U Tří košťat bylo plno, ale to se dalo čekat, vzhledem k tomu psímu počasí venku. S Ritou se tu Hermiona měla sejít ve tři a Harry s Lenkou měli dorazit později. Když ale Hermiona ke košťatům přišla, Lenka už seděla u okna. A jen co si sedla Rita, která si Lenku zkoumavě prohlížela, přišel i Harry. neměl mít rande s Cho? Co se stalo?

Teď se rozhodně nehodilo, aby byl špatně naložený.

Chvíli si povídal s hagridem, ale ten pak dost rychle odešel. Harry se za ním jen zmateně díval.

hermiona si povzdechla a zavolala na něj: „Harry! Tady jsme, Harry!"

Harry vstal a davem se k ní procpal. Při pohledu na Lenku se zatvářil zmateně a když viděl Ritu, měla pocit, že si kontroluje, že má hůlku po ruce. „Jsi tu nějak brzy!" podivila se rychle nahlas, aby odvedla jeho pozornost. posunula se a on si automaticky sedl vedle ní. „Myslela jsem, že jsi s Cho, tak jsem tě ještě nejmíň hodinu nečekala!"

„S Cho?" zareagovala okamžitě Rita, otočila se a se zájmem se na Harryho zadívala... „S nějakým děvčetem?" Popadla kabelku z krokodýlí kůže a začala se v ní přehrabovat.

Harry po hermioně vrhl pohled kolouška těsně před nárazem auta.

Měla chuť ji za to nakopnout. „Do toho vám nic není, i kdyby Harry chodil se stovkou holek!" zchladila ji. „Takže to zase můžete klidně schovat." Rita užuž z kabelky vytahovala jedovatě zelený brk. kysele za zašklebila a kabelku zase zaklapla.

„O co tu vlastně jde?" zeptal se Harry a prohlížel si Ritu, Lenku i Hermionu.

„To se mi tady slečinka Dokonalá právě chystala vysvětlit, když jsi dorazil," odsekla Rita a zhluboka se napila ze své sklenice. „Doufám, že mluvit s ním můžu, co říkáš?" štěkla na Hermionu.

Páni. to znělo dost uvěřitelně. a v kombinaci s tím, jak dneska Rita vypadala... kdyby ji neznala, bála by se o ni. Vlasy, které nosívala nakadeřené do parádních kudrlinek, jí teď splihle a pocuchané visely kolem tváří. Karmínově rudý lak na pěticentimetrových nehtech měla oprýskaný a na výstředních brýlích jí chybělo několik drahokamů. Rozhodně působila jako někdo, nad kým by se Harry slitoval.

„Ano, mluvit nejspíš ano," přikývla Hermiona a snažila se znít mrazivě.

Rita vrhla po hermioně nehezký pohled a koutkem úst sykla na Harryho: „Je určitě hezká, co, Harry?"

„Ještě slovo o Harryho milostném životě a celá naše dohoda padá! A myslím to smrtelně vážně," vypálila podrážděně Hermiona.

„Jaká dohoda?" ušklíbla se Rita a otřela si ústa hřbetem ruky. „O žádné dohodě jste se zatím nezmínila, slečinko Nedůtklivá, jen jste mi přikázala, abych přijela. Však on jednou přijde den..." Zhluboka a roztřeseně si povzdechla.

Harry je vyjeveně sledoval ale jeho pohled získával tvrdou rozhodnost.

„Ano, jistě, jednou přijde den, kdy budete o Harrym a o mně psát další příšerné výmysly," odbyla ji rádoby lhostejně Hermiona. „To povídejte někomu, koho to zajímá."

Harry mlčky přikývl.

„Letos už o Harrym otiskli příšerných výmyslů ažaž, ani jsem jim nemusela pomáhat," připomněla jí Rita, znovu po Harrym střelila přes okraj brýlí kradmým pohledem a chraplavým šepotem dodala: „Jaké to je, Harry? Připadáš si zrazený? Vzteklý? Nepochopený?"

Ale no ták! Takhle jim Harry uteče!

„Jistěže ho to štve," odpověděla jí rychle. „Řekl totiž ministrovi kouzel pravdu, jenže ministr je příliš velký zabedněnec na to, aby mu uvěřil."

Teď už harry zase přikyvoval a zatínal čelist.

„Ty se tedy té své historky držíš, ano? Pořád tvrdíš, že Ten–jehož–jméno–nesmíme–vyslovit se vrátil?" otázala se Rita, pošoupla si brýle o něco níž, zavrtala se do Harryho pronikavým pohledem a jedním prstem mimoděk toužebně přejela po sponce krokodýlí kabelky. „Hlásíš se ke všem těm nesmyslům, co Brumbál každému na potkání vykládá, že se Ty–víš–kdo vrátil a ty že jsi to jako jediný na vlastní oči viděl?"

„Nejsem jediný, kdo to viděl," zavrčel Harry.

Bingo.

„Byl tam ještě asi tak tucet Smrtijedů. Chcete jejich jména?"

Měly ho. Teď už mluvit bude.

„To bych moc ráda," vydechla Rita, už zase se přehrabovala v kabelce a dívala se ně něj, jako by ho nejraději snědla. „Tučný palcový titulek: Potter vznáší obvinění... A k tomu podtitulek: Harry Potter jmenuje Smrtijedy, žijící dosud mezi námi! Pak tvoje pěkně velká fotografie a text: Duševně nevyrovnaný teenager, patnáctiletý Harry Potter, který přežil vražedný útok Vy–víte– koho, včera vzbudil bouři nevole, když označil vážené a vysoce postavené příslušníky kouzelnického společenství za Smrtijedy..."

Perfektní. Naprosto perfektní. Hermina se kousala do jazyka, aby se nezačala usmívat.

Rita teď už měla svůj Bleskobrk v ruce a zdvižený na půl cestě k ústům, když jí výraz absolutního vytržení náhle zmizel z obličeje. „Jenže," povzdechla si, sklonila brk a probodla Hermionu nenávistným pohledem, „o takový článek by tady slečinka Dokonalá samozřejmě nestála, co?"

„Naopak," ujistila ji sladce Hermiona, „přesně o to slečinka Dokonalá stojí."

Rita na ni užasle zírala a stejně překvapeně se tvářil i Harry. Jen Lenka si naproti tomu zasněně pobrukovala Weasley je náš král a párátkem s napíchnutou koktejlovou cibulkou si míchala pití ve sklenici.

„Ty vážně chceš, abych napsala, co Harry tvrdí o Tom–jehož–jméno–nesmíme vyslovit?" přeptala se Rita potichu Hermiony.

byla vážně dobrá herečka. jakoby tuhle konverzaci už jednou nevedly.

„Ano, chci," přisvědčila Hermiona. „Chci, abyste napsala pravdu. Všechno, co se stalo. Přesně tak, jak to Harry říká. Poskytne vám všechny podrobnosti, nadiktuje vám jména neodhalených Smrtijedů, které tam viděl, poví vám, jak dnes Voldemort vypadá – no tak, seberte se přece," dodala pohrdavě a hodila jí přes stůl ubrousek. Při Voldemortově jméně sebou totiž Rita škubla tak vyplašeně, že na sebe vylila polovinu své ohnivé whisky. Hermiona si nebyla jistá, jak moc tohle Rita přehrávala. kvůli harrymu určitě trochu jo?

Když si Rita ubrouskem otírala usmolený plášť do deště, nespustila z Hermiony oči. „Něco takového by Věštec neotiskl," prohlásila pak rozhodně. „Pokud jste si toho ještě nevšimli, nikdo té bláznivé smyšlence nevěří. Všichni jsou přesvědčení, že se to Harrymu jen zdálo. Když mě ale necháte, abych to napsala takhle..."

„Nepotřebujeme další článek, kde by se psalo, že Harrymu přeskočilo!" zarazila ji nahněvaně Hermiona. „Díky, ale těch už jsme si užili dost! Chci mu dát příležitost, aby pověděl pravdu!" „O takový článek nemá nikdo zájem," ujistila ji chladně Rita.

Až na Ritu, která o něj bůhvíproč opravdu stojí.

„Chcete říct, že ho Věštec neotiskne, protože mu to Popletal nedovolí," opravila ji popuzeně Hermiona. Rita Hermionu zpražila dlouhým tvrdým pohledem. Pak se k ní naklonila přes stůl a promluvila věcným tónem. „No prosím, Popletal skutečně na Věštce tlačí, v konečném výsledku je to ale totéž."

Harry vykulil oči a i hermiona si musela přiznat, že ji to překvapilo.

"Neotisknou žádný článek, který by Harryho ukazoval v dobrém světle. Něco takového nikdo nechce číst. Veřejnost je naladěná úplně jinak. Ten poslední útěk z Azkabanu nadělal lidem dost starostí sám o sobě. Nechtějí prostě věřit, že se Vy–víte–kdo vrátil."

„Takže Denní věštec je tu proto, aby lidem vykládal jen to, co chtějí slyšet, ano?" sykla pohrdavě Hermiona.

Rita se znovu napřímila, zvedla obočí a vyprázdnila svou sklenici ohnivé whisky. „Věštec je tu proto, aby se prodával, ty hloupá," prohlásila chladně.

A hořce. Znělo to hořce. Zřejmě se její první články po návratu z dovolené u Grangerových nesetkaly s velkými ovacemi.

„Táta si myslí, že jsou to strašně špatné noviny," vložila se do rozhovoru nečekaně Lenka. Olizovala svou koktejlovou cibulku a poulila na Ritu obrovské a trochu nenormální oči. „On sám naopak otiskuje důležité zprávy o věcech, o kterých by podle jeho názoru měla veřejnost vědět. Nezáleží mu na tom, kolik vydělá."

Rita na ni vrhla pohrdavý pohled. „Hádám, že tvůj otec vede nějaký ubohý malý venkovský plátek, co?" ušklíbla se. „Nejspíš něco jako Pětadvacet způsobů, jak zapadnout mezi mudly a veřejné aukce typu Přivezte vše, co vaše koště unese."

„Ne," zavrtěla hlavou Lenka a znovu si cibulku namočila ve svém odvaru z chejru, „je šéfredaktorem Jinotaje."

Rita vyprskla tak hlasitě, že se lidé u vedlejšího stolku poplašeně otočili. „Říkáš, důležité zprávy o věcech, o kterých by podle jeho názoru měla veřejnost vědět, ano?" opakovala Rita sžíravě. „Špínou, kterou ten plátek píše, bych si mohla pohnojit zahrádku."

Teď to řekla mnohem slušněji, než předtím.

„Aspoň budete mít příležitost trochu pozvednout jeho úroveň, ne?" usmála se na ni roztomile Hermiona. „Lenka říká, že její otec rozhovor s Harrym velice rád otiskne. Vyjde to totiž v jeho časopisu."

Rita chvíli na obě děvčata upřeně zírala a pak propukla v hurónský smích. „Jinotaj!" zalykala se. „Myslíte, že lidi budou brát Harryho vážně, když ho otiskne Jinotaj?"

No jo, tohle asi nehrála. ale neměli moc možností. podle všeho to ritě věštec ani neotiskne. nebo to nebyla pravda a říkala to jen kvůli Harrymu? tohle začíná být moc komplikované. „Někteří asi ne," připustila klidně Hermiona. Jenže v tom, jak ten útěk z Azkabanu vylíčil Denní věštec, byly obrovské nesrovnalosti. Řekla bych, že spoustě lidí bude vrtat hlavou, jestli pro to, k čemu došlo, neexistuje nějaké lepší vysvětlení, a pokud se objeví jiná než oficiální zpráva, i když ji zveřejní takový..." pohlédla koutkem oka na Lenku, „řekněme neobvyklý časopis... myslím, že si ji všichni s velkým zájmem přečtou."

Rita na to chvíli nic neříkala, s hlavou nakloněnou na stranu však Hermionu lišácky pozorovala. „Prosím, připusťme na okamžik, že bych to udělala," ozvala se náhle. „Jaký za to dostanu honorář?"

„No, myslím, že táta lidem vlastně ani neplatí, aby pro časopis psali," poznamenala nepřítomně Lenka. „Píšou, protože je to pro ně čest a samozřejmě taky proto, aby viděli svoje jméno v tisku."

Rita se opět zatvářila kysele, ale to bylo jen na oko. Tohle opravdu nedělala pro peníze.„Mám to snad udělat zadarmo?"

„Ano, jistě," přisvědčila klidně Hermiona a usrkla ze své sklenice. „Jinak totiž víte, co se stane. Je samozřejmě možné, že za reportáž o životě v Azkabanu, napsanou z vlastní zkušenosti, vám Věštec nabídne slušnou odměnu."

Harry se chvíli zase tvářil zmateně, ale pak se mu rozblesklo. Uf, ten kluk si vážně někdy sedí na vedení.

Ritin výraz prozrazoval, že by jí nic neudělalo větší potěšení než popadnout papírový deštníček, který měla Hermiona ve sklenici, a vrazit jí ho do nosu. „Nejspíš nemám na vybranou, co?" zavrčela a hlas se jí trochu třásl. Znovu otevřela svou krokodýlí kabelku, vytáhla list pergamenu a chopila se Bleskobrku.

„To bude mít táta radost," pronesla potěšené Lenka.

Ritě ve tváři zaškubalo.

„Můžeme, Harry?" zeptala se Hermiona a obrátila se k němu. „Jsi připraven říct veřejnosti pravdu?"

„Asi ano," přikývl Harry a sledoval Ritin Bleskobrk, vznášející se v pohotovostní poloze nad pergamenem.

„Tak jen do toho, Rito," zavelela spokojeně Hermiona a vylovila ze dna své sklenice třešničku.

Tohle se jim podařilo.

—------------------

Dobře, vyhrožovat studentům, že když se u nich najde Jinotaj, tak budou vyloučení, bylo trochu moc i na Umbridgeovou. Ale Hermiona musela uznat, že se to Ritě podařilo napsat dobře. Držela se faktů. Přikrášlovala to jen tak, že to opravdu pomohlo a neudělala z Harryho tupohlavce.

Zahraniční noviny měly o ten článek zájem, ale Lenčin táta je odmítl. Hermiona měla chuť řvát, když jí Lenka popisovala, jak se její táta rozhodně nebude zaprodávat a ohrožovat autenticitu jejich novin.

Naštěstí to nebylo jen na něm. Rita sama ten článek prodala kam jen mohla a Hermiona nestačila zírat na kopie francouzských, amerických, australských i německých novin. Tomu se říkal dosah.

Harry byl nadšený. po tom, co se ujistili, že překlady neudělaly z Harryho slintajícího dvanáctiletýho blbečka. Tohle vypadalo hodně nadějně.

Jen Hermiona doufala, že bude Rita opatrná. Smrtijedi ani ministerstvo z ní určitě nadšení nebyli.