,,No to je tedy bezvadné pondělní ráno," zasténal George a práskl hlavou o stůl. Fred a Lee dostali neskutečný záchvat smíchu, když George spatřili s kukuřičnými lupínky a mlékem ve vlasech. Zasténal a vjel si rukou do vlasů. To už se na nebelvírský stůl dívala celá škola a náramně se u toho bavila.

,,Dobré ráno, pane Weasley. Nechal jste si udělat nový účes? Řekl bych, že vám ladí, no, k očím," usmál se rošťácky Brumbál a nebelvírské trio spatřilo v jeho očích pobavené jiskřičky.

,,Ale jistě, pane profesore," nenechal se z míry vyvést George, ,,myslím, že vy byste to měl také zkusit. Co třeba vyzkoušet takový meruňkový nákyp? Hodil by se vám, no, k hábitu," vrátil mu to nevinně George a Fred s Leem řvali smíchy.

,,Možná bych měl dát na vaše rady," pokýval hlavou rozvážně Brumbál a nepřestával se usmívat, ,,ale hábity si většinou měním."

,,To se ale dá nějak vyřešit, vždy se dá dospět k rozumnému řešení," zahrál si George na chytrého dospěláka a pyšně zvedl bradu, ,,například kdybyste si vzal takový růžový hábit, perfektně by se k němu hodil účes a là borůvkové knedlíky."

To už se Lee svíjel na zemi. Vlastně se smála celá škola, ale měli bychom být konkrétní. Všechny tři kolejní stoly; Zmijozel se jako vždy nepřidal.

,,Je mi to převelice líto, pane Weasley, ale v mém šatníku růžovou nenajdete," mrkl na něj šibalsky Brumbál, ,,mimochodem, jistá mladá dáma vás pozdravuje." S těmito slovy se vydal k profesorskému stolu a usedl na své místo. Fred a George se mezitím uklidnili a Lee se to snažil rozdýchat.

,,Myslel tím Natashu?" vydechl nadějně Fred.

,,Určitě ano!" zaradoval se George, nadšen, že konečně mají nějaké malé zprávy o jejich kamarádce. ,,Víš co? Někdy zajdeme za Brumbálem a na Tashu se ho zeptáme. A já mu alespoň prozkoumám šatník a navrhnu mu účesy."

•••

Severus seděl od Brumbála ob místo a s nadzvednutým obočím teď na ředitele hleděl. Ten si toho všimnul a s úsměvem na něj pohlédl. ,,Nějaký problém, Severusi?"

,,Mám spoustu problémů, Brumbále," začal Severus, ,,ale asi bychom tu seděli dlouho."

,,Jen do toho, času mám dost," mrkl na něj Brumbál.

Severus protočil očima. ,,Ale já ne, Brumbále. Můj čas je drahý. A mimochodem, za nějakých dvanáct minut mi začíná první hodina."

,,Tak to asi nestihneme. Ale mohl byste si ke mně zajít na citronový čaj, co říkáte?"

,,Ne, děkuji," odpověděl chladně Severus, ,,o čem jste se to bavil s Weasleyovými?"

,,Nebuďte tak zvídavý, Severusi," pokáral ho Brumbál a napil se ze svého poháru, ,,jedna z věcí, které po vás má Natasha."

Černovlasý muž se zarazil. ,,Jak to myslíte? Nejsem s ní přeci pokrevní příbuzný-"

,,Inu, všechno je možné, můj milý Severusi," Brumbálovi zasvítily oči.

,,Co mi tajíte?" zeptal se ostře. Byl opět dokonale zmatený. A ředitel v něm zasel semínko pochybností.

,,Každý má tajemství, o kterém nikomu neřekl."

•••

,,Zatraceně! Natasho, vstávej, nebo přijdeme pozdě na snídani a otec nebude nadšený!" vyjekl Draco a rychle se vyhrabal z peřiny. Ospalé děvčátko si promnulo oči a hlasitě zazívalo. ,,Dělej, Tash, musíme se rychle obléknout a běžet dolů na snídani!"

,,Jasně... jo... jasně," zamumlala Natasha a znovu padla do polštářů. Draco zasténal a vyběhl z jejího pokoje. Naneštěstí se srazil se svým otcem v chodbě.

,,Draco?" nadzvedl Lucius tázavě obočí. ,,Co jsi dělal v pokoji Natashy?"

,,No, ono jí nebylo dobře," vysoukal ze sebe Draco, ,,slyšel jsem, jak kašle, a šel jsem se za ní podívat. Není jí moc dobře, no, takže spí a na snídani nedorazí..."

Lucius svého syna propaloval ledovýma očima, ale nakonec přikývl. ,,Dobrá. Převlékni se a jdi se nasnídat. Řeknu Narcisse, ať za ní pošle Dobbyho s nějakým jídlem. Teď už musím do práce."

,,Měj se, otče," řekl poslušně Draco a zmizel ve svém pokoji. Se zavřenýma očima se opřel o stěnu a říkal si, že měl opravdu štěstí, že mu tu malou lež neprokoukl.

•••

Profesor lektvarů vešel rázným krokem do třídy a zabouchl za sebou dveře. Druháci zmlkli a s obavami se na černovlasého muže podívali.

Severus jim zadal práci a vykouzlil postup na tabuli. Jakmile zaplul za katedru, všichni se dali urychleně do práce. Všichni až na-

,,Weasley, můžete mi říct, co to máte na hlavě?" zeptal se ho výhružně profesor.

,,Víte, pane, on si zkoušel dělat trvalou a nějak se mu to vymklo kontrole-"

,,Jordane, váš názor mě absolutně nezajímá. Sedněte si a zavřete zobák," zavrčel Severus, ,,srážím Nebelvíru pět bodů za vyrušování v mé hodině. Weasley, já čekám."

,,Radši to nechtějte vědět, pane," zavrtěl hlavou George, až uschlé lupínky létaly na všechny strany.

,,No prosím, můžete se pustit do lektvaru. Vsadím se, že v dnešní hodině budete neklasifikován," ušklíbl se Severus a George sklopil pohled ke svému kotlíku. V tom měl Snape zřejmě pravdu.

•••

,,Kde je Natasha?" zeptala se Narcissa, která ještě seděla u stolu a dopíjela svou ranní kávu. Pohlédla na svého syna, který sestoupal po schodech dolů a mile se na matku pousmál.

,,Není jí nějak dobře, tak zůstala v posteli," odpověděl jí a v hloubi duše ho mrzelo, že i jí musí takhle lhát. Měl ji opravdu upřímně rád, ačkoliv to nedával moc najevo. ,,Otec říkal, že za ní pak máš poslat Dobbyho s jídlem."

,,Samozřejmě," přikývla Narcissa, která vypadala uvolněně. Jak by taky ne, Lucius odešel do práce a ona se několik hodin nemusela přetvařovat. Někdy si pokládala otázku, zda ji Lucius opravdu miloval. Zda ji miluje i teď. Jejich manželství bylo zkrátka jiné než manželství ostatních párů. Možná za to mohla čistokrevnost. Kdyby byli mudlové-

,,Otec už odešel?"

,,Ano. Ano, už odešel," odpověděla mu spěšně Narcissa a zatřepala hlavou, jako by chtěla všechny nepříjemné myšlenky vyhnat ze své mysli. ,,Snad jí není nic vážného."

Není, jen jí chybí přátelé a Severus, pomyslel si v duchu Draco, nahlas by se to ale neodvážil říct. Za ten včerejší večer si k sobě opět trochu našli cestu a on doufal, že se budou přátelit dál. Bylo snažší vycházet spolu, jelikož ani jeden z nich neměl v tomto domě nikoho, za kým by se svými dětskými obavami, tajemstvími a přáními mohl jít. A taky doufal, že slova o něm, jakožto o opravdovém příteli, myslela vážně.

•••

,,Ale, ale, ale..." úsměšek se vkradl do Severusova hlasu, když se sklonil nad kotlík George Weasleyho, ,,tak jsem měl zřejmě pravdu, že budete neklasifikován, viďte?" poznamenal a ušklíbl se. Na hladině bublajícího lektvaru plavalo několik kousků kukuřičných lupínků, které vypadaly poněkud seškvařeně.

,,Kdybychom měli více času, nechal bych vás ten lektvar ochutnat. Ale bohužel více času nemáme; štěstí pro vás, Weasley," řekl chladně Severus a svou hůlku namířil na Georgeův lektvar. ,,Tak tedy... Evanesco!"

Lektvar zmizel a George jen prázdně hleděl na dno svého kotlíku. Fred ho soucitně pozoroval; jeho lektvar sice nebyl úplně dokonalý, alespoň měl co odevzdat.

,,Příště si tam ty lupínky musíš víc uplácat," zašeptal Fred dvojčeti do ucha, když Severus obrátil pozornost k dalšímu ze stolů. Fredova věta vykouzlila Georgeovi úsměv na tváři a hned se cítil o něco lépe.

•••

Natasha vyděšeně vypískla, když se v jejím pokoji ozvalo hlasité PRÁSK! a v následující vteřině už hleděla do zelených očí, velikých jako golfové míčky.

,,Dobby nechtěl paní vyděsit!" vypískl s obavami domácí skřítek. ,,Dobby jen přinesl na rozkaz své paní snídani."

,,Ty jsi domácí skřítek?" vydechla Natasha a sedla si. ,,A jmenuješ se Dobby?"

,,Ano, přesně tak, paní," kýval Dobby mocně hlavou, až mu velké uši pleskaly kolem hlavy. Tasha se zasmála. Dobby jí připadal jako roztomilý skřítek a hned jí padl do oka.

,,Děkuji moc za tu snídani, Dobby," usmála se na něj, když jí podal tác s nejrůznějšími pochoutkami. Skřítek na ni jen překvapeně vykulil své velké zelené oči.

,,Není zvykem, že Dobbymu děkují nebo ho chválí," přiznal, ale následně povyskočil a začal se tlouct do hlavy. ,,Ten neřád Dobby! Neřád Dobby! Nesmí takhle mluvit o své rodině!"

,,Uklidni se," vyhrkla Natasha a odložila tác na noční stolek. Chytila Dobbymu ruce, aby si už nemohl ubližovat. ,,V mé přítomnosti se nemusíš pořád trestat, ano?"

,,Paní je na Dobbyho moc hodná," usmál se na ní maličko skřítek, ,,Dobby si toho váží."

•••

Slyšel, jak opět hlasitě křičí, a unaveně si promnul spánky. Rozbolela ho hlava, a tak se jen opřel o chladnou zeď a zavřel oči. Snažil se na nic nemyslet. Hlavně ne na to špatné.