Dveře bouchly. "Hermiono! Hermiono!"

Hermiona okamžitě popadla hůlku a vyskočila na nohy. "Rone?! Co se děje?!"

"Mám průser! Mám takový průser!" křičel a přiběhl za ní.

"Co se stalo?" Snažila se ukllidnit. Musí být klidná. Tohle vyřeší. To zvládnou. "Je něco s Harrym?"

"Dal jsem p- co ta tady dělá?!"

Mávla rukou. "Díváme se na film. Co se stalo?"

"Proč se s ní díváš na film?"

"Protože jsem ji v patnácti unesla a teď se nemám s kým dívat na filmy. Co se stalo?" zeptala se netrpělivě. "Je to všechny-nás-zabijou průšvih nebo hůř, všechny-nás-vyloučí průšvih?"

"Hůř?" zeptala se Rita zmateně. "Jak hůř?"

"Všichni mě zabijou a pak vyloučí průšvih."

To ne. Ale neměl na sobě žádnou krev. Tak zlý to snad být nemůže, ne? "Co se stalo?" zeptala se a snažila se znít klidně. Proč je to na vyloučení?

Ron střelil po Ritě pohledem.

Ta mávla rukou. "Mě si nevšímej. Všechno, co se řekne nebo stane v tomhle bytě, je mimo záznam."

Pořád váhal.

"Rone, děsíš mě. Co se stalo. Je Harry v pořádku? Je Teddy v pořádku?"

"Jo," přikývl. "Oni jo. Ale... Merline, Harry mě zabije!" vykřikl zděšeně.

"Proč by tě zabíjel Harry?"

"Dal jsem pusu Malfoyovi."

Stalo se několik věcí najednou. Hermiona vyprskla smíchy. Rita hvízdla. Křivonožka zaprskal. Ron zrudl. V telce si dál posílali dopisy.

"Promiň, měla jsem pocit, že jsi řekl, že-"

"Jo. To přesně se stalo."

Hermiona si ztěžka sedla zpátky na gauč. To snad není možný. "Co to... Jak? Kdy? Proč?"

Rita jí podala lahev. "Měli jsme jít na balkón. Na tohle chci exkluzivní práva. Jestli se vezmou, já," ukázala na sebe, "budu ta, co o tom napíše."

"Ve svých novinách," přikývla Hermiona vážně.

Ron a ... Malfoy. No teda.

"Jen pro jistotu. Mluvíme o Dracovi nebo Luciusovi? Protože naštvanou Narcsissu bych ti nepřála," řekla Rita.

Ron zbledl tak moc, že mu i na tu dálku mohla Hermiona spočítat všechny pihy. Ale nic neřekl. Jen se svalil do křesla.

"Mám pocit, že to to moc neobjasnilo," hraným šeptem zašeptala Rita. "Jsem zlá, že si trochu přeju, aby to byl Lucius?"

"Co přesně se stalo?" zeptala se ho Hermiona znovu a ignorovala ji. Napila se a vrátila láhev Ritě, která ji odmítla a ukázala na Rona. Dobrý nápad. Podala láhev Ronovi.

"Jak se to stalo?"

Zvedl hlavu z dlaní. "Já... nevím. Prostě se to stalo. Zamžoural na láhev a vzal si ji. Zhluboka se napil. "Prostě... jsme se hádali po tréninku bystrozorů a já mu najednou dal pusu. Co mě to popadlo?" zaúpěl.

"A co on na to?" zeptala se Rita.

Hermiona byla ráda, že se ptá. Ona totiž neměla slova.

"Já nevím. Myslím že nic? Než stačil něco říct, zdrhl jsem."

"A dal ti tu pusu zpátky?"

Svraštil obočí. "Myslím, že to ani nestihl. Ztuhl. Byl ztuhlý."

"Neproklel ho. Nepraštil. Nezačal na něj řvát. To jsou samé dobré znaky," řekla Rita přemýšlivě.

"Ale je to Malfoy!" namítl Ron. "Malfoy!!!"

Rita zabořila lžíci do napůl rozteklé zmrzliny a tu si pak dala do pusu. "Celý Romeo a Julie!" řekla dojatě. "Tohle miluju."

Hermioně zacukal koutek.

"Hm," pokračovala Rita a ukázala lžící na Hermionu. "Pamatuješ, jak jsem říkala, že jednoho z vás načapají s někým jiným a bude z toho kauza? Myslím, že vyhrává."

"Tohle není žádná soutěž," sykla Hermiona. "A nikdo nikoho nenačapal. Že ne, Rone?"

Ten jen tupě zíral před sebe.

"Myslím, že na něj jde šok," řekla Rita suše. "Potřebuje deku. A čokoládu," dodala zabalená v dece s čokoládou majetnicky schovanou za sebou.

Hermiona si povzdechla. Vzala svoji deku a přehodila mu ji přes ramena. Vzala svoji čokoládu, ulomila kousek a dala mu ji do pusy, kterou poslušně otevřel. Vrátila se na gauč a usmála se na Ritu, která jí přes klín položila kus své deky. Pokračovaly ve sledování filmu, zatímco Ron pokračoval se svým šokem.

"Já ani nevěděl, že se mi líbí," řekl tiše. Překvapeně.

Vyměnily si pohledy. "Už mi dává smysl, proč na tebe s Krumem tak moc žárlil," řekla Rita tiše.

Hermiona se kousla do rtu. Nezačne se teď smát. Ron si prochází něčím důležitým!

Zvedla se a přešla k němu. Sedla si před něj na podlahu a pohladila ho po ruce. "Co se ti teď honí hlavou?"

Zavrtěl hlavou. Znovu se napil vína.

"Rone?"

Znovu zavrtěl hlavou.

"Rone? Co se ti honí hlavou?"

"Nemůžu přestat myslet na to, jak voní. I když smrdí potem, tak voní."

Hermiona šlehla pohledem po Ritě, která měla k sobě rty přitisklé tak silně, že bylo s podivem, že si je neprokousla. Ale mlčela.

"To... je docela jednoznačné. To je dobrý, ne?"

"Nevím, co se to se mnou děje."

"Asi se ti líbí Malfoy. Asi se ti líbí kluci."

"Ale mně se líbí i holky!" namítl.

"Dobře, tak se ti líbí kluci a holky. Můžeš mít rád oboje. Co se ti teď honí hlavou?"

"Že už se tam nikdy nemůžu vrátit."

"A dál?"

"Že se to Harry nesmí dozvědět. Nesnáší Malfoye."

Hermiona si s Ritou vyměnila pohled. "Mám spíš pocit, že papouškoval to, co jsi mu vždycky říkal ty. Malfoye... snáší."

"Je to... má..." povzdechl si. "To nemůžu. To nejde."

Stiskla mu pevně ruku. Podíval se na ni. "Mluvíme tu o Harrym. O Harrym. Kdy tě Harry s něčím poslal do háje? Kdy se na tebe naštval tak, že by tě už nikdy nechtěl vidět? Je to Harry."

"Je jako můj brácha."

"A ty jsi jako jeho bratr. Rone, to bude dobrý."

Zase si zabořil hlavu do dlaní. Zaúpěl. "Jak se tohle stalo? Všechno je špatně."

"To mi podívej," utrousila Hermiona.

"Máma si pořád myslí, že se vezmeme," řekl tiše. "I když jsem jí už tisíckrát říkal že ne, pořád si to myslí. Tata. Táta! On mě vydědí."

Hermiona si odfrkla. "Je to tvůj táta. Rone, ten tě nevydědí. Možná opilý rozbije Malfoyovi staršímu hubu na svatbě, ale nevydědí tě."

"Svatba? Já ani nevím, co si myslí, a ty už mluvíš o svatbě?!"

"Mluvím o nejhorším možným scénáři. No tak. To bude dobrý."

"Říká ta, která je s Ritou Holoubkovou při svíčkách."

Hermiona se rozhlédla. No jo. Zapálily si svíčky. Obě mají svíčky rády.

"Ale já Hermionu nelíbám a nezdrhám," řekla Rita zpěvavě.

Hermiona si vzala pantofli a hodila ji po ní. Nepomáhala. Ani trochu.

"Ty, ty, ty," koktal Ron. "Ty ses trefila! Hodila jsi po ní botu a trefila ses! Kdo jsi a co jsi udělala s Hermionou?"

Praštila ho do nohy. "Nech si toho."

Ron přikývl. Dopil láhev. Podal ji Hermioně a postavil se. "Tohle," ukázal na ni a na Ritu, "mi budeš muset někdy vysvětlit." Přikývl si pro sebe. "Já jdu."

"Kam?"

"Nechat si rozbít hubu."

"Kým? Harrym?"

"Hůř. Malfoyem."

Bylo od něj hezký, že to chtěl hned vyřešit. "No... tak... kdyžtak se sem můžeš vrátit. Ale budu ti držet palce."

"Asi vás nechci znovu rušit," řekl váhavě. "Ale palce mi drž."

Hermiona ho objala a on jí objetí vrátil. Silně ho k sobě přitiskla. "To bude dobrý," zašeptala.

Neodpověděl jí. Jen jí objal ještě silněji. Cítila, jak se zhluboka nadechuje a narovnává. Pak si sám pro sebe přikývl. Usmál se na ni. "Děkuju."

Usmála se na něj zpátky. "Za málo."

Poklepal si na tvář. Ona si stoupla na špičky a dala mu tam letmou pusu pro štěstí.

"Mějte se," řekl Ritě. "A varuju vás. Mám spoustu bratrů a jednu nebezpečnou sestru, kteří Hermionu berou jako... sestru. Všichni jsou ochranářští ale Ginny..." otřásl se. "Ta je ze všech nejhorší."

Ukázala na něj dlouhým nehtem. "Budu si to pamatovat. Díky za intel. Hodně štěstí. A pamatuj, chci exkluzivní práva."

Zavrtěl hlavou. "Jako by k tomu někdy došlo." Ztěžka si povzdechl. "Mějte se."

Odešel. Zavřely se za ním dveře.

"No... tak to bylo lepší, než ten film," řekla Rita.

Hermiona si jen sedla zpátky na gauč.

"Jsi v pořádku?" zeptala se Rita. "Musel to být šok."

"Nevím." Potřásla hlavou. "Bojím se o něj. Snad to vyjde. Nějak. Ale... bojím se o něj. Je to... jiné. Nové. Nemůžu mu pomoct. Nenajdu na to odpověď v knihovně. Je na to sám."

"Jsi dobrá kamarádka."

Tohle nebylo jen přátelství. Byli rodina.

"Díky."