Ze všech stran se ozýval šum a krajina kolem vypadala, jako by ji někdo rozmazal suchým pastelem a smíchal pár základních barev. Měla ale pocit, jako by se nacházela na mořském dně. Připadalo jí totiž, že má zalehlé uši a vnímá neobvyklé ticho.

Vtom ale uviděla černý kouř, který proplul vzduchem a dotkl se země pár metrů od místa, kde stála ona. Kouř se rozdvojil a místo něj se tam v příštím okamžiku objevily dvě postavy. Jedna žena a jeden muž. Chtěla se rozejít k nim a zjistit, o koho se jedná, avšak jako by ji od nich dělila neviditelná bariéra. Zoufale se k nim snažila dostat, měla pocit, že jí jsou povědomí a přesto tak neznámí.

Snažila se vykřiknout, upozornit na sebe, aby si jí všimli a šli jí třeba naproti; ale z jejích úst nevyšla ani hláska. A najednou si všimla, že muž ani žena nemají obličej. Chtěla zděšením zaječet, ale nešlo to. Zničehonic měla pocit, že se jí kolem končetin ovíjí dlouhý had a když se otočila, zjistila, že má pravdu. Hleděla do tváře velikánské lebky, které z úst vylézal obrovský had.

Se zalapáním po dechu se probudila a rychle se posadila. Setřela si studený pot z čela a oddechla si. Byl to jen sen. Obyčejný sen, ale zároveň ten, který se jí zdál už před několika měsíci.

Byla zmatená a zavřela oči. Snažila se rozvzpomenout se na mužův vzhled. Nepřipadal jí jako Sirius, a pokud to byl sen o jejích rodičích...

Lehla si zpátky a snažila se znovu usnout. Dnes se konal třetí a zároveň závěrečný úkol, což znamenalo, že za pár dní je konec školního roku...

•••

,,Třetí úkol je zahájen a my našim šampionům přejeme hodně štěstí v tajemném bludišti!" Natasha, Ed a Lae seděli vedle sebe a stejně jako všichni sedící na tribunách sledovali čtyři šampiony, kteří vešli do bludiště. Lae si odkašlala a vyměnila si nejistý pohled s Edem.

,,Tash?" oslovila jemně svou kamarádku, která se na ni otočila. ,,No, my... chceme ti něco dát. Ber to jako předčasný dárek k narozeninám, ale podle nás je celkem užitečný, zvlášť teď, když ti není nejlíp a my za pár dní zase na dva měsíce odjedeme pryč..."

,,K tomu dárku, co ti chceme dát, nás inspiroval Sirius," dodal Edward, ,,no, napsali jsme dopis jemu i mojí mámě a... no..."

,,Co?" nechápala Natasha a s očekáváním na ně hleděla.

,,Když byl Sirius na škole, jeho nejlepší kamarád byl James Potter," začala vysvětlovat Lae, ,,to nám řekla Edova maminka. Vyrobili si taková kouzelná zrcátka, díky kterým spolu mohli komunikovat. A nás tak napadlo..." zašmátrala v kapse a vytáhla zrcátko rozdělené na tři trojúhelníčky. ,,Pomáhal nám s tím Leo, protože má víc zkušeností s kouzly, ale podařilo se. Jelikož jsme tři, jsou tu tři trojúhelníčky, a kdykoliv budeš něco potřebovat, stačí říct naše jména a-"

Dál se Lae nedostala, protože ji Natasha pevně objala. Nevěděla, co na to říct, protože jí ten dárek připadal absolutně skvělý. Jakmile pustila Lae, objala i Edwarda, který se zářivě usmíval a na nejmladší z trojice mrkl.

,,Děkuju," špitla Natasha dojatě a převzala si od Lae zrcátko, ,,strašně moc. To je naprosto dokonalý dárek. Já... nevím, co na to říct."

,,Kdykoliv, cokoliv," poznamenal jednoduše Edward a společně s Lae vytáhli svá zrcátka. ,,Podívej. Laetitia Minkovskijová, Natasha Blacková." Vzápětí, co jejich jména vyslovil, se v trojúhelníčcích všech tří objevily jejich obličeje. ,,Automaticky tě to s námi spojí, nebo nás s tebou."

,,To je vážně dokonalé já-" byla přerušena hlasitým výkřikem. Edward si urychleně stoupl, stejně jako většina studentů. Hudba utichla.

,,Co se stalo?" chtěla vědět děvčata.

,,Nemám ponětí, nic pořádně nevidím," odvětil Ed a stoupal si na špičky, aby něco zahlédl. V příštím okamžiku ztuhnul a zhroutil se na sedadlo.

,,Edwarde, co se stalo?" naléhala vyděšeně Natasha.

,,Cedric. Je mrtvý."

•••

Tasha přecházela po Severusově kabinetu sem a tam. Čekala, dokud nepřijde. Potřebovala vědět, co se stalo, musela to vědět.

Když ji zničehonic ostře píchlo v levém předloktí, dovnitř konečně vešel vyčerpaný Severus.

,,Co se stalo?" zeptala se hned a pak sykla bolestí.

,,Taky tě bolí?" poznamenal unaveně a posadil se na pohovku. Ona se posadila vedle něho. ,,Stalo se to nejhorší, co se mohlo stát."

,,Co?" vyděsila se.

,,Pán zla se vrátil," odpověděl tiše a Natasha zbledla hrůzou při tom pomyšlení. ,,Byla to všechno past. Moody nebyl Moody, ale byl to smrtijed pod mnoholičným lektvarem. Udělal z poháru Tří kouzelníků přenášedlo, které Pottera a Diggoryho přemístilo na hřbitov. A tam povstal Pán zla, který zabil Diggoryho."

,,Jsem v nebezpečí, že ano?" zašeptala a v duchu si nadávala, že se jí tak třese hlas. Severus na ni pohlédl.

,,Ano. Ve velkém."

•••

,,Ty-víš-kdo se vrátil. To on zabil Cedrica," sdělila přes zrcátko Edwardovi, který byl z té zprávy o mrtvém Cedricovi zdrcen. Jak by taky ne, patřil do jeho koleje. Teď nastala první příležitost pro vyzkoušení zrcátek. Bohužel při tak vážné a zlé situaci. Lae seděla vedle Natashy a také poslouchala.

,,To snad není možné," vydechl Edward nevěřícně a rukou si zajel do vlasů, za které zatahal.

,,Bohužel ano. Severusovo Znamení je stejné jako tehdy, když byl Ty-víš-kdo u moci. A mě začínají pálit jizvy, což určitě není dobré znamení," povzdechla si a děkovně se usmála na Lae, která jí povzbudivě stiskla rameno.

,,Natasho, musíš dávat pozor, ano?" zadíval se na ni ustaraně Edward. ,,Pokud jsi dcera nějaké smrtijedky, ta je určitě teď v Azkabanu, jinak by se o tebe normálně starala místo Severuse. Bojím se, že Ty-víš-kdo brzy ovládne i Azkaban a své stoupence osvobodí. Zůstali tam jeho nejvěrnější, a pokud jim dojde, že jsi tady, můžou tě kdykoliv unést a-"

,,Já vím, Edwarde," přerušila ho netrpělivě, ,,a to mě dost děsí. Nečekala jsem, že povstane. Myslela jsem, že je navždycky pryč a teď, pokud se vrátil a osvobodí Azkaban..." naprázdno polkla. ,,Celou dobu toužím po tom, abych poznala své rodiče. Ale teď, když se mi třeba za pár měsíců naskytne příležitost, bych raději žila v nevědomosti."

,,To naprosto chápu," věnoval jí starostlivý pohled, ,,buď opatrná, prosím."

•••

,,Severusi. Víte, co máte dělat."

Opravdu věděl, co má dělat? Po několika letech se měl zase setkat s Pánem zla. Svou nejistotu na sobě nedal znát, naopak kráčel sebejistým krokem až k místnosti, ve které Voldemort byl.

Slyšel hlasy a na malou chviličku se před dveřmi zastavil. Okamžitě uzavřel svou mysl, jeho práce dvojího agenta mu tohle setkání nezlehčovala.

Pak zvedl ruku a zaklepal. Po vyzvání vešel dovnitř a po třinácti letech opět spatřil ty rudé oči.

,,Á, Severusi, už jsem si myslel, že se tě nedočkám," pronesl jízlivým hlasem Voldemort a pokynul Luciusovi, aby se ztratil. Severus se stále ukláněl a nezvedal hlavu. ,,Slyšel jsem, že ses zbaběle schoval pod Brumbálova křídla."

,,To je špatné označení, můj pane," promluvil konečně Severus, ,,nevyužil jsem Brumbálovy ochrany. Vše jsem udělal kvůli vám, můj pane. Byl jsem si jistý, že se vrátíte, teď ano, a až se tak stane, byl jsem rozhodnut vám poskytnout co nejvíce informací. Bylo lehké Brumbála ošálit, stačilo pár lítostivých slov a ihned mi vše uvěřil."

Voldemort ho zamyšleně poslouchal, a hned poté zkřivil rty do úsměvu. ,,Výborně, Severusi. To byl chytrý tah. Přiznám se, že jsem si nebyl jistý tím, zda jsi ještě na mojí straně, ale po tomhle si jistý jsem. Tvé informace se budou hodit. Teď však... proč ses ke mně nepřipojil stejně jako ostatní? Proč jsi mi zabránil získat Kámen mudrců? Mám na tebe věru hodně otázek. Posaď se tedy, Severusi."

Snape se poklonil a posadil se vedle Pána zla. Odevzdaně přikývl a jal se zodpovídat jeho otázky.

•••

Konečně měl své vlastní tělo, avšak zuřil, když mu Potter opět utekl. Byl to tak geniální plán! A on mu už poněkolikáté proklouzl mezi prsty.

•••

Už se to začíná dramatizovat:D myslíte, že vyrobit zrcátka byl dobrý nápad? Mno, v příštím díle už se přesouváme do Natashina 4.ročníku a, hmm, určitě z něj budete nadšení:D
Omlouvám se, že jsem to tak urychlila, aleeee...v dalších kapitolách budeme někde jinde než v Bradavicích😏
Budu moc ráda za názory♥
-Milka💕