Nesnášela focení. Nesnášela fotografy. Nesnášela, nesnášela, nesnášela. Ale bylo to potřeba. Slíbila toRitě. Velkoformátové fotografie, někdy i barevné, byly něco, čím se Charm měl lišit. A když už Ritu přesvědčila, aby Charm založila, musela dodržet svou část dohody.

Ale bylo fajn, že se Rita inspirovala mudly a hledala tak dlouho. dokud nenašla někoho ochotného pracovat na vývoji barevných fotografií a tisku. Vážně, někdy byly kouzelníci otřesně zaostalí. Podívala se na Draca a znechuceně nakrčila nos. Jak to, že vypadal tak přirozeně a v pohodě?!

Nóbl kouzelnický hábit, zapůjčený od nějakýho ještě víc nóbl butiku kdesi ve Francii nebo ve Španělsku, byl vyloženě extravagantní a Draco přitom vypadal, jako by si šel jen ráno pro noviny. Ten její byl stejně otřesně elegantní a extravagantní v jednom. Ale připadala si jen jako panenka, kterou někdo navlékl do papírového pytlíku.

Nejdřív se každý fotil sám. Pak spolu. S Dracem bude rozhovor v dalším čísle a použijí fotky pro oba rozhovory, tak to vezmou jedním vrzem. Fuj.

"Přestaň se šklebit," zasmál se, když fotograf přestal fotit.

"Nepřestanu. Vypadám jak maškara."

Místo odpovědi jen potřásl hlavou.

"Výborně, to bychom měli. Teď vrchní vrstvy dolů, ukažte ruce!"

Draco trochu zbledl, ale odhodlaně přikývl. Hermiona by v tom našla zadostiučení, kdyby jí taky najednou nebylo zle. Už se jednou s holou rukou fotila, u sebe doma. Byla tam jen Rita a fotograf a mělo to vypadat jen jako momentka během rozhovoru. Bylo to těžký, ale zvládla to. Ale tohle? Se všemi těmi světly, blesky, nóbl hábity a instrukcemi a Dracem a jeho rukou?

Ne, bylo to potřeba. Sjednocení. Přátelství. Rovnováha. Bla bla bla. Tak nějak to bylo.

S Dracem postupně dělali všechny pózy, které po nich chtěli. On ukázal Znamení, ona ukázala jizvu, on si stoupl za ni zády, ona si stoupla za něj zády, z boku, s rukama zdviženýma. S rukama spojenýma.

S rukama spojenýma.

S rukama spojenýma dívající se jeden druhému přátelsky do tváře.

Zvládli to. Drželi se za ruce tak, aby všechno bylo vidět a dívali se jeden druhému do očí. Draco měl neuvěřitelně dlouhé řasy, ale nikdy si toho nevšimla. Teď byly lehce ztmavené řasenkou a najednou vypadal jak mrkací panenka. Vypadal... nervózně. Usmála se na něj. To bude dobrý. Snažila se mu dodat odvahu. Ukázat mu, že se nebojí. Že to bude dobrý. Pomalu se doopravdy usmál zpátky. Stiskl ji krátce ruku a lehce ji zvedl.

Bude to dobrý. Jsou v tom spolu.

"A teď pusu!"

Oba dva se bleskově na Ritu otočili.

"CO?!"

Rita se jen zakřenila. "Tohle bude skvělá momentka. Takhle se tvářili, když jsme je vybídli, ať se políbí. Bude to skvělé odlehčení, věřte mi."

"Možná bys jí ohla strčit do zavařovačky. Zasloužila by si to," utrousil Draco.

"Věř mi, vážně to zvažuju," odpověděla Hermiona. "Jednou mě přivede do hrobu."

"Pamatuješ na tu eskapádu s Krumem? Top vážně nechci zažít."

"Neboj," to nedovolím," odpověděla mu vážně.

Polkl a hraně si zatahal za límec hábitu. "Jo, a přesně proto se vyplatí tě mít na své straně. Kam se na tebe hrabe Pán zla. Ty úspěšně děsíš kouzelníky už od jedenácti let."

Zaculila se a vykročila směrem k Ritě. "A to ani nevíš o tom podpáleném hábitu!"

"Jakým podpáleným hábitu?!" Rychle se otočil a zkontroloval svůj lem zezadu. "Počkej, Grangerová, jaký podpálený hábit?! Grangerová!"