10.
Morgan vešla do haly, kde už byl hotový blázinec. Hosté byli celkem hlasití, ale to Starkové nijak moc nevadilo. Tak jako hudba, která měla za úkol oživit celý večírek. Morgan si oddechla, když mezi hosty viděla i Kaillu. Ihned se k ní vydala, aby ji pozdravila.
„Je mi velkou ctí Vás přivítat na mém novoročním večírku, princezno Wakandy,” oslovila Kaillu, když byla pár metrů od ní. Kailla zareagovala a otočila se na Morgan. Jemně se pousmála.
„Konečně trochu změna. Královské povinnosti mě už unavují,” přiznala Kailla a šla k Morgan blíž, aby vystoupila z davu. Obě šly směrem k velkému oknu a číšník jim donesl sklenku s šampaňským. „Zjistili jste už něco o tom zloději?”
„Upřímně? Kapitán z roku 1972 mě navedl, abych se podívala, jestli za tím nestojí Ultron,” pokrčila Morgan rameny a upila ze sklenky na vysoké noze. Podívala se ven z okna a zadívala se na noční oblohu plnou hvězd. Od malička si vždycky představovala, že jedna z hvězd je táta a ten na ní dohlíží.
„Ultron? Ten, co napadl Sokovii?” podivila se Kailla. O Sokovii slyšela a nebylo to zrovna příjemné vyprávění. Bylo to jedna velká zkáza.
„Ty o něm něco víš?” Morgan se na ni podívala celkem překvapeně. Kailla vydechla.
„Nic moc. Jen jsem o tom slyšela a taky to, co Ultron dělal. Údajně je výtvorem tvého otce a Bruce Bannera.”
„Tomu nevěřím. Proč by můj táta stvořil zkázu celé planety?” Morgan tomu nechtěla věřit. Proč by to její táta dělal, když se snažil svět naopak chránit? Stalo se snad něco, o čem by měla vědět?
„Nic dalšího nevím. Vím jen to, co jsem ti právě řekla,” bránila se princezna z Wakandy a pozorovala Morgan, která do sebe kopla zbytek sklenky a tu následně vrazila Kaille do ruky.
„Omluv mě. Musím si ještě něco zařídit,” falešně se na ni usmála a rozešla se pryč z místnosti. Kailla si povzdechla a šla za ostatními. Když byla Morgan skoro u dveří, zahlédl ji Chris. Hned šel za ní.
„Morgan, konečně jsi tady. Myslel jsem, že už nepřijdeš-”
„Teď ne, Strangi,” odbyla ho, jakmile k ní přišel. Ani se na něj nepodívala. Poznala ho po hlase. Opustila halu a rychlým krokem došla do laboratoře, kde nechala Friday vyhledávat informace. „Povídej a klidně přeháněj. Dneska mě už nic nepřekvapí.”
„Všechny události pochází z roku 2015. Rok před Sokovijskou smlouvou.”
„A co tam táta zaznamenal?” zajímala se Morgan a usedla na svou židli u pracovního.
„Postupy, jak se snažil spolu s panem Bannerem zrealizovat projekt Ultron, ale to se pokazilo. Ultron napadl celý jeho systém, pokusil se odstranit Jarvise. Původní umělou inteligenci Vašeho otce. Ovládl roboty ze železné legie a napadl Avengers. Později nakoupil u překupníka velké množství vibránia, nechal si udělat nové tělo, které mu později vzali Avengers,” začala Friday vysvětlovat vše, co našla v databázi. Pouze zkráceně.
„A s tím tělem se stalo co?” zeptala se Morgan trochu zaskočeně. Vůbec nevěděla, že se tohle někdy stalo. Možná to bylo lepší, ale teď to bylo třeba.
„Váš otec a pan Banner do něj nahráli Jarvise. Ten si začal říkat Vision.”
„A dva roky na to ho zabil Thanos,” zaslechla Morgan Bruce, který bez vyzvání vešel do laboratoře. Starková se ho z počátku lekla. „Měla bys to vypnout. Tohle je něco, o čem by se tu nemělo mluvit.”
„Proč? Protože jsi to stvořil ty a táta?!” vyhrkla Morgan naštvaně. Nevěděla, kde se v ní ta zloba najednou vzala, ale věděla, že to Bruce chce celé smést ze stolu.
„Morgan… Podívej. Byli jsme blázni. Využívali jsme každou možnost k záchraně světa, ale jednou se to prostě vymklo z rukou. Tony vždycky věděl co dělá a já mu v tom bránit nemohl. Měl svou hlavu,” povzdechl si Banner a došel k pracovnímu stolu, kde seděla Morgan. „Proč to vůbec hledáš?”
„Chci najít toho, co je zodpovědný za krádež toho vibránia. Nebudu klidně spát dokud to nezjistím. Kapitán mi poskytl informací, ať si zkontroluji záznamy o Ultronovi, zda se nevrátil,” vysvětlila mu brunetka a opřela se zády o židli, na které seděla.
„Zrádce jeden,” uchechtl si Bruce, když mu došlo, o jakém kapitánovi mluvila. Morgan se mírně usmála. „Co myslíš, že by s tím vibrániem chtěl dělat?”
„Třeba si postavit armádu a pomstít se…”
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro