,,Pomáháme jednomu zvířeti." Ozvala se k překvapení všech Dia. Pomalu vystoupila zpoza Nuky a postavila se na zadní, snažíc se být alespoň o něco vyšší. Jako by si tím snažila dodat trochu odvahy.
  ,,Proč by jste kvůli někomu tolik ryskovaly?" Zeptala se vlčice ledovým hlasem až se králičice zachvěla a trochu se opět křikrčila. Veškerá těžce vydobitá odvaha byla ta tam. Přeci jen z nich všech byla ta nejmenší a nejzranitelnější...
  ,,Protože je to náš kamarád." Postoupil černý drak vpřed a tlapou zastoupil vlčici výhled na králičici.
  ,,Jo!" Přidal se Shadow a přiskakal k nim. ,,A kamarádi drží při sobě."
  Vlčice na ně chvíli hleděla než si povzdechla. ,,Fajn. Ale budu vás hlídat." Jak drak tak králičice by byli sticha ale Shadow se nikdy nedržel stranou.
  ,,Kdo tě jmenoval velitelem lesa?" Zavrčel jedovatě. ,,Může ti být fuk co děláme."
  ,,Už jsem takovou skupinu zažila." Řekla jakoby nezaujatě vlčice. ,,Tak dlouho lidi pokoušely, až se vydali do lesa se svými zbraněmi a zabili vše, co se hybalo. Ne jen vyníky." Nuka si s Diou vyměnili rychlý trochu vyděšený pohled a i Shadow trochu couvl. Tohle rozhodně nechtěli.
  ,,Ale mi lidi nebudeme provokovat." Promluvil nakonec Nuka. ,,Vezmeme si pár věcí a bude to."
  ,,Fajn. I tak na vás raději dohlédnu." Trvala si na svém vlčice.
  ,,Fajn." Napodovil její tón hlasu Shadow. ,,Ale mi už jsme skončili. Musíme se vrátit za Vastym." A jak řekl, tak také udělal. Vydal se po cestě pryč, aniž by se biť jen jedinkrát ohlédl.
  ,,Tak ahoj." Zamumlal drak ke králičici, rychle se vydal za ním, aby mu nahodou někam zase neutekl a nechal tam tak králičici s vlčicí zcela samotné.
  ,,Em... Kluci..?!" Vysoukala ze sebe trochu nezvózně Dia a rychle střelila těkavým pohledem po vlčici. To jí tu opravdu nechají samotnou s tou vlčicí?!

  Zřejmě ano, už byli pryč... Trochu přikrčeně se na bělavou vlčici, která jí propalovala svýma modrozelenýma očima podívala.
  ,,A-ahoj....Já jsem Dia..." Zkusila navázat konverzaci a jen doufala, že jí ta vlčice nesní.
  ,,Midnight..." Odpověděla ve slušnosti vlčice. Pak nastalo mezi nimi dlouhé tíživé ticho...

•●¤●•

  Drak a králík se vrátili ke svému stromu, kde už je pěknou chvíli vyhlížel Vasty. Ne, že by se s Firem, který s ním u stromu zůstal, nebavil, ale zajímalo ho, kam jeho přátelé už podruhé zmizeli.
  Nevěděl, co si má myslet. Proč ho tak náhle nechávají samotného?
  Rychle ten úsek, který mezi nimi byl doběhl a hned se zeptal. ,,Kde jste byli?"
  Králík i drak se na chvíli zarazili. Opět se na žádné společné lži nedomluvili. A co když už mu Firo něco řekl?
  Bezradně se na sebe rychle podívaly a aby to nevypadalo příliž podezřele, kvůli nastálému tichu, začli mluvit. Bohužel každý řekl zcela něco jiného.
  ,,Chtěl jsem Nuku seznámit z Diou..." Začal Shadow, ale jeho lež se propletla s Nukou, který placl zase svůj nápad.
  ,,Byli jsme na druhé straně lesa..." Bylo pozdě na to se zastavit. Oboum však hned došlo, co za chybu udělaly.
  Podívaly se na sebe a zpustili na novo. ,,Tedy chci říct..."
  ,,Vlastně..."
  ,,No byli jsme dělat obojí."
  Vasty sklopil uši a povzdechl si. Jeho obavy se tímto chováním jen potvrdili. Proč mu to jeho přátelé nechtějí říct..? Týká se to jeho? Třeba je už nebaví....
  Zatím, co se ti dva neustále snažili schodnout na jednom stejném tvrzení, Vasty se k nim otočil zády a se zamumláním: ,,To je jedno..." se odšoural zpět ke stromu, kde místo, aby zalezl do jejich dolíku, vyškrábal se na strom, oboum z dosahu.
  Oba dva na něj se staženýma ušima hleděli. Firo, který jejich počin celou dobu z povzdálí sledoval se kolem nich teď tiše proplížil a se špitnutím: ,,Tak já asi půjdu..." rychle zmizel v keřích.
  Černý drak dlouze vydechl až se stépla tráby před jeho čumákem zkroutili vlivem jeho horkého dechu.
  ,,To se nepovedlo..." Zhodnotil králík tiše a zvedl čumák ke svému dračímu spolupachately, který na něj jen smutně koukl.
  ,,Myslíš?" Zamumlal.

•●¤●•

  Chýlil se večer a spolu s ním i tma. Vítr se proháněl mezi stromy a schazoval barevné listí.
  V tom nastávajícím šeru se černá rohatá silueta většího z draků téměř ztrácela. Svou bílou tvář upíral stále do větví stromů, kde mezi listím prosvítala bílá srst druhého dračího stvoření. U jeho nohou už začínala zapáchat ryba, kterou Nuka Vastymu přinesl k jídlu. Ani se na ně nepodíval...
  Drak si znovu smutně povzdechl. Bylo to tak trýznivé! Všechno to dělali pro něj a přesto mu to nemohli říct...
  A on z toho teď byl smutný...
  Ani nezklonil hlavu, když se mu o nohu otřelo cosi chlupatého.
  ,,Nuko nemůžeš tu sedět celou noc..." Ozval se tiše králík. I jemu z toho nebylo kdo ví jak dobře. ,,Musíme se vyspat na zítřek..."
  ,,Já zítra nikam nejdu." Ozval se tiše drak.
  ,,Co to říkáš?" Králík byl zmaten. ,,Čím dřív to dokončíme, tím dřív to Vasty pochopí!" Šeptal. Drak k němu sklonil hlavu a zahleděl se mu do očí. A králíka v tu chvíli veškeré protesty přešly. Jeden pohled do jeho proviněných rudých očí stačil pro to, aby pochopil, že se v tomto chování zkrývá něco víc. Něco, co ví jen on a i kdyby se ho králík zeptal, neřekl by mu to.
  ,,No... Když si pár dní dáme volno, jistě se nic nestane. Alespon se ta vlčice trochu uklidní a Dia bude mít čas na to něco vymyslet ne?" Pokrčil nakonec rameny králík.
  ,,Díky Shade." Pousmál se trochu smutně Nuka. Shadow upřel pohled na ten strom. On sám po stromech šplhat nemohl a na to, aby strom unesl jak Vastyho, tak i Nuku byl přeci jen příliž slabý. I tak však králík dostal nápad, jak se k bílému drakovy dostat.
  ,,Dostanem Vastyho dolů, omluvíme se a zítra budem celý den spolu." Řekl rozhodně a jeho dračí společník na něj jen nechápavě pohlédl. Jak by chtěl asi Vastyho dostat dolů, kdyz je vůbec neposlouchá?