Na útok na Buclatou dámu se už skoro zapomnělo. Všichni studenti se nemohli dočkat vánočních prázdnin a samozřejmě i samotných Vánoc. Natashu nic z toho pořádně netěšilo. Bylo jí den ode dne hůře a často jí dala zabrat jen chůze do schodů. Lae s Edwardem si toho všimli a s obavami Natashu, která jim pokaždé tvrdila, že je v pořádku, pozorovali.

Pár dní před Vánoci to zašlo tak daleko, že Natasha prospala celý den a nedošla na vyučování. Edward byl nervózní, když nepřišla na obranu a celou hodinu se nemohl soustředit. Samozřejmě o tom při obědě pověděl Lae.

,,Něco se děje, Edwarde," řekla vážným hlasem a rozhlížela se po Velké síni, zda neuvidí Natashu nebo aspoň ředitele jejich koleje, Snapea.

,,Samozřejmě že se něco děje!" práskl Edward učebnicemi o stůl, až sebou Letty trhla. Překvapeně se na něj podívala, když se posadil vedle ní ke zmijozelskému stolu. Nikdy to totiž ještě neudělal, vždycky si sedával k mrzimorskému.

,,Dnes sedíš tady?" nadzvedla obočí. Edward se na ni nevěřícně podíval.

,,Vážně se ptáš na takovouhle blbost, Laetitio? Natashe něco je a my nevíme co!" zavrčel a vjel si rukou do vlasů. Samou frustrací za ně zatahal a pak si povzdechl.

,,Vůbec nevím, co by jí mohlo být," vydechla nešťastně Lae a vidličkou píchala do kousku masa na talíři. ,,Mám o ní obavy. Vždyť je den ode dne bledší, sotva drží oči otevřené! Viděl jsi ji, jak včera sotva vyšla schody do knihovny?"

,,Viděl," přikývl Edward, ,,je to strašný. Něco se jí muselo stát, třeba ji někdo napadl a seslal na ni nějakou kletbu-"

,,Já vážně nevím, Edwarde," vzdychla Lae a probodla pohledem Draca Malfoye, který kolem nich nafoukaně, jako páv, prošel, za ním šli jeho kumpáni Crabbe a Goyle.

,,A co se zeptat Snapea?" navrhl Edward. ,,Byla s ním prakticky od svého narození, on to třeba bude vědět. Navíc je dospělý, kdežto my jsme-"

,,-děti," dokončila Lae. ,,Máš pravdu, jemu to zřejmě pověděla," vrhla pohled na Snapea, který seděl u profesorského stolu a jedl. Jako vždy nedával najevo žádné emoce, takže těžko dokázala vyčíst, jak se cítí a zda něco o Natashe opravdu ví. ,,Prý už ani nespí ve svém pokoji a do společenské místnosti sotva zajde."

,,Lae, my to musíme zjistit," rozhodl Edward, ,,a pomůžeme jí."

•••

Odpoledne Severus s Natashou (na příkaz Brumbála) navštívili ošetřovnu, aby madame Pomfreyová zjistila Natashin zdravotní stav. Samozřejmě byla s tou situací obeznámena stejně jako všichni profesoři na škole, kteří neřešili, že Natasha chybí na hodinách.

,,Zdravím, Poppy," kývl na ni Severus, když vešli dovnitř. Natasha ji tiše pozdravila; musela se posadit na lůžko, aby zklidnila svůj dech. Točila se jí hlava, tak jí Poppy vtiskla sklenici vody, kterou Natasha vděčně vypila.

,,Děkuju," řekla Natasha slabě a sklenici položila na noční stolek. Cítila se mizerně a styděla se za to. Severus ji zamyšleně pozoroval a doufal, že se mu podaří lektvar dokončit včas. Natasha poslední dobou hodně často spala, vůbec nejedla a na učení už kašlala. Byla ráda, když se dobelhala do Velké síně, kde stejně jen snědla pár soust, a pak se vracela do sklepení. Cestou málem omdlívala a sotva si sedla na pohovku, kde se musela uklidnit. Severus neměl ani tušení, že zatímco on tam není, ona pláče a přeje si, aby opravdu zemřela. Proč se Severus tak snaží? Sám vidí, jak moc ji to trápí a jak ji každý dlouhý den mučí. Vyčítala si také, že nemůže donést Tichošlápkovi jídlo a bolelo ji u srdce, když jen pomyslela na to, že na ni netrpělivě čeká. Nejhorší na tom bylo, že o tom nemohla nikomu říct. Sama nevěděla, co tady ten pes dělá, zda se zatoulal, nebo zda někomu patří.

,,Tak pověz, jak je ti?" zeptala se Poppy, která si klekla před ní. Natasha se bolestně usmála. Proč se jí pokaždé ptá, když ví, jaká odpověď bude následovat?

,,Den ode dne je to horší," přiznala Natasha, ,,každý pohyb mě vyčerpává a jsem unavená. Nemůžu nic jíst a sotva se soustředím. Skoro cítím, jak mi žilami proudí baziliškův jed."

Poppy se podívala na Severuse, který zíral do země. Když slyšel její slova takhle přímo, bylo to horší než když na to jen pomyslel. Vyčítal si, byl sám na sebe naštvaný, že nestíhá lektvar připravit včas, že se tomu tak málo věnuje - zatímco ona trpí. Nejraději by si nafackoval za to, že nedokáže nikomu pomoct, že nedokáže nikoho ochránit. Selhal u Lily. A teď je jen na něm, zda zachrání Natashu, třináctileté dítě, které má život před sebou, před Smrtí, jež k ní natahuje ruce.

,,Musíš jíst, dítě," pokroutila hlavou Poppy při pohledu na její vystouplé klíční kosti a hubené ruce. ,,Ukaž mi tu ránu," vyzvala ji. Natasha si vyhrnula levý rukáv a ranka zasvítila.

,,Mám pocit, jako by se zvětšovala, prohlubovala," poznamenal Severus a přistoupil o krok blíže, ,,co myslíš?"

,,Myslím si to samé co ty, Severusi," přikývla smutně Poppy na souhlas a obrátila se k němu. ,,Jak jsi pokročil s tím lektvarem?"

,,Zbývá přidat poslední přísady," informoval ji, ,,rozdrcený zub baziliška, krev jednorožce, žíně z jednorožce, roh jednorožce, sedmikráskové kořínky a fénixovy slzy." Natasha se musela zašklebit a shrnula si rukáv. Byla ráda, že ten recept neviděla. Nechtělo by se jí ten lektvar připravovat, muselo to být nechutné. Ale byla za to Severusovi vděčná.

,,Dobře," přikývla Poppy a vstala. Pro něco si šla do kanceláře.

,,Nemáš nějak moc rád jednorožce?" zeptala se s malým úsměvem Natasha.

Severus stáhl rty do úzké linky. ,,Ne," odpověděl, ,,ale ten kdo vymyslel ten lektvar, tak ten zřejmě ano."

,,Bolí tě něco, Natasho?" ptala se Poppy, když se vrátila.

,,Většinou hlava," odpověděla jí. Poppy jí zkontrolovala životní funkce a pak Severusovi tiše sdělila, že na tom není zrovna nejlépe. Navrhovala mu, aby ji už neposílal na vyučování, dokud se pořádně neuzdraví.

,,Budeš jen ležet a budeš v klidu," přikazovala Natashe, když se měli k odchodu, ,,bazilišek je holt bazilišek a jeho jed je pěkně zrádný."

To jsem zjistila, okusila jsem to na vlastní kůži, pomyslela si jedovatě Natasha, když pomalu scházeli do sklepení. Jakmile procházeli chodbou, začaly se jí dělat mžitky před očima a ona sotva viděla, kam jde. Hned jak jí Severus otevřel, došla k pohovce, na kterou si lehla a zavřela oči, které si přikryla rukou, aby nebylo vidět, že pláče.

Severus to pochopil tak, že je vyčerpaná, a odešel vedle do pracovny, kde se zase pustil do lektvaru. Snažil se zapudit zlé myšlenky, musel se soustředit jen na lektvar, aby něco nepokazil, a znovu se podíval na postup. Zamíchal dvakrát ve směru hodinových ručiček a kápl pět kapek krve jednorožce. Lektvar zazářil a pak záře zase zmizela. Další přísada se měla přidat až za půl hodiny, a tak Severus odešel za Natashou, která ležela na boku a zírala do plamenů.

,,Co když umřu?" řekla najednou tiše. Severus se zarazil. Neměl tušení, co by jí na to měl odpovědět. ,,Co budeš dělat ty? A Edward? A Lae? A možná Draco s Fredem a Georgem?"

Posadil se do křešla a černýma očima se na ni díval. V těch jejích očích spatřil slzy.

,,Každý jednou tento svět opustí," odpověděl pak neurčitě a zahleděl se do země. ,,Někdo v raném věku, někdo v pozdním."

,,Jo, já zřejmě v raném," neodpustila si poznámku, ale pak zase zesmutněla. ,,Nestihla jsem ani najít své rodiče. Nestihla jsem jim říct, jak jsem na ně každý den myslela, jak moc je mám ráda, i když jsem s nimi mohla trávit tak málo času."

Severus byl jejími slovy zaskočený. Ještě nikdy ji neslyšel tak zoufalou. Pocítil výčitky svědomí. ,,Chováš se, jako bys už byla na smrtelné posteli."

,,A nejsem snad?" vyštěkla a chytla se za hlavu. ,,Promiň," zavřela oči a začala ztěžka dýchat, ,,jsem unavená a není mi dobře. Z toho pomyšlení, že-" naprázdno polkla, ,,mám tě ráda jako otce, Severusi."

Díval se na ni. A cítil radost a zároveň bolest, když tohle slyšel. Jako kdyby opravdu odcházela, jako kdyby mu dávala poslední sbohem a říkala mu všechno, co mu chtěla říct. Poznal, že usnula, a tak se tiše přesunul k ní. Pohladil ji po dlouhých vlasech a opatrně ji sevřel v náruči. Byla tak bezbranná, tak nevinná, a tohle si nezasloužila. Když pomyslel na její slova, z oka se mu proti jeho vůli vydrala slza.

•••

Lomcoval mřížemi, jako kdyby se je snažil vyrvat a utéct. Pak si zoufale sedl do kouta a zavřel oči. Nechtěl tu strávit ani minutu, ani minutu v tomhle hrozném vězení. A nejhorší na tom bylo, že byl vlastně uvězněn ve svojí mysli.

•••

No...já nevím, co k tomu dodat. Asi to dnes nechám na vás😂💘
-Milka💘