Znovu ji viděla v Bradavicích. Umbridgeová stála na schodech jako vypasená žába a nechala se fotit a zpovídat. Vrchní vyšetřovatelka. Kráva jedna. Rita stála mezi reportéry a jen poslouchala, příjemně se usmívala a skenovala dav pozorujících studentů.

Hermiona zatnula čelist.

Co bude dělat? Co má za lubem? Z Umbridgeové sólokapr nebude.

Rita si jí všimla. Koutek úst jí zacukal a přimhouřila oči, pak ale sjela pohledem z Hermiony na Umbridgeovou. Dokonce začala přikyvovat tomu, co ta ropucha kvákala!

Když reportéři odcházeli, zamířila Rita k jednomu hlučku studentů. Přes celý dvůr bylo slyšet její falešný zvonivý smích a chichotání holek. Na co se jich ptá? Co jí říkají? A takhle pokračovala Rita dál a dál. K dalším studentům a k dalším. Většina s ní velmi ochotně mluvila.

Hermiona si sedla na lavičku s otevřenou knihou v klíně. Rita došla i k ní.

"A co nám k těmto novinkám řekne naše milovnice chytačů?"

Hermiona sebou necukla nad jejím posměšným tónem. Zvedla bradu a probodla Ritu pohledem. "Že je stále těžší sehnat třemdavu a nic slabšího bohužel nefunguje. Vrchní vyšetřovatelka je velmi důkladná už od prvního dne."

Rita zvedla obočí.

"Řekneš o tom naším čtenářům něco víc?"

"Čtenáři by asi neradi slyšeli o nových jizvách traumatizovaného dvanáctiletého delikventa." A s tím prudce zaklapla knihu a vstala. "Vždyť si to vykládání těch svých lží zaslouží, že?"vrátila jí ten posměšný tón.

"Zní to, jako bys měla vůči metodám Vrchní vyšetřovatelky námitky," řekla Rita zkoumavě.

Rozešla se pryč. "Na žebříčku mých oblíbených se neumístila velmi vysoko."

"A kde by byla?"

Zastavila se. "Každý má své mouchy. Někdy je to tetování, jindy ego. Ale ona nemá ráda děti velmi praktickým způsobem." Otočila se a doufala, že je jí ta nenávist vidět na očích. Ukázala si rukou k hlavě. "Lockhart." Spustila ji níž. "Quirell." K pasu. "Moodyho impostor."

K bokům. Obrnila se. Řekne to. "Voldemort."

Ukázala na zem a ignorovala, jak Rita zbledla při zaslechnutí toho jména. "Ona." Pousmála se. "Slídivý rýpalové jsou mnohem výš, nemusíte se bát."

Rita polka ale pak se usmála. "V tom případě jsem překvapená, že se o ni kletba ještě nepostarala."

Hermiona přikývla. "Někdy to chce čas. Ale nebojte. Kletba je dost silná." A i kdyby ne, Hermiona jí pomůže.

Rita s úsměvem zavrtěla hlavou. "Kam to školství spěje. Co vás vlastně v té škole učí?"

Dobrá otázka. Zbavovat se učitelů proti černé magii preventivně? "Věřit svým instinktům?"

"Ty vás ale sami neubrání."

Ne. To ne. Možná by jim měli pocit. Možná, když je nikdo neučí, by se měli učit sami...

"Možná by si mohli vaši čtenáři uvědomit, že své děti poslali do školy z nějakého důvodu. Když to tu křižovali mozkomoři, bylo nám líp. Akademicky i osobně."

Otočila se a odešla.

Měla se omluvit.

Ale ta slova jí zhořkla a vyschla v puse. Jestli se Rita tváří, jako by nic, tak to Hermiona bude dělat taky.

Mohla by kdykoliv Hermioně zničit život. Únos čarodějnice a kouzlení mimo školu by na to stačilo. Ale to by se všichni mohli dozvědět o jejím malém broučím problému...

Tomu se říká patová situace.

Připomínalo jí to ty filmy, kde na sebe dva chlapi mířili bouchačkami. Nakonec je vždycky stáhli. Pak pracovali spolu.

To se asi nestane, ale už jen to, že si bude Rita dávat aspoň trochu pozor na to, co píše, bude stát za to.