Incident s trollem byl námět k hovoru ještě několik dní poté. Nás ale tyto dny a hovory nezajímají, nás zajímá něco jiného a pro náš příběh a Natashinu budoucnost důležitého.

Jak už víme, podzim už nastal a nastal i listopad, konkrétně třetího listopadu. Ale tohle je moc nudné, pojďme se podívat, co dělá naše hlavní hrdinka...

,,Nejde se dnes do Prasinek?" pronesla znuděně už jedenáctiletá Natasha, která s Fredem a Georgem seděla v umývárně Ufňukané Uršuly. Nikdo je tam nerušil a oni si tam mohli v klidu povídat. Ach ano, pravda, občas je vyrušila Uršula, ale té oni si nevšímali, a tak se raději zavřela v jedné z kabinek a nelezla jim na oči.

,,Já nevím, nekoukal jsem, jestli dnes McGonagallová něco vyvěšovala, ty jo, Frede?" otočil se George na své dvojče.

,,Já taky ne, ale bylo by fajn, kdybychom dnes do Prasinek mohli. Přece jenom, je víkend, a navíc máš narozeniny," zazubil se na Tashu Fred, a ona se přestala tvářit znuděně a šťastně se usmála. Konečně jí bylo jedenáct let a to znamenalo, že příští rok už bude v Bradavicích studentkou!

,,V Prasinkách by se to dalo oslavit," ušklíbl se George, ,,takhle můžeme jenom do bradavické kuchyně a ukrást si něco tam..."

Vtom Natasha vypískla, až sebou oba kluci trhli a překvapeně se na ni podívali. ,,Vždyť vy máte Pobertův plánek, vy trdla! Můžeme jít tajnou chodbou!"

,,Máš pravdu," uznal George, ,,tak my pro něj nahoru skočíme a sejdeme se za pět minut u jednooké čarodějnice." S těmito slovy oba dva zmizeli a Tasha se vydala chvíli po nich k chodbě, kde jednooká čarodějnice byla.

O pět minut později se tam objevili také Fred s Georgem. ,,Můžeme jít - počkat. Kde máte plánek? A proč na sobě máte famfrpálové dresy?"

,,Víš, Tash, Oliver nám právě řekl, že máme trénink," odpověděl jí Fred a Tashe ihned zmizel úsměv z tváře. Doufala, že své jedenácté narozeniny stráví s dvojčaty. ,,Takže musíme jít. Už brzy máme zápas proti Zmijozelu a-"

,,Já to chápu, jen běžte," přerušila je netrpělivě a prosmýkla se kolem nich, ,,tak si to užijte." A se smutkem ve tváři zmizela pryč.

•••

,,Aby to čert vzal," ulevil si Severus a nasupeně si vzal od Filche obvaz, který mu podával. Byl večer a on seděl v prázdné sborovně a snažil se ošetřit si zraněnou nohu. Už tři dny ho bolela a stále se to nelepšilo, ať dělal, co dělal. Lektvarový mistr zřejmě nemůže být lékouzelník. ,,Jak může člověk uhlídat tři hlavy najednou?" černou nohavici měl vyhrnutou nad koleno a rána pomalu krvácela. Severus si chtěl od Filche vzít další obvaz, když najednou mezi dveřmi spatřil zvědavé zelené oči-

,,POTTERE!"

Severus rychle spustil svůj hábit, aby zkrvavenou nohu nebylo vidět; sinalý obličej měl přitom zkřivený vzteky. Moc dobře věděl, že Potter ho musel slyšet a dokonce viděl jeho zraněnou nohu. Určitě si o tom vytvoří svůj obrázek a bude ho vidět v tom nejčernějším světle.

,,Chtěl jsem se jen zeptat, jestli mi vrátíte tu knihu, pane," zamumlal Harry a Severus měl co dělat, aby si neodfrkl. Takže on sem přišel kvůli hloupé knize?!

,,Ven. Ven!" zahřímal Snape a Harry poslušně odešel. Profesor dosud nerudně hleděl na dveře, než se posadil zpět na židli a nezačal si nohu obvazovat. Nevěděl sice, jestli mu to nějak pomůže, ale za zkoušku nic nedá.

Poslal Filche pryč a pak vzal do ruky knihu, kterou odpoledne Potterovi sebral. Famfrpál v průběhu věků. Tentokrát už si odfrkl. Jak jen může být zblázněný do takové pitomosti, jako je famfrpál? To zkrátka Severus nechápal.

Rozhodl se, že tu knihu ještě teď vrátí do knihovny madame Pinceové, než mu způsobí další problémy s Potterem. Po tom rozhodně netoužil.

Kulhavým krokem tedy vyšel ze sborovny a zamířil do knihovny. Pak ho ještě čeká rozhovor s Brumbálem a pro dnešek už bude mít všechno splněné.

•••

Natasha trucovala. Severus byl Merlin ví kde pryč a ona nevěděla, co dělat. Ruce měla naštvaně založené na hrudi a zírala do ohně.

Proklínala celý svět. Byla naštvaná na Olivera Wooda, že zrovna dneska musel uspořádat famfrpálový trénink.

Byla naštvaná na Freda a George, kteří si klidně odešli na famfrpálové hřiště a nechali být její narozeniny.

Byla naštvaná na Severuse, že je někde pryč a že zapomněl na její narozeniny a není ani schopný jí říct, kde je.

Byla naštvaná na Brumbála, který jí nechtěl říct nic o její rodině.

Byla naštvaná na své rodiče, kteří j nechali být a-

Tady se zasekla a najednou se zastyděla. Obviňuje všechny kolem sebe a nad sebou se ani nezamyslí. Trochu jí to zamrzelo a byla už naštvaná hlavně na sebe.

•••

,,Quirrell chce ukrást Kámen mudrců," řekl bez obalu Severus Brumbálovi, který mu pokynul, aby se posadil a pověděl mu, co má na srdci.

,,Quirrell chce ukrást Kámen mudrců?" opakoval po něm Brumbál a zalovil v pytlíčku s citronovými bonbony. Severus přikývl a trpělivě sledoval, jak ředitel jeden bonbón rozbaluje a vkládá si ho do úst. Když černovlasému muži jako vždy nabídl bonbon, ten jeho nabídku jako vždy odmítl.

Severuse zajímalo, že jestliže Voldemort znovu povstane - a to by mohlo být klidně hned, pokud tu Brumbál bude jen tak sedět, cpát se bonbony a opakovat po Severusovi jako papoušek - a nastane opět válka, zda bude Brumbál v klidu jíst své milované bonbony. Vlastně by ho snad ani nepřekvapovalo, kdyby se to tak opravdu stalo.

,,Doufám, že jste pochopil smysl mé věty," řekl tiše Severus. Brumbál se usmál a skrz své brýle se na něj zadíval.

,,Samozřejmě že ano. Je mi jasné, že to byl on, kdo toho trolla vpustil dovnitř, aby odlákal pozornost a ukradl Kámen mudrců," odvětil Brumbál.

,,Skvěle," ušklíbl se Severus, ,,takže vidím, že jako vždy víte všechno. Ale nejsem si jistý, zda víte, pro koho chce Quirrell Kámen ukrást. Není to tak těžká otázka pro ten váš geniální mozek."

,,Lichotíte mi," zasmál se Brumbál a Severus jen protočil očima.

,,To jsem v plánu neměl. Tak odpovíte mi na mou otázku?" dožadoval se odpovědi.

,,Ale zajisté. Quirrell se snaží Kámen ukrást pro Voldemorta, že je to tak?" když Snape přikývl, pokračoval. ,,Ano, mé domněnky jste mi potvrdil. Jste bývalý smrtijed, takže to bylo logické, že jste mi dal takovou hádanku zrovna vy..." Při slově "smrtijed" Severus bezmyšlenkovitě sevřel své levé předloktí a nerudně zaskřípal zuby. Musí mu to neustále připomínat?

,,Stalo se vám něco, Severusi? Při příchodu sem jste nějak napadal na pravou nohu."

Profesor lektvarů se ušklíbl. ,,Och, tak vy jste si všiml! To mě překvapuje. Samozřejmě, že se mi něco stalo! Proč jste zatraceně pověřil tu tříhlavou obludu, aby hlídala Kámen?! Cožpak naše úkoly nestačí?!" vyštěkl na ředitele.

Brumbál však klidně odpověděl: ,,Bezpečnosti není nikdy dost, Severusi. Nesmírně si sice vážím vašich úkolů, nad kterými jste museli strávit hodnou chvíli, abyste je dovedli k dokonalosti, avšak Chloupek nám bude užitečný."

,,To by mě tedy zajímalo k čemu. Aby mi rozkousal nohu?" nadhodil sarkasticky Severus.

,,Nejenom vám, ale i všem ostatním, kteří se ho pokusí obejít. Jen mi neříkejte, že jste se snažil kolem Chloupka projít a zmocnit se Kamene?" usmíval se dál ředitel.

,,Samozřejmě! Nemám nic lepšího na práci, než obcházet kolem tříhlavých psů a krást nějaké hloupé kameny," zavrčel profesor. ,,Mimochodem, ta obluda má jméno?"

,,Ale Severusi, všechno se přeci musí nějak jmenovat," mrkl na něj Brumbál a pak použil stejnou taktiku jako on. ,,Mimochodem, co jste tedy pohledával ve třetím poschodí?"

,,Snažil jsem se zastavit Quirrella, samozřejmě! Zatímco vy všichni jste marně hledali trolla ve sklepení, já jediný jsem věděl, o co Quirrellovi jde a vydal jsem se hned do třetího poschodí. Bohužel jsem tam narazil na toho šíleného psa. Kde jste ho sehnal? Musel jste se dostat do mýtů z Řecka?"

,,Kdepak," zavrtěl hlavou Brumbál, ,,Chloupka mi půjčil Hagrid."

,,Že mi to nedošlo dříve, že ta obluda bude mít za páníčka zrovna Hagrida," protočil očima Severus a vstal ze židle, ,,dnes s vámi není pořádná řeč, Brumbále. Dobrou noc."

•••

Když se Severus vrátil k sobě do sklepení, Natasha seděla v koutě na zemi a kolena si tiskla k hrudi. Bezmyšlenkovitě upírala zrak na zem a ani si nevšimla, že už se Severus vrátil, dokud si před ni nestoupl a ona nevzhlédla.

,,Copak se děje?" zeptal se tiše a klekl si k ní. V její přítomnosti se choval opravdu jinak; ačkoliv si své city nerad přiznával, Natashu měl opravdu rád. ,,Myslel jsem, že jsi třeba někde s Dracem a oslavuješ s ním své jedenácté narozeniny. Už příští rok budeš studentka, cožpak se netěšíš?"

,,Ale ano, těším," prohlásila Natasha, která teď vypadala, že je myšlenkami někde jinde, ,,nikdo se mnou narozeniny neoslavil. A já myslela, že... že když už je mi jedenáct... To přece něco znamená." Pohlédla na Severuse, jako kdyby u něj hledala podporu.

Ten si povzdechl a posadil se vedle ní. ,,Ale jistě. Znamená to, že už jsi dospěla do věku, kdy můžeš vlastnit hůlku a učit se. Kdy už začínáš být... někým."

,,Přesně tak jsem to myslela," zamumlala a položila si bradu na kolena. Zavřela oči a houpala se ze strany na stranu. ,,Chtěla bych... chtěla bych, aby moje jedenácté narozeniny se mnou mohla oslavit maminka i tatínek."

Severuse bodlo u srdce jako vždy, když jí s nepředstíraným smutkem slyšel mluvit o rodičích, které neměla šanci pořádně poznat. ,,Já vím, Natasho. Já vím. A mimochodem... všechno nejlepší k narozeninám." Jenže oslavenkyně už dávno spala a on ji opatrně odnesl do postele. Chvíli ji sledoval a uvnitř sebe jí záviděl, že má to štěstí být ještě dítětem.

•••

V hlavě už vymýšlel další plán. A ten se tentokrát musí povést. Musí být dokonalý. A jemu pak už nic nebude stát na cestě k moci.

•••

Tak já jsem momentálně u psaní 49.kapitoly a jsem tak nějak v polovině Harryho třetího ročníku:D
Jak se vám líbila kapitola?^^ taky se rozplýváte nad takhle milým Severusem?:DD
Další kapitola možná v neděli? Což by znamenalo, že tenhle týden by to byla třetí zveřejněná kapitola:)
-Milka💕