Brumbálova armáda měla úspěch. Přemluvit Harryho byla fuška, ale teď, když viděl, jak se každý chce naučit bránit, a jak mi věří, poslechl. Od ní by se nikdo učit nenechal. Věděla, že jim většinu času leze na nervy. A tak bude jen Harrymu pomáhat se připravovat.

Ochrání jejich tajemství.

Dlouho přemýšlela, jak zabrání všem promluvit. Bohužel, ani omezená sekce jí nepomohla. Všechno bylo příliš temné na bradavické pozemky. Nechtěla riskovat, že je odhalí kvůli kouzlu černé magie. Kdo ví, jaké mají Bradavice ochrany a detektory.

A tak tam jen dala nehezké práskačské prokletí, které tu krysu odhalí. Členy BA jen varovala, že následky budou nehezké. Snad to postačí.

Rita jí poslala dopis. Řekla, že chce udělat s Harrym rozhovor o tom, co se stalo v červnu. Nevěděla, co si o tom myslet. Mohla to být past. Nebo taky ne.

Když si sedala na lavičku u Chroptící chýše vedle zeleného brouka, který cvrkal na opěradle, snažila se nevrtět a neotírat si zpocené dlaně. Co teď?

"Ahoj?" pozdravila ji tiše.

Rita zacvrkala a přelétla jí na rameno. Pak zase zacvrkala.

"Mám někam jít?"

Další zacvrkání. To bylo asi ano?

No tak jo. Zase se zvedla a vyrazila do lesa. Šla asi pět minut bůhvíkam, než jí Rita slétla z ramene a proměnila se.

Hermiona polkla. Tohle zvládne. "Ahoj."

Rita se usmála. Nebo se ušklíbla?

"Říkala jste, že chcete udělat s Harrym rozhovor?"

"Ano. Myslím, že by to mé čtenáře zajímalo."

Hermiona se zhluboka nadechla. "Nemá Denní věštec rád. Zkusila jsem to nakousnout, ale nechtěl o tom ani slyšet."

Rita si poklepala dlouhým zeleným perfektně nalakovaným nehtem po rtu.

Hermiona přešlápla.

"Co kdyby to bylo zveřejněné jinde? Týden čarodějek?" navrhla Rita.

Hermiona zavrtěla hlavou. "Možná, možná by na to kývl, kdyby to bylo v Jinotaji."

"V Jinotaji? V tom paplátku? Tím by si většina lidí ani -" Rita se zhluboka nadechla a vydechla. "Dobře. Tak Jinotaj."

To bylo divné. "Proč o to tak stojíte?"

Rita si překřížila ruce pod prsy. "Jde mi o pravdu. Jestli to je to, co on a Brumbál tvrdí, se ještě ukáže, ale vyslechnout ho můžu."

"On říká pravdu."

"Vím, že tomu věříš. Věřím, že i on tomu věří."

"Má pravdu."

Rita eurčitě přitakala. "Dobře."

"Co pak s tím rozhovorem budete dělat?"

"To se teprve uvidí."

Měla chuť začít řvát. Tohle nikam nevede!

"Máš něco na srdci?" zeptala se Rita zase s tím úšklebkem.

"Budeme to muset schválit. Před tiskem."

Povzdechla si a protočila oči. "Že mě to nepřekvapuje. Takže to bude?"

Hermiona přikývla. "Řeknu o tom Harrymu a možná to vyjde. Ale musí si myslet, že je to v naší režii, ne ve vaší."

"Naší vaší, namluv mu, co chceš, jestli budu mít ten rozhovor."

"Ale myslím to vážně. Musíme ten článek pak schválit. Jinak všechno padá."

Rita zvedla obočí. "Všechno?"

Přikývla. "Všechno."

"Úplně všechno?"

Polkla. "Nenechám vás vláčet jeho jméno bahnem."

Usmála se a přišla blíž. "Víš, co to může znamenat?"

To věděla. "Nebudu jediná, kdo skončí ve vězení, že ne?" zeptala se jí významně.

Rita se k ní naklonila. Její teplý dech ovanul Hermioninu tvář, když tiše řekla: "Piškvorky člověku zkrátí dlouhou chvíli."

Než se Hermiona zmohla na odpověď, byla Rita pryč.

Roztřeseně vydechla. Znovu se nadechla. Zastrčila si vlasy za ucho.

Tohle bylo...

Naposledy. To už nikdy. Za ty nervy to nestojí.

Uslyšela zacvrkání. Dobře, tak skoro naposledy. Jeden rozhovor a pak bude konec.

Mávla rukou na rozloučenou a vyrazila zpátky.

Rozhovor. To zas bude.