Čas od času si na Ritu vzpomněla. když četla biografii Brumbála, přejížděla prsty po řádcích, které zněly bulvárně a přemýšlela, kolik je na tom pravdy. Nechtěla tomu věřit. harry tu knihu málem spálil,když viděl, že ji Hermiona vzala.

Harry nesnesl půlku křivého slova proti Brumbálovi.

Ale některé věci, které se tam dočetla, byly... znepokojivé.

Znala vůbec Brumbála?

Proč by si tohle všechno Rita vymýšlela. A i kdyby přikrášlila devadesát procent věcí, pořád zbývalo těch deset, které byly pořád... znepokojivé.

Kdo byl Brumbál? A zvládnou vůbec porazit Voldemorta?

Sami? Bez pomoci?

Co když i o tom lhal?

Když byli na ministerstvu a snažili se vzít Umbridgeové medailon, potkala ji.

Příjemně se na hermionu usmála. Řekla jí, že jí ty nové vlasy sluší. A pak šla do stejné soudní síně, kde si sedla a dělala si zápisky ze soudního přelíčení. Hermiona na sobě cítila její pohled.

Nemůže přece vědět, že je to ona.

Asi to nevěděla. Hermiona ritu ztratila, jakmile vypukl zmatek. Vzali Umbridgeové medailon a jen tak tak utekli.

Bylo to jen pár vět. Jen pár zkoumavých pohledů, ale Hermiona se nedokázala zbavit pocitu, že se něco děje.

Pak Ron odešel a všechno šlo do prdele.

Hermiona by udělala cokoliv pro jakoukoliv radu. Pročítala Bajky. Pročítala Brumbálovu biografii. A pořád nic. Na tohle nebyla dost dobrá. Nebyla dost chytrá. Neznala dost věcí o magii. Nevěděla, jaký měl Brumbál plán a co si myslel, že s Bajkami udělá.

Rita by určitě věděla.

Ušklíbla by se a řekla by: "Holčičko, nech tohle na dospělých, ano?"

A Hermiona by si odfrkla a strčila ji zpátky do sklenice. Aspoň ve své hlavě.

Pak se Ron vrátil k nim. jako by se nechumelilo. Mělo chuť mu udělat věci, které se ve slušné společnosti nedělají.

Vykostit. Vykastrovat. Shodit do ledového jezírka. Neměla na něj nervy.

Pustil rádio.

"Máme zprávy ze zámoří od Skaraba. moc príma chlapík, řeknu vám. Americké ministerstvo se přidalo na seznam zahraničních vlád, které poskytnou našim kouzelníkům, hlavně těm mudlorozeným azyl, i bez registrací hůlek. Další rodiny prý získali bezpečné útočiště. Nevíme kdo, nevíme kde, ale když Skarab řekne, že další rodina je v bezpečí, to si pište, že mu věříme. Jeho jméno-"

"- chce říct pseudonym, neznáme Skarabovo jméno."

"Ano, ano, jeho pseudonym je pod řadou zpráv a reportáží vytisklých všude po světě. Díky němu lidé vědí, co se u nás děje a další vlády a charity přislibují svou pomoc."

"Bylo by dobré, kdyby přestali slibovat a pomohli, -"

"- třeba zabít jistého bastarda, jehož jméno neříkáme, protože to hned spustí alarm. Lidi, pamatujte-"

"- ale už je podle mě nejvyšší čas na nějakou asasinaci, co říkáte?"

Hermiona poslouchala hašteření v rádiu jako u vytržení. Skarab? Mohla by to být...?

Ne...

Jo?

Harry ji najednou držel za ruku. Smutně se na ni usmál. Nic neříkal. Jen jí podal kapesník.

Překvapeně si ho vzala. A až, když cítila jemnou látku mezi prsty, se jí slzy rozkutálely po tvářích.

"Nejsme sami, kdo bojuje, jak se dá," řekl tiše.

Hermiona v jeho cítila, jak z toho bere sílu. A taky viděla, jak je Ron zkoumavě pozoruje. Usmála se na Harryho. "Máš pravdu," řekla stejně tiše. Přiškrceně. "Půjdu na vzduch." Vzala si Brumbálovu biografii, Bajky a šla si sednout ven.

Nebyli v tom sami.

Ale vodítko, co jim nechal Brumbál, sama najít musí.