Říkala jsem, že kapitoly budou vycházet v neděly 😅

  Draci na sebe překvapeně zíraly. Jeden černý, šupinatý s rudýma očima a čtyřmi blanitými křídly a druhý, s bílou srstí, modrýma očima a jen jedním křídlem pokrytým peřím. Nemohly už být více rozdílní... A přesto si byli v tolika věcech podobní.
  Větší z draků nemohl odtrhnout zprvu zrak od jeho zad. To ho zarazilo nejvíc. S jedním přídlem přece nemohl létat...
  Černý drak stáhl uši. Letání je přece pro draka vše...
  Králík na ně chvíli střídavě koukal, než se rozhodl prolomit ticho.
  ,,Jsem Shadow a tohle je Nuka. Jak se jmenuješ?" Draci se probraly z tranzu a oba zavrtěly hlavou. Pak si Bílý uvědomil, že ta otázka byla na něj, a tak trochu nesměle přešlápl.
  ,,Jsem Vasty..." Pípl. ,,Děkuji... Za pomoc." Přidal ještě a potom se otočil že rychle odběhne. Kralík nechápavě naklonil hlavu na stranu.
  ,,Kam jdeš?" Zeptal se a přimhouřil oči. ,,Nikdy jsem tě tu neviděl..."
  ,,Já..." Zarazil se Vasty a rozhledl se. Uvědomil si, že to tu nikde nepoznává a stáhl dlouhé uši.
  ,,Hele." Doskákal k němu Shadow. ,,Brzo už bude tma, nechceš jít s námi?" Navrhl.
  Vasty neměl moc na vybranou. Nacházel se někde, kde nikdy nebyl a nevěděl jak se dostat zpádky... Navíc věděl, že ho tam stejně nikdo ani nic nečeká a tak nakonec pomalu přikývl.

•●¤●•

  Králík a drak ho dovedly až k velikému stromu. U jeho kořenů byla vyhloubená jakási dolina, nad kterou byli propletené větve keřů.
  Vasty na to nechápavé pohledl. ,,Tady vy spíte..?" Zeptal se. Vypadalo to dost útulně, ale stále byl zmatený z toho, že ti tva žili spolu...
  ,,Jo. Nějaký problém?" Zeptal se králík a pohledl na něj.
  ,,Co? Ne!" Vyhrkl rychle Vasty a už raději mlčel.
  ,,Nemaš hlad?" Zeptal se Nuka. ,,Můžu něco přinést."
  ,,Ne... To je dobrý. Díky." Rychle odmítl Vasty. Vlastně až teď si uvědomil, jaký hlad má a snažil si marně vzpomenout, kdy se naposledy pořádně najedl. Nuka si toho pochopitelně všiml a když Vastyho žaludek vyvrátil jeho slova, ušklíbl se.
  ,,Jasně, to slyším. Za chvíli budu zpadky." Řekl a rychle vzlétl. Vasty po něm chvíli koukal při čemž stáhl uši. Jeho teskný pohled směřující k obloze a ke křídlům černého draka neušel Shadowovy, který ho z povzdálí pozoroval.
  ,,Hele Vasty..." Začal pomalu. Chtěl se zeptat na jeho křídlo, ale když ho tak viděm, zjistil, že nemůže. ,,Připravil jsem ti tu místo."
  ,,Jo..." Zamumlal a raději odvrátil zrak od oblohy. ,,Díky... Jste oba moc milý."
  ,,To nic není." Usmál se na něj králík.
  Netrvalo dlouho, a černý drak se vrátil s tlamou plnou ryb. Ty pak pustil na zem před jejich doupě.
  ,,Ty jíš ryby? Vždyť krá..." Zeptal se ale zarazil se, když zpatřil králíkův upřený pohled. Sklopil hlavu k zemi a raději se dal do jídla než by stihl říct něco nevhodného.

•●¤●•

  Venku už byla tma a nad korunami stromů svítil měsíc, jehož paprsky prosvítaly skrze ohnivě zbarvené listy stromů. Všichni tři leželi zchoulení pod stromem. Vasty byl však trochu nervózní. Bokem se dotýkal druhého, o něco většího draka, kterého sotva znal.
  Trochu ztuhl, když se kolem něj prosmekl ten králík a přímo před ním se opřel o Nuku. Netrvalo ani moc dlouho a přetáhlo se přes něj i tmavé křídlo.

  Chvíli ještě ztuhle zíral před sebe ale pak musel připustit, že to nebylo zase tak špatné....
  ...Mít kamarády. O když divné...

•●¤●•

  Čas pomalu plynul a z těch tří se staly dobří přátelé. Stromy pomalu schozovaly své listí a krásný barevný podzim se pomalu blížil ke konci.
  Měli se skvěle. Vasty stejně neměl kam jít a tak rád se svými novými přátely zůstal. Ale přesto byla jedna věc, kvůli které se Vasty trápil. Každý den sledoval Nuku, jak létá na nebi. Jak už bylo řečeno, pro draka bylo létání všechno...
  A Shadow si toho pochopitelně nemohl nevšimnout a proto si jednou odvedl svého kamaráda dál.
  ,,Nuko musíme něco udělat!" Oznámil drakovy. Oslovený drak na něj nechápavě pohledl. On si Vastyho pohledů nebyl vjedom. Když létal, nemohl se soustředit na to pod ním. Ne, když mohl cítit ten vítr, co mu proudil pod křídly a čechral jeho hřívu.
  ,,A co máme udělat?" Nechápal proto.
  ,,S Vastym! Musíme ho nějak dostat na nebe!"
  ,,Můžu ho třeba svést..." Navrhl Nuka.
  ,,Ne! Musí letět sám! Jinak to nebude ono! Navíc je na tebe moc velký." Drak by něco namitl ale nakonec si to nechal pro sebe.
  ,,Ale jak toho chceš dosáhnout? S jedním křídlem se nedá létat..." Odvětil drak.
  ,,Hm... Jak to udělat?" Zamyslel se králík jako by kamarádova slova ani pořádně neslyšel a poklepával se tlapkou na bradě.
  ,,No to jsem na tebe zvědavej." Povzechl si drak a sedl si vedle něj. ,,Ale s jedním křídlem se prostě lítat nedá. A nové křidlo mu asi nenaroste..."
  Do králíka jako by uhodil blesk. ,,To je ono!" Vyhrkl a vyskočil do vzduchu. ,,Prostě mu to křídlo vyrobíme!"
  ,,Počkej co?" Nechápal drak. Co to jeho kamarád zase vymyslel?!
  ,,Ukážu ti to!" Vyskočil mu na záda. ,,Pojď!"
    ,,A kam?" Nechápal stále drak. Poslední dobou byl ze svého ušatého kamaráda nějaký zmatený...
  ,,No do vesnice!"

•●¤●•

  ,,Mě se to nelíbí..." Zamumlal drak tiše zatím co ležel mezi trsy trávy přitisklý k zemi. ,,K těm lidem by jsme chodit neměli... Jsou nebezpeční..."
  ,,Ale notak. Ani nás neuvidí, pojď!" Trval si králík na svém a rozhopkal se tam. Drakovy nezbývalo než jít obezřejtně za ním. Plížil se přitisklý ke stěně budoby a neustále se rozhlížel. Tím mu králík opět zmizel z očí.
  Nakonec ho našel u jedné šňůry, jak se z ní snaží ztáhnou velký kus látky.
  ,,Co tak koukaš? Pomož mi!" Hned ho zaúkoloval Shadow.
  ,,Mě se to stejně nelíbí..." Mumlal si dál svou Nuka.
  ,,Fajn, tak já to udělám sám, když se tak bojíš." Ucedil králík a otočil se k němu zády.
  ,,Já se nebojím!" Načepýřil se hned drak a zamračil se. Při tom se hrdě narovnal. Rozhledl se po okolí a pak upřel pohled na šňůru v místech, kde byla připevněná k domu ,,Draci se ničeho nebojí!" Mumlal si zatímco lezl po zdi. Králík se nad svou výhrou ušklíbl. Vždycky věděl jak na něj.
  Potom přestal hrát, že trucuje a znovu popadl tu látku. Drak se mezitím vyšplhal nahoru a začal lézt jako provazochodech po šňůře. Roztáhl trochu křídla, aby na laně udržel rovnováhu a došel až k té látce. Šňůra se pod ním při tom nebezpečně prohla a nezpokojeně zanaříkala.
  Zaútočil zuby na kolíček a ten tu latku pustil. Ta okamžitě spadla a králíka celého přikryla. Drak se na šňůře posunul, skrčil a seskočil dolů. Nebo to alespoň planoval. Při odrazu to byl na šnůru, vyrobenou pouze pro prádlo, již příliž veliký tlak a s nepříjemným cvaknutím praskla.
  Drak poměrně neohrabaně dopadl na zem div nezašlápl svého králičího kamaráda. Shadow při tom zvuku vystrčil hlavu z pod plachty a s nastraženýma ušima pohledl na místo, kde ta čňůra kdysy vysela.
  ,,Em... Příště lezu nahoru já." Rozhodl nakonec.
  ,,To zní jako plán..." Zamumlal drak. Pak se však zarazil. ,,Jak jako příště?!" Nelíbila se mu predstava, že by sem musel znovu ale než králík ztihl cokoliv říct, oba zaslychly vzdálené sřeky, které mohly potřit jen jednomu tvorovy. Člověku...
  ,,Pryč..." Řekli oba naráz, popadly tu plachtu a rozběhly se pryč.

  Tak, máte tu vysvětlení jména tohohle příběhu 😅