Bílý dráček ležel stočený v jejich doupěti pod zkrouceným stromem. Kus od něj ležela na svém místě ušatá kulička šedých chlupů. Místo mezi nimi, které obvykle zaujímal velký černý drak bylo však prázdné.
 Bílý chlupatý drak sebou ze spaní vrtěl, občas škubl ocasem nebo nohou, občas zakňučel, občas vycenil zuby. Oči se mu pod víčky divoce míhaly jak prožíval dost živý sen.

  Malinkaté bílé stvoření rozverně poskakovalo ve vysoké trávě a smálo se. Chvíli vyskakovalo a chňapalo tlamičkou a pařátky po motýlu, kterého vyrušilo z poklidného sosání nektaru, ale jakmile se okřídlený hmyz dostal z jeho dosahu, zaměřil se na kobylku, která mu téměř před čumákem vyskočila z trávy.
  Za ním šlo o něco větší, šedivé stvoření. Na první pohled byli téměř stejní. Draci. Né však takový, jaké lidé znají z knížek. Tito měli k těm obrněným ještěrům poměrně daleko. Žádné šupyny nebo rohy. Žádná blanitá křídla.
  Jejich kůži pokrývala hebká krádká srst a jejich křídla peří.
  Starší šedý drak po tom bílém hodil nevrlý pohled.
  ,,Musíš furt tak poskakovat? To draci nedělají." Zavrčel a malý dráček se okamžitě zastavil a sklopil své dlouhé ouška.
  ,,Promiň..." Špitl a sklopil čumák k trávě. Přál si, aby někdy udělal něco, co by ho potěšilo. Přeci jen to byl jeho velký bratr. Jeho vzor. Chtěl být jako on. Měl ho rád.
  Bohužel se nedalo říct, že tato bratrská láska byla vzájemná.
  Starší z draků si povzdechl a vydal se dál po louce. Menší drak šel hned za ním, div mu nešlapal na ocas.
  Prohlížel si chůzi jeho bratra. Šel hrdě narovnaný s čumákem lehce vztyčeným k nebi, s ušima vodorovně staženýma a lehce přimhouřenýma očima.
  Zkusil jeho chůzi napodobit. Vypadalo to poměrně komicky. Jeho bratr se nesl, jako by mu to tu všechno potřilo, ale on spíše vypadal, jako by jeho chůzi parodoval.
  Vytáčel packy příliž do stran a nasledně je křížil, jak se snazil klást tlapku za tlapkou, jako jeho bratr. Kroutil ocáskem ze strany na stranu a jak byl soustředěný, vyplázl i trochu jazyk.
  Toto pochopitelně nemohlo projít bez povšimnutí.
  Kolem letící hejno vrabčáků si dvojice draků všimlo a přistálo na větvích stromů kolem. Téměř okamžitě se začali po svém štěbetavě smát. Jejich smích vzbudil pozornost i malé rodinky kralíků, kteří se odvážili vykouknout ze svých nor.
  Větší z draků se zamračil a otočil se, aby zjistil, odkud ten zvuk přichází a tak mu pohled padl na mladšího draka. Téměř okamžitě začal vztekle vrčet.
  On ho ponižoval! Tihle všichni, kteří by se před ním měly třást strachy se mu díky tomu zpropadenému prckovy smějí!
  Prudce se zastavil a se zavrčením se na důvod jeho ponížení otočil. Ten byl však příliž soustředěný, než aby si všiml, že jeho bratr nešel dál a tak mu vrazil čumákem přímo do jeho nohy.
  Dráček si překvapeně se zakňučením sedl do trávy a vyplázl jazyk, do kterého se při tom nárazu kousl.
  ,,Co to děláš?!" Zavrčel na svého mladšího bratra šedý drak a ten sebou trochu trhl.

  ,,Já... Jen jsem se snažil..." Začal trochu zaraženě dráček, ale byl brzy přerušen starším drakem.
  ,,Co ses snažil? Mě ztrapnit?!" Zavrčel na něj a malý dráček se zděsil.
  ,,Co..? Ne! Nic takového jsem nechtěl! Jen jsem chtěl být jako ty..." Špitl a sklopil čumáček i ouška.
  Drak si jen podrážděně odfrkl a odvrátil zrak. Svůj zušivý pohled zaměřil na zkupinku králíků, kteří okamžitě zmizeli v norák. Zbytek obecenstva však zůstal poskakovat na větvích stromů a posměšně čepýřil peříčka.
  ,,Promiň bráško..." Pokračoval dál bílý dráček, protože mu nebylo to ticho přerušované jen pípáním ptáků příjemné.
  On si ho však nevšímal a na ty drzé opeřence zařval. To už je donutilo vzlétnout a odletět pryč, ale přitom si dál vysměšně štěbetaly a jemu bylo jasné, že to budou vypravět komukoliv, koho podkají.

  Zaskřípal zuby. Jednou mu to tady bude patřit. Tohle území. Všechny stromy, keře, tráva, potoky. Všechno. A jeho mladší bratr ho takhle ponížil...
  Rozhlédl se po okolí, protože se na něj nechtěl už ani podívat. Nejraději by mu za to urval obě uši, ale to by měl problém u mámi...
  Další věc, kterou u něj nesnašel. Miloval, když se pozornost jeho rodičů směřovala jen na něj. Ale tu mu vzal On. Rodiče se teď nezajímaly o nic jinéhé...
  Kéž by se ho mohl nějak zbavit... Alespoň na chvíli! Nebo ho v očích jeho rodičů nějak schodit.
  Pohled mu padl na starý železný plot, co ohraničoval jejich území. Rodiče jim zakázali k němu chodit. Byl starý a zrezlí. Bylo snadné se o něj nějak zranit a vypadal, že se každou chvílí zhroutí.
  Na tváři šedého draka se vyloudil zákeřný úšklebek. To je ono.
  ,,Hele Vastoune." Řekl jakoby nic a nahodil znuděný pohled. Bílý drak okamžitě nastražil dlouhé uši a na svého staršího bratra se dychtivě podíval.
  ,,Co si dát závod?" Navrhl jakoby nic větší z nich. Vasty nadčeně vyskočil a začal kolem něj poskakovat v kroužcích.
  ,,Ano!" Byl pln nadšení, že si s ním jeho bratr bude hrát. Rád si se svým bráchou hrál!
  Zřejmě ho vůbec nezajímalo, jak hry jeho bratra dopadly předtím. Jako když si hráli na lov a on musel být kořist.
  Nebo když si hráli na schovku a on byl zchovaný ve své zkrýši i několik hodin, aniž by kolem něj jeho bratr biť jen jednou prošel.
  Nic z toho teď nehrálo roly. Opět byl tak rád, že si s ním jeho bráška bude hrát!
  ,,Kam?" Ptal se a rychle se rozhlížel, kam má běžet.
  ,,Tak..." Větší drak zahrál, že přemýšlí, kde bude jejich cíl a nakonec pohlédl až někam za plot. ,,Co k tomu stromu?" Navrhl a ukázal packou ke stromu na druhe straně plotu.
  Dráček se tím směrem dichtivě otočil, ale brzy ho šťastná nálada začala opouštět. Stáhl ouška i ocásek a trochu zacouval.
  ,,A-ale tam nesmíme. Je to za plotem. Mama přece říkala..."
  ,,Pf..." Odfrkl si větší drak. ,,Máma toho napovídá. Prostě to přiznej," zašklebil se na dračka. ,,Máš strach, že tě porazím."
  ,,Nemám strach." Zamumlal dráček a uhl podledem. Větší drak se pro sebe ušklíbl.
  ,,Ále... Malej Vastíček se bojí jo?"
  ,,Já se nebojím!" Vykřikl drobný dráček a vzdorovitě zvedl hlavu. ,,Nebojím se! Jsem nejrychlejší z nás! Máma to říká!"
  ,,Jasně..." Procedil skrze zuby drak se závislí, když si vzpoměl, jak tohle kdysy říkala máma jemu. ,,Tak to dokaž."
  ,,Fajn!" Vypjak hruď menší dráček a postavil se vedle svého bratra. Poté zklonil hlavu a připravil se, jako by už teď měl vyrazit.
  ,,Tak se předveď." Vyzval ho větší drak s úšklebkem.
  Oba dva se připravili a větší z nich to odstartoval.
  ,,Teď." Řekl a oba vyrazili. Z kopce běželi bok po boku, ale poté ho šedý předehnal. Pochopitelně byl rychlejší a tak se k plotu dostal první.
  Rozhodl se, že plod přeskočí a tak vyskočil a máhl křídly, aby se dostal nad něj. Ladně pak dopadl na druhou stranu a uběhl ještě pár kroků, než se zastavil a otočil se.
  Menší drak nemohl provest stejný manévr jako jeho bratr, byl na to ještě moc malý a křidélka měl ještě moc slabé na to, aby ho unesly, a tak to musel vzít pod starými polorozpadlími prkny.
  Skrčil se tak nízko, až v podstatě ležel na zemi a pod prkny se podplazil. Starší drak přitom dychtivě pozoroval, jak se plot zakymácel.
  Dráček sebou škubl, když se mu do zad zarylo pár třísek ale odmítal se vzdát.
  Protáhl se pod plotem a běžel dál. Větší drak sklamaně svěsil uši. Tak to nevyšlo...
  Než si to uvědomil, Vasty mu proběhl kolem tlapek a hnal si to dál.
  ,,A Vasty se dostává do vedení!" Vyhrkl nadšeně mezi rychlýmj nádechy a výdechy a šedý drak sebou překvapeně škubl.
  Přece ho nemůže nechat vyhrát! Pomyslel si naštvaně a znovu se rozběhl. Vasty však měl velký náskok.
  Starší drak byl odhodlaný vyhrát a tak opět vyskočil do vzduchu a za bílým drakem se rozletěl.
  I tak to však nestihl. Vasty doběhl až k určenému stromu, opřel se o něj packou a šťastně vykřikl.
  ,,Jo! Jsem první!" Tmavší drak podrázděně zavrčel a opět přistál.
  ,,Nechal jsem tě vyhrát." Prohlásil, ale bílý dráček si ho nevšímal. Nadčeně poskakoval na místě a smál se.
  ,,Já vyhrál! Já vyhrál!" Opakoval nadčeně. Ještě nikdy v žádné hře se svým bratrem nevyhrál. Byl tak rád!
  Jeho bratr jen protočil očima. Bezva, pomyslel si. Teď to od něj uslyší furt... A jistě to bude vykládat i rodičům...
 

Žádný takový. Rozhodl se zamračeně. Musí se ho nějak zbavit! Tohle by nepřežil! Musí nějak zařídit, aby na to Vasty zapoměl.
  Zamyšleně se kolem sebe rozhlédl. Přímo před nimi začínal neznámý les. Šedý se pro sebe ušklíbl. Pár hodin bloudění zcela sám v neznámém lese by mohlo stačit...