došlo mu, že mluvila o jejich zbraních a že bude základna dalším cílem. 

„Samozřejmě. Takže po nás požadujete konkrétně co?” raději se zeptal. Neměl sebemenší tušení co mají hrdinové v plánu. 

„Chceme tu nainstalovat spolehlivá poplašná zařízení a kamery, které by nás okamžitě upozornili, kdyby se tu objevil,” promluvila Morgan sebejistým tónem. Své technologii naprosto věřila a pochybovala o tom, že by ji zklamala. Ještě nikdy se nic podobného nestalo. 

„A koho máme očekávat? Podle toho, jak mluvíte, nejspíš nepůjde jen o člověka, že? Kdo to je? Asgarďan, nebo nějaký jiný mimozemšťan?”

„Asgarďané jsou na naší straně,” opravila jej Brooklyn okamžitě. „Jde o-”

„Vysoce inteligentního a pokročilého androida,” skočila jí Morgan do řeči a na její tváři se neobjevil sebemenší náznak úsměvu hrdosti. Brook to raději neřešila. Od Starkové to i očekávala. 

Generál pokrčil obočí a přitom položil na pracovní desku stolu jeho ruce, které měl spojené prsty. Zamyslel se. Brook s Morgan se po sobě s očekáváním podívaly a netrpělivě čekaly na finální rozhodnutí armádního generála USA. Ten vydechl a nakonec se rozhodl říci své rozhodnutí. 

„Tak dobrá. Máte všichni povolení bez omezení se pohybovat po základně a zaparkovat si quinjet v hangáru. Budeme vám plně důvěřovat, že se nic nepokazí.”

„Spolehněte se,” přikývla kapitánka a koutkem oka se ohlédla po Starkové, která následně vstala, tak jako generál. Podala si s ním ruce. 

„Máte naše slovo, že ho chytíme,” slíbila mu a poté se dala k odchodu z kanceláře. Brooklyn zaváhala, protože neměla ve zvyku dávat podobné sliby, když ani neví, zda mají šanci uspět. Nic k tomu raději nedodala a s generálem si také podala ruce. Naposledy na něj kývla a vydala se za Morgan ven u kanceláře.