Přišla do obýváku a usmála se. Všichni tam byli. Kočky ležely na podlaze na osluněném čtverci a s přimhouřenýma očima se hřály. Táta s Ritou seděli u stolku. Táta měl soustředěný výraz, Rita se pobaveně usmívala. Oba dva se dívali na papír s křížky a kolečky. Nechápala, proč pořád hrají piškvorky a nepřejdou třeba na bitevní lodě, dámu nebo šachy. Piškvorky.

Maminka se na ni usmála a poklepala vedle sebe. Váhala jen chvíli. Sedla si vedle ní a usmála se na ni. Poslouchali hudbu, četly si. Bylo to fajn.Bylo to skoro jako dřív.

"Jsi si jistý?" zeptala se Rita táty samolibě.

"Pšt. Neruš. Na tohle ti neskočím."

"Jak myslíš."

Hermiona se na ně podívala. Jak to, že je to pořád baví?

"Dneska nejsi ve formě," řekla Rita.

"Kušuj," zavrčel táta a dál upřeně pozoroval papír.

Hermiona si s mamkou vyměnila pohled. Schválně, jak to dopadne.

"Ha!" Táta udělal křížek a vítězně se na Ritu zašklebil. "Mám top."

"No jo, no jo. Gratuluju. Dáme odvetu?"

Pohodlněji se rozvalil v křesle. "Nevím. Dneska nejsi ve formě. Nechci tě trápit."

"Odveta," sykla Rita a mávnutím hůlky vyprázdnila papír.

"Jak chceš," pokrčil rameny táta. "Rozdrtím tě zas."

"Leda ve snu," odpověděla mu sladce Rita.

"Jako malí," zašeptala mamka Hermioně.

"Jo. Aspoň se táta konečně nenudí. Deskovky s ním jsou nejhorší."

Mamka se usmála. "Taky mě to s ním nikdy nebavilo. Moc soutěživý."

"Já vím." Tohle byl jejich oblíbený společný vtip. Utahovat si z táty, že se s ním nedá hrát. Teď jí to máma vysvětluje jako kdovíjakou novinku. Bolelo to.

Máma místo odpovědi Hermioně jen stiskla ruku a vrátila se ke čtení. Hermiona ji napodobila.

"Hermiono?"

Podívala se na mamku. "Jo?"

"Mám tě ráda."

Sevřelo se jí hrdlo. "Já tebe taky."

Mamka se na ni usmála a zase se vrátila ke čtení.