Vánoce už byly skoro za dveřmi a Natasha nijak nepokročila v pátrání po svém původu ani v pátrání po tom, co může mít Quirrell za lubem. Špatné bylo, že si o Quirrellově chování nemohla promluvit se Severusem, aby se mu to nezdálo podezřelé, že se nějak motá kolem těchto záležitostí. Navíc se musela hlídat, aby se před ním neprořekla, že část zápasu viděla, a tak brala jako vysvobození Dracovu nabídku, že Vánoce může strávit s ním a s jeho rodinou. Před rokem by to rázně odmítla, jenže když lépe poznala Draca a i jeho matku Narcissu, uznala, že nejsou tak špatní, jak se o nich říká.

Tasha zrovna přecházela přes nádvoří, když ji mihl Quirrell a s vyděšeným výrazem běžel pryč. Pronásledovaly ho totiž sněhové koule, které se odrážely od jeho turbanu.

Ona jen nadzvedla obočí a rozhlédla se, kdo to má na svědomí. Když za sloupem spatřila chechtajícího se Freda s Georgem, pochopila a znovu se vydala svou cestou.

,,Hej, Tasho!"

,,Tash, počkej! Natasho!"

Ona jejich volání ale nebrala na vědomí. Kráčela rychleji než doposud, ve snaze se jim vyhnout. Jenže jak nedávala pozor na cestu, do někoho vrazila - jak typické.

,,Och!" vydala ze sebe překvapený výdech a zadívala se na statného chlapce, do kterého vrazila a který se sbíral ze země. Pohlédla na jeho hábit - byl z Nebelvíru. ,,Promiň, já-"

,,Nic se přeci nestalo," usmál se na ni a kdyby stála, nejspíš by se jí z toho úsměvu podlomila kolena. Ten kluk jí jen popletl hlavu - samozřejmě, že to nebyla láska na první pohled, jen byl prostě pohledný. A jak moc. ,,Jsi v pořádku?" podal jí ruku a ona ji s červenými tvářemi přijala. Měl ji příjemně teplou a velkou. Pomohl jí na nohy.

,,Dík," pípla tiše a pohlédla mu do hnědých očí. Jen přikývl, věnoval jí ještě jeden pohled a pak odešel. Chvilku se za ním dívala, dokud jí ze snění nevytrhlo zapískání. Otočila se tím směrem a zamračila se na opodál stojícího Freda s Georgem. ,,Nechte toho," zamumlala rozpačitě. S úšklebky na tváři přešli až k ní, a ona tak nemohla odejít.

,,Tady se nám někdo zakoukal," šklebil se George.

,,A navíc do famfrpálového hráče," přidal se Fred.

Tasha k nim zvedla hlavu. ,,On hraje famfrpál?" oba dva se rozesmáli a ona znovu upadla do rozpaků.

,,Tak samozřejmě, že ano."

,,Je to kapitán našeho mužstva, je brankář."

,,Oliver Wood."

,,Studuje v pátém ročníku."

,,Super, bezva, to mi stačí," přerušila je dřív, než jí stačili říct i velikost jeho bot. Pak ale dvojčata zvážněla a pátravě se na Tashu podívala. ,,Děje se něco?"

,,Jo, děje," kývl George, ,,proč se nám vyhýbáš?"

,,Nemluvíš s námi."

,,Ignoruješ nás."

,,Jsme přeci přátelé, ne?" hlesl Fred tónem, v němž zaznívala bolest, ,,a pokud tě něco trápí, tak nám to řekni."

,,Přesně tak. Přátelé si pomáhají," přikyvoval George. Natasha byla dojatá. Sice to neřekla nahlas, ale její oči jí prozrazovali.

,,Vy to nechápete," vydechla nešťastně, ,,jsem ze všeho strašně zmatená a... a... bude lepší, když se mě teď budete stranit."

,,Jistě, nahradila sis nás za Malfoye," odtušil Fred chladně a po bolestném tónu nebylo ani památky.

,,To teda ne!" rozohnila se Natasha a zamračeně ho sledovala. ,,Draca mám ráda stejně jako vás! A pokud máte problém s tím, že se s ním přátelím, tak to naše přátelství asi fungovat nebude!" s těmito slovy se otočila na patě a nechala tam zaražená dvojčata stát. Opodál ji za rukáv zatáhl Draco a přitáhl si ji k sobě. ,,Draco! Co ty tu děláš-?"

,,Tak to bylo dobrý," poznamenal s jakýmsi obdivem v hlase, ,,řekla jsi to moc hezky."

,,Tys odposlouchával!" vyjekla tiše a on se pobaveně ušklíbl.

,,No a? Co má být?"

,,Jaký 'no a'?" z legrace ho bouchla do ramene.

,,Au! To mohlo bolet!" hrál si na ublíženého.

,,Nech toho, simulante," zašklebila se. Hned se cítila o něco lépe, jen ji mrzelo, že si s dvojčaty tak nerozumí. ,,Kde máš ty své kumpány?"

,,Myslíš Crabbeho a Goyla? Asi se snaží přijít na heslo do koleje," ušklíbl se.

•••

,,Je ovládán Temným pánem, je mi to jasné," poznamenal Severus, jenž se zamyšleně díval na pytlík s citronovými bonbony, který v ruce držel ředitel.

,,Už jste konečně změnil svůj názor na citronové bonbony, Severusi? Jen si nabídněte," Brumbálovi zajiskřily oči a natáhl ruku s pytlíkem směrem k profesorovi. Severus se na něj nevěřícně podíval.

,,Děláte si ze mě legraci, Brumbále?! Vy mě vůbec neposloucháte! K čertu s těmi vašimi bonbony!" vyštěkl Severus.

,,Ale no tak, uklidněte se. Víte, že jste teď zněl skoro jako malé dítě?" Severus si povzdechl. Brumbál je prostě Brumbál. ,,Myslím to vážně. Právě jste si stěžoval, že vás neposlouchám."

,,Tak pokud vám to udělá dobře, já to dítě budu chvíli předstírat, jen už mou teorii prosím vyslechněte," vzdychl unaveně profesor lektvarů.

Brumbál se pohodlně usadil v křesle, zalovil v pytlíku, rozbalil si bonbon a vložil ho do úst. ,,Poslouchám."

Severus se zhluboka nadechl. ,,Dobrá. Quirrella zřejmě ovládá Temný pán. Snaží se ten Kámen ukrást, aby Pán zla opět získal tělo a s ním i plnou sílu. Taky se stále snaží zbavit Pottera. Málem ho shodil z koštěte."

,,Málem?" nadzvedl obočí Brumbál. ,,A proč mi to nikdo neřekl? Třeba Minerva, jakožto ředitelka jeho koleje?"

,,Teď si zase hrajete na dítě vy, Brumbále," poznamenal Severus ostře.

,,Ach ano, promiňte, tuhle roli máte vlastně vy," usmál se zvesela ředitel.

,,Nevím, zda je správná chvíle na vtípky. Ale ano, Pottera málem shodil z koštěte. Mimochodem, připadá vám to fér vůči ostatním prvňákům? Potter zase musí mít něco navíc."

,,Odkdy vy berete ohledy na ostatní prvňáky, Severusi?" zajiskřily Brumbálovi oči. ,,Nebo snad chcete, aby Natasha v příštím roce hrála famfrpál?"

,,U Merlina, to v žádném případě!" zamítl rázně Snape Brumbálův nápad. ,,A odbočujete od hlavního tématu!"

,,Ach, jistě, promiňte. Jak to, že Harryho shodil málem a ne úplně?"

,,Brumbále, u Merlina. Kdyby ho shodil úplně, tak si tu Potter nechodí a nestrhává na sebe všechnu pozornost. A málem to bylo proto, že mi někdo podpálil hábit, když jsem se Pottera snažil zachránit!" Severus vstal ze svého místa. Už zase mu ten Brumbál trochu pohnul se žlučí. Jednou z těhle rozhovorů dostane mrtvici, tomu by se Severus opravdu nedivil.

,,Takže vy jste Harryho zachránil, Severusi? To je od vás velice hezké," usmíval se Brumbál. Ředitel zmijozelské koleje došel ke dveřím a vzal za kliku.

,,Myslel jsem, že je to v popisu mé práce," odsekl a vyšel z ředitelny. Když scházel po schodech dolů, začínal uvažovat o tom, proč Pottera vlastně zachránil. Vzpomněl si na ty zelené oči a nepříjemně ho píchlo u srdce. Ano. Udělal to kvůli ní. Kvůli Lily.

•••

,,Fakt mě to štve, Frede, tebe ne?" Georgeův hlas dotazovaného vytrhl ze snění.

,,Cože? Jasně, že mě to štve," přikývl Fred a do rukou vzal nůž a vidličku.

,,Byli jste na tréninku, pánové?" zahlaholil Lee a posadil se vedle Freda.

,,Nazdar, Lee."

,,Byli jsme na tréninku."

,,A dobrý, ne?" zasmál se a taky se pustil do jídla.

,,Co asi tak můžeš od Olivera chtít," zašklebil se George, ,,je na nás pěkně tvrdý. Chce ten pohár fakt vyhrát."

,,A dobře dělá. My si ho zasloužíme! Ne ten hloupý Zmijozel! Rozumí Snape vůbec famfrpálu?" všichni tři se rozesmáli.

,,Určitě ne."

,,Dovedete si ho představit na koštěti?"

,,Sotva by na něj sedl, hned by sletěl dolů," smál se George a při té představě začal málem brečet smíchy.

,,Jordane, Weasley, Weasley! Je čas večeře, ne čas na vaše vtípky!" křikla na ně profesorka McGonagallová, když kráčela k profesorskému stolu. V patách jí byl Snape a při pohledu na něj se trojlítek opět rozesmál.

,,Pa-paní pro-profesor-ko, čas n-na vtí-pky je vždy-vždycky!" smál se Fred a sotva popadal dech. Minerva pokroutila hlavou, Snape se ušklíbl jako vždy.

,,Někdo na vás seslal kletbu, která vás nutí koktat, Weasley? Dovolím si říct, že teď byste si mohl pěkně popovídat s profesorem Quirrellem, kterého doposud pronásledují ty vaše očarované sněhové koule," po Snapeově proslovu je smích přešel. McGonagallová se na ně mračila.

,,Cože jste udělali? Odebírám Nebelvíru šedesát bodů za všechny tři!"

,,Ale paní profesorko, já přece nic neudělal, nebyl jsem s nimi-" hájil se Lee.

,,To je jedno! Preventivně, Jordane!"

,,Já toho Snapea fakt jednou posadím na koště a shodím ho!"

•••

Samozřejmě, že to nebylo nic příjemného, když celé odpoledne dostával sněhovými koulemi do obličeje. Jenže čí by si tak mohl půjčit tělo? V turbanu je alespoň dobře ukrytý, i když na něj Weasleyovic dvojčata posílala sněhové koule.