"Počasí je dnes možná upršené, ale v domově Hermiony Grangerové, válečné hrdinky, byste to nepoznali. Svíčky, lampy, příjemné dekorace a veselé tapety vytváří příjemnou atmosféru, kdy se máte chuť stulit v pohodlném křesle před krbem s knížkou. A že těch má Hermiona plnou knihovnu."

Hermiona se culila od ucha k uchu. Jinak to nešlo. Rita si tak vymýšlela! Ale byla potichu, aby Bleskobrku nepřerušila práci.

"Na stěnách a policích je velké množství fotografií jejích přátel a rodiny. Jistě mnohé z vás zaujme momentka našeho oblíbeného zlatého tria z jejich dětských let nebo fotka Hermiony s Ronem Weasleym a jeho přítelem Dracem Malfoyem, kde se Draco s Hermionou smějí něčemu, co Ron řekl. Podělím se s vámi o malé tajemství. Draco drží Rona kolem pasu, ale ne že to na mě prozradíte."

Hermiona potřásla hlavou a protočila očima. Samozřejmě že tohle nikdo neprozradí.

"Hermiono, říkám si, jak to, že jsi je neproklela?"

"Nebyl důvod," odpověděla prostě. "Byli jsme přátelé a o jejich vztahu jsem věděla od úplnýho začátku. S Ronem jsme nikdy nebyli spolu, i když si lidé mysleli něco jiného. Možná proto byli všichni tak překvapení, když se kluci dali dohromady."

"Nebyli? O tom mi řekni, prosím, víc. Jsem si jistá, že to bude čtenáře našeho magazínu Charm zajímat. Všichni jsme čekali na oznámení o svatbě."

Povzdychla si a sedla si. Rita si sedla naproti. "Po válce... to bylo těžké. Všichni se k nám začali chovat, jako bychom byli celebrity, spasitelé světa, hrdinové jejich příběhu. A..." Začala si zastrkávat kůžičku na palci, "a chtěli, abychom pokračovali s a žili šťastně až do smrti . Láska, zásnuby, svatba, děti, kariéra, vnoučata,... rozumíte mi?"

"Myslím, že ano," přitakala Rita.

"Ale my jsme nebyli šťastní ani trochu. Nebyli jsme... uzdravení. Válka byla těžká pro každého ale od nás čekalo, že ji přežijeme bez škrábnutí a že jen budeme žít dál. Nikdo z nás neměl myšlenky na nějaké vztahy, lásky. V noci jsme se budili nočními můrami s hůlkami už už vypálit kletbu. Začít s někým chodit? To by bylo bláznovství. Nebyli jsme připraveni. Já nebyla připravená. Mluvím o nás ale můžu mluvit jen za sebe. A všichni si najednou začali myslet, že jsme s Ronem spolu. Chytili jsme se toho. Bylo to jednodušší. Nemuseli jsme vysvětlovat, proč nejsme spolu nebo s někým jiným. Nikdo se neptal, co je s námi špatně. A pak... Ron se uzdravil a byl připravený na vztah. A s Dracem si rozuměli."

"A nebyli mezi vámi nějaké neshody, Každý ví, že zrovna s Dracem Malfoyem vaše trio dlouho bojovalo."

Pousmála se. "To byly školní rozmíšky. Kolejní rivalita a všechno okolo. Přiznávám, v jednu chvíli jsem mu dala pěstí a zlomila mu nos, ale byli jsme děti. To už je dávno za námi. Na čem záleželo bylo to, co se dělo později. Nebýt Draca... Když to bylo nejdůležitější, rozhodl se udělat správnou věc místo snadné a věřím, že nám všem zachránil život."

Odmlčela se a stáhla si levý rukáv mikiny níž, až k palci.

Rita mlčela. Čekala.

Nadechla se. Vydechla.

Chtěla o tom mluvit. Domluvily se, že o tom bude mluvit. Že to bude to hlavní, na co se v rozhovoru zaměří. Ale... Otevřela pusu a zase ji zavřela. Bylo to těžké.

Nemůže to říct Rita za ni?

"Ale... nemohl zabránit Bellatrix být... Bellatrix. Udělal, co mohl, ale na tohle by nestačil nikdo. A tak... rozhodla se, že se ode mě pár věcí dozví. I když jsem o tom nic nevěděla, nezastavilo ji to. V tu chvíli jsem si přála, abych věděla všechno a mohla jí to říct, jen, aby to skončilo. Málem jsem zešílela. Dlouho jsem si myslela, že jsem ta zešílela..."

"Chceš mluvit o tom, co se stalo?" zeptala se Rita měkce.

Nadechla se. "Asi ano... bylo by dobré o tom mluvit, ne? Měla bych o tom mluvit?"

"To je jen na tobě, Hermiono. Já můžu jen říct, že když si to pak rozmyslíš, můžu to z rozhovoru vyškrtnout."

Přikývla. "Dobře. Zkusíme to." Povzdechla se. "Vlastně toho není tolik. Byli jsme měsíce na útěku, snažili jsme se dosáhnout způsobu, jak porazit Voldemorta, a lapkové nás chytili a odvedli ke smrtijedům. Podařilo se mi Harryho zamaskovat a Draco ho neprozradil, ale na sebe jsem neměla čas. A tak se do mě Bellatrix pustila. Crucio, nože... Ještě pořád jsem se nerozhodla, co bylo horší. Ale asi ty nože. Z toho zůstaly jizvy napořád. Crucio bolí strašně, je to na zešílení, ale když je po všem, tak je po všem. Možná se poškodí nervy, ale i to se časem uzdraví. Ale co mi Bellatrix udělala svou dýkou... to mi dlouho přišlo mnohem horší. Pořád mi to přijde horší."

Pomalu si rozepla mikinu a a sundala si ji. V místnosti bylo slyšet jen zběsilé škrábání Bleskobrku.

A pak to tam bylo. Ošklivě nechutně fialovorůžová vystouplá hromada čar na bílém předloktí. Dohromady tvořily písmena a ty pak jedno jediné bolavé slovo.

ŠMEJDKA .

Nesnášela to. Nesnášela se. Byly chvíle, kdy by si tu ruku nejraději uřízla. Radši by byla bez ruky než s tímhle.

Chvíli se na to dívala, pak se na Ritu smutně usmála. "Každý máme jizvy z války. Jen ty moje jsou víc vidět. Nejhorší je, že na tom slově už dlouho nevidím nic špatného. Jsem mudlovská šmejdka a jsem na to hrdá. Nebyla bych tam, kde jsem, kdybych neměla mudlovské rodiče, mudlovské vzdělání. Kdybych nebyla vychovaná trochu jinak, než kouzelníci, možná bych neměla ty samé nápady a možná by se nám nepodařilo vyhrát válku. Možná bych byla dcerou Smrtijedů a ze strachu o svou rodinu nebo ze své rodiny bych udělala maximum a pomohla Smrtijedům vyhrát. Těžko říct. Jsem ráda, že jsem mudlovská šmejdka a jsem na to hrdá. Ale tohle?" Ukázala Ritě ruku. "Je to jen nepříjemná připomínka. Ta dýka byla prokletá. Když už jsem sebrala odvahu někomu to ukázat, řekli mi, že to nejde odstranit. Budu to mít do konce života. Mám něco od Bellatrix do konce života."

Ale nenechám se tím zničit. Nedovolím jí mi zničit život, i když je po smrti. I když jsem vyhrála. Bojuju dál. Dál jsem hrdá na své kořeny, na své rodiče, na své přátele. A učím se dívat na tu ruku a říkat si, že jsem vyhrála. Že je to připomínka toho, že mě nezlomí. Že stálo za to bojovat. Tohle tady ukazuje, že to všechno mělo cenu. Ten strach, ta bolest. Ta marnost. Zima. Hlad. Zármutek. Všechny ty roky, kdy jsme zuby nehty bojovali proti zlým lidem, měli cenu. Protože já i ostatní jsme pořád tady. Volní. Mám tenhle cejch a přesto jsem volná."

Brk dál škrábal. Rita se natáhla a chytila ji za ruku. "Hermiono, nevím, jestli ti to někdy někdo řekl, ale děkuju. Děkuju za všechno, co jsi udělala. Děkuju za tvůj boj, za tvou odhodlanost, za naději, kterou jsi nám se svými přáteli dávala. Díky vám jsme i mi bojovali způsoby, jakými jsme dovedli. Děkuju."

Usmála se a stiskla ji. "Rádo se stalo. Jsem ráda, že vím, že jsme bojovali společně, na mnoha frontách. Je dobré nezapomenout, že jsme nebyli sami, i když to tak někdy působilo."