Na odpočtu do odletu atomovky zbývalo deset sekund. Brook vykryla střely nepřátel a následně po nich hodila štítem. James jí pomohl a některé zastřelil, když Morgan nad prostorem létala v obleku a vyřazovala tak střelce z výšky. Přitom chvilkami sledovala odpočet. Stále čekala na odpověď Friday.

„Tak, sakra, Friday! Už to máš?!” zavrčela Morgan netrpělivě. Už moc dlouho čekala na odpověď umělé inteligence a stále se nedočkala.

„Počet vyhledaných výsledků...nula,” dočkala se finální odpovědi, která ji vůbec nepotěšila. Věděla, že se bude muset uchýlit k jediné možnosti a to jadernou zbraň během pravděpodobného letu nějak zničit. A že ji to možná i zabije, ale musela riskovat. V sázce bylo mnohem víc životů, než kolik jich někdy v životě zachraňovala.

„Friday, až řeknu teď, dáš mi do trysek plnej výkon,” poručila si dívka a letěla k ovládání atomovky, když zbývalo již pět vteřin. Akorát se otevřel na střeše  akorát velký otvor pro odlet jaderné zbraně. Jakmile atomovka odpočetla poslední vteřiny, zvedla se ze země. Trochu se otřásla zem, že musel James chytit Brook, aby nespadla. Atomovka vzlétla a zmizela v otevřené střeše. „Teď!” křikla Morgan a ve velké rychlosti vyrazila za rychle letící zbraní.

„Morgan, co to děláš?!” zaslechla v komunikátoru hlas Brooklyn. Zněla vyděšeně.

„Chyťte Hammera. Já se pokusím tu atomovku nějak zničit,” odpověděla Rogersové a přerušila spojení, aby se jí to Brook nepokusila nějak vymluvit. Přerušila spojení se všemi. Ve velké rychlosti se dostala pod jadernou zbraň a namířila na ní lazerem z jejího zápěstí, aby se pokusila strukturu zbraně z venku nějak narušit. To se bohužel nepovedlo. Lazer tam zanechal akorát malý škrábanec.

Přílet do New Yorku odhadovala tak na čtyři minuty v rychlosti, kterou letěla se zbraní. Věděla, že to není tak moc času, kolik by potřebovala, ale musela něco rychle vymyslet, než bude pozdě.

Pokusila se zbraň narušit paprskem z reaktoru, ale ani to se nepovedlo. Potichu si pro sebe zaklela a na pár vteřin zmagnetizovala svůj oblek, aby se přichytila ke zbrani. Zkusila to znovu paprskem z reaktoru, ale víc z blízká. Znovu to zanechalo škrábanec. Přílet do New Yorku se nekontrolovatelně blížil. Orosilo se jí pod brněním čelo a na chvíli zazmatkovala. Nevěděla co dál. Docházely jí nápady. Zauvažovala, že by mohla atomovku poslat do vesmíru, ale neměla takovou sílu jí otočit během letu. Aktuálně měla ta věc větší sílu, než Morgan v brnění.

Výhled na New York se blížil. Zbývala minuta. Pitomá minuta. Z dali viděla, že se lidé ještě nedostali pryč a o to víc začala panikařit. Byl tohle konec?

Když se podívala dopředu před sebe, uviděla nedaleko něco, jako tvořící se obří portál, který kolem utvářejícího prostoru světélkoval. Portál vedl kamsi do temného místa. Byla tohle jediná možnost, jak tu bombu dostat pryč? Za zkoušku to to stálo. Bylo jí úplně jedno, že portál byl dílem jednoho z čarodějů.

Chytila letící atomovku zespoda, přidala do trysek a v plné rychlosti vletěla i se zbraní do portálu. Jakmile překročila hranici portálu, pustila se a její trysky selhaly, takže dopadla tvrdě na zem. Zasténala, když se po pár nedobrovolných kotoulech konečně zastavila. Podepřela se rukama a podívala se směrem, kde zmizela zbraň. Nezbyla po ní ani památka. Něco jí zarazilo. Tohle nebyla její planeta. Když se rozhlédla, uviděla kolem sebe v prostoru poletující kusy něčeho, co připomínalo trosky ze země, na které právě stála. Prostor kolem byl ve fialové barvě a všechno vypadalo celkem divoce. Nevěděla, kde to byla.

Pohledem vyhledávala portál, kterým sem vletěla, ale ten byl pryč. Zůstala tam uvězněná a ani neměla sebemenší ponětí, kde to byla. Její myšlenky prolomilo jakési naštvané zavrčení. Doteď jí nenapadlo se ohlédnout za sebe. Když to udělala, zděsila se. Uviděla obří obličej něčeho, co vypadalo opravdu nepřátelsky. Pozorovalo jí to a ona pro změnu pozorovala ten obličej. Jenže pak se něco začalo dít. Obličej otevřel svá ústa a z nich vyšlehl nějaký paprsek směrem na Morgan. Než se k ní stihl dostat, propadla se do země. Neboli do portálu, co se pod ní zrovna v pravou chvíli objevil. Spadla do něčí náruče.

Ruce obalené ve stříbrném kovu a celkově takto vypadající oblek by poznala kdekoliv. Chytil ji Rhodey, který se s Iron Heart začal snášet pomalu na zem. Jakmile oba přistáli, postavil Starkovou na zem a odklopila se mu přední část helmy. Morgan si ji sundala celou z hlavy, jelikož byla už dost poškozená.

„Tobě přeskočilo?!” vyjekl Rhodey a zamračil se. Morgan se po něm podívala a sklopila provinile pohled. Právě zachránila New York a on ji teď bude říkat, jak se má chovat? Starková na to nic neřekla. Když se po svém strejdovi krátce podívala, sevřel ji v objetí. „Jsi fakt šílená. Už to nikdy nedělej.”

„To ti nemohu slíbit,” pousmála se brunetka a po té se od sebe oba odtáhli.

„Morgan!” vykřikla její máma, když přistála kousek od nich a vystoupila ze svého brnění, aby mohla obejmout svou dceru. Měla o ní strach. Větší, než kdykoliv předtím. Myslela, že o svou dceru právě přišla, ale dostala se z toho.

„Jsem v pořádku, mami,” ubezpečila ji Morgan s úsměvem a též mámu objala. Stále byla ve svém brnění, i když bylo hodně potlučené.

Kolem se objevil hlouček původních Avengers a taky se objevila i Kailla. Kousek od všech přistál známý quinjet, kterým přiletěl zbytek, co byl v továrně. Brooklyn, James, Lila, Cassie a Sky. Sky s Jamesem drželi v poutech Hammera a měl zároveň zalepenou pusu, aby nemluvil, jelikož se to v letounu nedalo už vydržet a Lila vyhrožovala jeho smrtí.

Jakmile Brook uviděla Morgan živou a zdravou, v půli cesty upustila na zem štít a rozeběhla se za ní. Morgan se odtáhla od Pepper a s Brooklyn se objaly. Od doby, co Morgan odletěla i s atomovkou, měla o ní blondýnka velký strach. Celou dobu dělala závěry, kde teď je a jak se jí daří zničit zbraň. Během letu uviděla ve zprávách, jak Morgan vletěla i s atomovkou do portálu a už se neobjevila. Teď, když jí viděla, spadl jí velký kámen ze srdce.

„Jsem šťastná, že jsi v pořádku,” vydechla úlevně Rogersová.

„Budeme všichni žít. Ta věc je pryč,” uklidnila Morgan kamarádku s upřímným úsměvem. Brook se také usmála a obě se od sebe odtáhly. Byl to nejšťastnější den, jaký kdy zažili.

„Princezno. Na mě jste zapomněla?” ozval se i Chris, který se ke skupince dostal s pomocí nového portálu. Morgan se po mladém Strangovi ohlédla a pousmála se. Uvědomila si, že ten portál do neznáma byla jeho práce a že jí odtamtud potom zase dostal.

„To byla tvá práce, že?”

„Jistě. Jen jsem netušil, že jsi tak velký magor, abys vletěla dovnitř i s tou atomovkou,” zasmál se, když k němu došla jeho expřítelkyně.

„Jsem Starková. Mám to holt v krvi,” také se zasmála. „Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale děkuji.”

„Za málo. Záchrana New Yorku je na mém seznamu každý den,” usmál se a odhalil tak jeho dokonalý úsměv, na který Morgan že říkat zvládl sbalit. Byla to jeho první opravdová láska po těch všech, které měl předtím. Ale byli oba mladí. Teď už byli o něco starší a moudřejší. Až na pár drobností.

„V tom případě můžeme jít slavit!” ohlásil Sky slavnostně, aby všechny navnadil na správnou atmosféru. Totálně tak překazil další z Chrisových pokusů začít flirtovat s Morgan. Ostatní z týmu se pouze zasmáli nadšení Skye a užívali si krásný pocit vítězství.

*O pár dní později - Tisková konference - Washington D.C.*

„Slečno Starková! Slečno Starková! Je skutečně pravda, že jste dostala Justina Hammera do vězení?”

„Budete pokračovat v záchraně světa jako Váš otec?”

„Jak to vypadá s budoucností Stark Industries?”

Morgan novináři zasypávali otázkami, až pomalu nevěděla, kterou dřív vnímat. Stála před mikrofonem a s prázdným pohledem se dívala na houf novinářů. Za těch pár minut, co tam tiše stála, jich napočítala aspoň  padesát. Jejich otázky a dotěrnost jí přivádělo k šílenství. Tuto konferenci svolala proto, aby něco oznámila. Ne proto, aby odpovídala na otázky.

Zadívala se kamsi dozadu, kde stála celá parta nových Avengers. Brook, Lila, Cassie, Kailla, Sky, James a dokonce i Chris. Přidal se po té události v New Yorku k týmu. Avengers uvítali ve svém týmu nováčka a taky čaroděje. Všichni byli oblečení ve společenském oblečení, aby udělali na společnost dobrý dojem. Dívky měli šaty v černé až tmavé modré barvě a chlapci na sobě měli černá saka a bílé košile. Slušelo jim to.

„Promiňte,” promluvila Morgan konečně do mikrofonu před sebou a na chvíli tak umlčela hlasité novináře. „Přišla jsem jen něco říci. Dnes nebudu odpovídat na ničí otázky.” Oznámila narovinu a podívala se po členech týmu na druhé straně místnosti. Všichni se na ni povzbudivě usmáli. To jí dodalo odvahu. „Po události v New Yorku před pár dny jsem se finálně rozhodla, co bude se Stark Industries. Na neurčito se přerušuje výroba jakýchkoliv zbraní a to do doby, než určím, co se bude dít dál. Je sice pravda, že předešlé války nám přinesly svobodu a mír, ale co dnešek? Zbraně naší firmy nejsou určeny k tomu, aby jsme se tu navzájem pozabíjeli. Měly sloužit k tomu, aby pomohly některé války vyhrát. Ale nyní jsem zjistila, že existuje něco silnějšího, než jsou zbraně Stark Industries. Jsou to Avengers. A máme jako celý tým vzkaz pro okolní svět, co by se nám někdy pokusil zabránit v mnoha věcech. Budeme chránit tuto planetu do posledního dechu. Jestli se nám v tom pokusíte bránit, budeme s vámi bojovat. To je vše, co jsem chtěla dnes říct. Děkuji a nashledanou,” Morgan toto všechno veřejně ohlásila a sestoupila z pódia. Fotografové jí začali fotit a novináři opět zasypávat otázkami. To jí ale nezabránilo v tom dojít za jejími přáteli. „Půjdeme? Je tu moc rušno,” zeptala se všech. Ti pouze přikývli a společně se odebrali pryč.

**

„Bruci, víš jistě, že to bude fungovat? Po tolika letech?” zeptal se Clint s obavami, když Bruce Banner jako Profesor Hulk se snažil sprovoznit stroj času, který tenkrát použili k navrácení kamenů Nekonečna.

„Jistě. Bez obav, Clinte. Dostanu tu holku zpátky domů v pořádku,” ubezpečil Bruce bývalého Avengera a dál nastavoval. Po delší době konečně nastal ten den. Brook měla možnost vrátit se domů za rodinou a žít zase normálně. Uniformu i štít se tu rozhodla pro jistotu nechat a vzala si na sebe zpět ten oblek, který si oblékla  v roce 1970. Ten jí pak donesl do této doby.

Otevřely se dveře a vešla Brook ve zmíněném obleku. Za ní jí následovali její přátelé, kteří se s ní chtěli ještě před odchodem rozloučit. Bruce o Clint se podívali jejich směrem a oba se usmáli. Zavzpomínali na staré dobré časy.

„Pan Banner?” došla Brook k Brucovi a usmála se na něj. Banner jí úsměv oplatil.

„Těší mě, že Vás konečně poznávám, slečno Rogersová.”

Následující minuty proběhlo vysvětlování, jak bude přenos do minulosti fungovat a jak funguje oblek, který měla Brook na sobě. Dívka se to snažila tak nějak pochopit a přijala od Clinta jednu ampulku Pymových zmenšovacích částic. Tu si vložila na příslušné místo v obleku, kam bylo řečeno. Byla připravena na návrat domů.

„Vážně nás chceš všechny opustit?” ozvala se Cassie a zněla smutně. Brook se podívala po celé partě a smutně se pousmála.

„Já...ráda bych, ale nemohu. Patřím do své doby a měla bych se tam i vrátit. Našla jsem si ve vás druhou rodinu a nikdy na vás nezapomenu. Budete mi chybět, to si nemyslete,” Brook se tiše zasmála a jako první k ní přišla Morgan a ta jí objala.

„Dávej na sebe pozor, vojačko,” Morgan se též zasmála a odtáhla se, aby k ní pustila Kaillu. S tou se Brook rozloučila, tak jako s Cassie, Skyem a Chrisem. Po té k ní došel James. Usmála se na něj, tak jako on. Bylo to zvláštní. Ten kluk byl pro ní velmi zvláštní, tak jako ona pro něj. Teď je však rozdělí proud času.

„Snad se ještě někdy uvidíme,” pronesl klidně a Brook přikývla. Místo odpovědi mu věnovala malou pusu na tvář a začervenala se. Měla ho ráda. Bude jí chybět, tak jako všichni ostatní, ale ještě úplně nevěděla, jak moc.

Když se od blondýnky odtáhl, přišla jako poslední na řadu Lila. Usmívala se a měla slzy v očích. Loučení jí natolik vzalo, až jí to dojmulo. Konečně ukázala jinou stránku, než tu tvrďačku.

„Oh, Lilo. Neplakej,” promluvila na Bartonovou Brook a objala jí. Ta jí také objala a brzy přestala i plakat. V nitru věděla, že jí ta slušňačka bude chybět. Obě se od sebe odtáhly a brzy na to Brook stála před tunelem stroje času, který čekal na spuštění.

Naposledy se podívala na své přátele a zamyslela se. Tohle není konec. Nemůže být. Zrovna když se spřátelili a utvořili spolu skvělý tým.

„Ještě se uvidíme,” sdělila všem, než si na hlavě aktivovala helmu. Bruce se dal do odpočítávání do přenosu. Počítal na tři. Jakmile dopočítal, Brook se připravila a následně byla poslána pryč mimo 21. století.