*O dva roky později - Přítomnost - Malibu*

„Friday, chci všechny informace o dění tam venku a zda někde není třeba Iron Heart,” rozkázala Morgan své umělé inteligenci, jakmile opustila prostory své dílny. Loudavým krokem zamířila do kuchyně a vzala si z lednice plechovku Coly. Poslední dobou na zdravý životní styl kašlala, což se nelíbilo její matce, ale to bylo mladé Starkové jedno. 

„Dvě krádeže v místních klenotnictvích, jedno vloupání do rodinného domů,” odpověděla jí Friday v bodech. Morgan si uchechtla a napila se z plechovky, kterou si mezitím otevřela. 

„Nic, co by policie nezvládla. Máš tam něco jiného?” zeptala se potom, co polkla a přes obývák se vydala zpět do dílny. Potřebovala dokončit svůj nový oblek, aby ho hned zítra večer mohla vyzkoušet.”

„Ne, slečno.”

„Výborně,” usmála se brunetka. „V tom případě objednej jednu velkou sýrovou pizzu a nějakou čínu. Budu mít dnes večer nabytý program.”

„A nechtěla bys raději vyrazit na nějaké normální jídlo?” ozval se neznámý hlas v rohu místnosti, která byla jen z poloviny osvětlená. Morgan přeci jen procházela a tolik světlem plýtvat nepotřebovala. Jenže když zaslechla onen hlas, který patřil nějakému muži, zastavila se. Začala se rozhlížet odkud hlas pocházel. Až po pár vteřinách se ze stínu vynořila postava. Patřila Chrisovi. Synovi Doctora Strange. Od doby, co patřil do týmu Avengers jako Morgan, nespustil z ní oči a hlídal jí, aby se jí nic nestalo. Za ty dva roky se na něm něco změnilo. Byly to krátce střižené vousy na jeho tváři. 

„Chris Strange,” utrousila Morgan a přitom se na čaroděje podívala pohrdavým výrazem. „Co děláš v mém domě a jak je možné, že mi o tobě Friday nedala vědět.” 

„Řekněme to takhle. Ovládám praktiky, které nepochopí žádná z tvých technologií,” Chris se ušklíbl a pomalým krokem se rozešel k Morgan. Starková se zamračila a bedlivě sledovala každý jeho pohyb až k ní. Když se nacházel přímo až před ní, uslyšela jeho tlukot srdce. V takhle velké blízkosti u sebe dlouho nebyli, což Morgan silně znervózňovalo. 

„Nech toho,” vydechla a chtěla ustoupit, ale její nohy neposlouchaly. Jakoby byly pevně přikovány k zemi. Chris se usmál a trochu se k Morgan sehnul. Byl pořád vyšší než ona, což se mu líbilo. 

„Copak. Jsi nějaká červená,” ušklíbl se, když si všiml, jak se její tváře začaly zabarvovat do červené barvy. Uváděl jí do rozpaků jen svou přítomností. 

„Nerýpej,” zamumlala Morgan a krátce uhnula pohledem. Chris to ale ihned napravil a dvěma prsty pod bradou si natočil její hlavu zase na sebe. Chtěl se jí dívat do očí. 

„Prostě si to přiznej. Scházím ti,” naklonil se k ní a zašeptal jí to do ucha. Morgan se ošila, ale přesto nedokázala popřít, že jeho hlas jí dostával do kolen. Byl tak čistý a smysluplný. Tak jako tenkrát. Ale rozešli se spolu a tak to Morgan chtěla i nechat. Nechtěla vstupovat znovu do stejné řeky. 

„Chrisi,” brunetka chtěla znít varovně, ale vůbec to tak neznělo. Ba naopak. Jakoby se jí to líbilo a chtěla by víc. Styděla se za sebe, že se nechala okouzlit jeho šarmem. Tak jako tenkrát.

„Ano, slečno Starková?” zavrněl Strange provokativně a položil Morgan ruce na boky. Zkoušel, co všechno si může dovolit.

„Dost už!” zavrčela zničehonic Morgan a kluka od sebe odstrčila. Konečně se zvládla probrat z jeho poblouznění, co na ní kladl. Už ho nemilovala a nechtěla se s ním vyspat pokaždé, když s ní flirtuje. S tím už skončila. Chris se zatvářil překvapeně, když se Morgan otočila a zamířila zpátky do své dílny. Potřebovala to rozdýchat. „Koukej vypadnout, jinak zavolám policii.”

„Ty a nechat mě vyvést policií? Čekal bych, že mě třeba vykopne jedno z tvých brnění,” uchechtl si Chris a založil si ruce na prsou. Její myšlenka ho opravdu pobavila. Morgan už byla mimo jeho dohled, ale přesto ho slyšela. 

„Co není může být,” zavolala na něj, než se s hlasitým zabouchnutím zavřela v dílně. Chris si povzdechl a vedle sebe si vytvořil s pomocí dvojprstenu portál vedoucí do Morganiny dílny. Vešel dovnitř. Musel s ní mluvit kvůli skutečnému důvodu, proč přišel. Jakmile vešel, uviděl sedět Morgan u jejího pracovního stolu a jak si zrovna hrála se šroubovákem a přemýšlela, co přidělat první. Strange došel pomalu k její židli, aby proti němu případně něco nepoužila a opřel se rukama o čelo otočné židle. Díval se Morgan přes rameno a sledoval ji při práci. 

„Co to bude až to bude?” zeptal se na spousty částeček na stole. Stále to nechápal, jak si dokázala všechny ty obleky sama vyrobit. 

„Rukavice,” odpověděla mu Starková už klidně bez známek výhrůžek a agresivity. Práce ji uklidňovala. Občas ji ostatní považovali za workoholika, protože kolikrát nevyšla několik týdnů z domu. 

„Jsem tu z jiného důvodu, než abych tě balil. I když bych víc preferoval tu druhou možnost,” pousmál se Chris lehce zklamaně, ale pak se pokusil zachovat vážnou tvář. „Máme misi. Musíme do Wakandy.”

„Do Wakandy?” Morgan to zaskočilo a položila šroubovák. Otočila se na Chrise. „Co by nutně potřebovali ve Wakandě? Mají tam na to lidí dost,” odfrkla si a rozhodla se pokračovat v práci. 

„Chce nás tam Kailla, tak přestaň odporovat a pojď. Slíbil jsem, že tě přivedu,” čaroděj se nechtěl jen tak vzdát a Morgan vytáhl na nohy. Ta se při uchopení za ruku lekla, až jí z ruky vypadl šroubovák na zem a těsně minul Strangovu nohu. 

„Proč pořád tolik stojíte o to, abych byla součást týmu, který vidíme pohromadě jednou za uherský rok,” zamračila se brunetka a už byla připravená na Chrise poslat své obleky. 

„Jezdíme na mise, ale ty jsi věčně nedostupná,” povzdechl si Chris a chytil Morgan za ramena. „Pojď. Potřebujeme Iron Heart v každém případě. I když bude pozítří Nový rok.”

„Přes svátky nedělám,” ušklíbla se Starková a chtěla se vymanit, ale Strange jí to nedovolil. Na to měl až moc pevný stisk. 

„Padej pro oblek,” procedil Chris mezi zuby. Už toho měl dost, jak pořád odmlouvala. Morgan se nevině usmála, zanechala své práce a šla si sbalit. Bylo načase se zase proletět. 

**

„Autopilot je nastaven. Očekávaný přílet do Wakandy je za čtyři hodiny,” rozhlásila Lila přes celý letoun, sedící u pilotování. Akorát dorazila i Morgan s Chrisem jako poslední a letoun se za nimi vzápětí zavřel. Na palubě quinjetu byli všichni až na Kaillu, která čekala ve Wakandě aka její rodné Zemi. 

„To je toho, že jste tady. Už jsme mysleli, že poletíme bez vás,” uchechtl si James, když si všiml nově přítomné dvojice. Chris protočil očima a sedl si vedle Skye. 

„Taky jsme mohli jít přes portál a potom se vám vysmát, že jste pomalí.” 

„Vždyť víš, že má Lila od S.H.I.E.L.Du nový letoun. Potřebuje si ho vyzkoušet,” pokrčil Barnes rameny a raději si šel dál povídat s Cassie sedící vedle něj. Morgan celou situaci nijak zvlášť nevnímala. Šla směrem k místu pilota, kde seděla Lila a opřela se rukama o zadní část sedačky. 

„Jak to šlo? Ty ostatní mise,” zeptala se brunetky sedící u pilotování. Lila přestala věnovat pozornost řízení a pootočila se na Starkovou. V její tváři se nemohl ani sval, což u ní bylo naprosto normální. Neuměla se moc usmívat. 

„Přežili jsme je. Občas zlomenina, narušená psychika, jinak pohoda,” pokrčila Lila rameny. „Budeme vzlétat. Být tebou bych se připoutala.” Morgan neváhala a ihned doběhla k druhé sedačce pilota a sedla si na ní. Po té se připoutala a čekala, než letoun vzletí.