Bylo to zvláštní mít Ritu v bytě. Mít kohokoliv v bytě. Ron i Harry tu měli pokoj pro hosty ale jinak tu byla sama. S křivonožkou. Nevěděla, co by bez křivonožky dělala. A teď tu byla Rita. V punčochách skrz které prosvítaly nalakované nehty. Pohodlně posazená na pohovce s nohama stočenýma pod sebou, když pročítala hermioninu knihu a dělala si poznámky.

Hermionině odmítala dát tu knihu z ruky. A Rita netlačila. Jen se pohodlněji usadila, vytáhla brk a pergamen a pustila se do práce u Hermiony na gauči. Několik dní v kuse. Jednoho dne přišla v teplácích a svetru. S culíkem. Nenamalovaná. Do té doby se Hermionina ani neodvažovala představit, že by Rita vlastnila tepláky.

Když jí Hermiona otevřela, ukázala na ni dlouhým nalakovaným nehtem. "Dneska mám volno a křeče. Potřebuju čokoládu a čaj."

Hermiona beze slova uhnula na stranu. "Mám nějaké zásoby ale nevím, jestli to bude stačit."

"Bude. Musí."

"Ale mám zmrzlinu," navrhla Hermiona a stáhla si rukávy mikiny níž.

Rita na chvíli ztuhla. Pak na Hermionu ukázala oběma ukazováčky. "Ty. Jsi. Nejlepší. Val to sem. Já jdu na kapitolu čtrnáct. To je perfektní kombinace pro čtení o rodových kletbách."

"Nebo si můžeme dát pauzu. Pustit si nějaký film."

Rita už byla na cestě do obýváku. Pomalu se otočila. Vypadalo jako dravec, co zavětřil kořist. "Co máš?"

"Pod vlivem úplňku. Hříšný tanec. Přes palubu. Když Harry potkal Sally. Mám všechny kazety, na které jsme koukaly s mámou." Ani nevěděla, proč to řekla.

Už teď litovala, že to řekla

Ani nevěděla, proč je všechny koupila. Proč se mučila.

"Nějaké kreslené?"

"Ty chceš koukat na kreslené?"

Rita se objala kolem břicha. "Mám těžký den a potřebuju něco hodně milého."

"Kreslené jsem nebrala, ale můžu je pořídit do příště. Přes palubu je veselé."

"To je to s tím potratem?"

"Ne, to je to s tou bohatou holkou, co spadne přes palubu a ztratí paměť a stará se o tři rozjívené kluky."

"Jo, to beru." Pomalu přikyvovala. "To bude dobrý." Zaváhala. "Chceš to vidět?"

Na konci si na všechno vzpomněla. A dobře to dopadlo. Přikývla. "Jo. Proč ne."

A tak dřív, než se nadála, měla emocionální Ritu Holoubkovou v teplácích na gauči pořádající zmrzlinu Ronovým tempem. To bylo velmi úctyhodné.

Hermiona nevěděla, kdy usnula, ale poslední, co si pamatovala, byla vyrážka kluků od škumpy.

"Merlinovy koule, přestaň na mě vrčet a pusť mi Úplněk, ty příšero jedna kovová!"

Hermiona otevřela oko. Rita klečela před přehrávačem a mačkala nějaká tlačítka.

"Přísahám, že tě prokleju, ty potvoro. Pusť to!"

Snažila se teď nehty z toho vydrápat tu kazetu zpátky?

"Chceš pomoc?"

Podívala se na ni z podlahy. "Prosím. Jinak se z toho zblázním."

Hermiona se pousmála a vstala. Chvíli štelovala přehrávač a pak začala přetáčet kazetu zpátky.

"Vyspala ses dobře?"" zeptala se jí Rita.

"Jo." A byla to pravda. Nebyl to špatný šlofík.

"To jsem ráda."

"Co ty? Jak se cítíš?"

"Jako po Cruciu do břicha," zašklebila se.

"Co lektvary?"

"Obyčejné proti bolesti jsou návyková slabota. A ty neobyčejné jsou návyková silnota. Vzít si je jednou za čas jde, ale několik dní každý měsíc? To nemůžu."

"Ale nemělo by být něco přímo na to?"

Rita pokrčila rameny. "Lékouzelníci si s tím neví rady. Někteří si myslí, že přeháním. Zvykla jsem si. A když to jde, tak nepracuju. Je to teď horší, než to bylo, ale..." Odmlčela se a najednou měla takový prázdný pohled.

"Rito?"

Trhla sebou. "To nic. Už to bude?"

"Skoro."

"Dobře." Vydrápala se na nohy. "Já si odskočím, uvařím si nový čaj a můžeme to pustit."

"Dobře," souhlasila Hermiona rychle.

Co to bylo? Co se stalo? Ale když se Rita vrátila, chovala se zase normálně. Křivonožka přišel, propletl se kolem Hermiony a vyskočil na pohovku vedle Rity. Pak se jí stulil v klíně začal příst.

Rita se nepřítomně usmála a začala ho hladit.

Hermiona to celé sledovala se zatajeným dechem. Křivonožka jí sedí v klíně. Nechává se hladit. Páni.