Kihyun

Nevěřil jsem, že opravdu přijde. Chtěl jsem ho tou fotkou vyprovokovat, ale nic jsem od toho neočekával. Došlo mi, že není typ na párty, ještě když mi psal tak stroze. Ale jakmile se v klubu objevil, věděl jsem, že chci, aby dnešek skončil výjimečně.

Jakmile jsme byly u mě doma, věděl jsem, že chci být jeho. Že je to jediné, co chci, aby si mě vzal a udělal mě svým se vším všudy.

Usnu v jeho náručí naprosto vyčerpaně. A je to pro mě to nejkrásnější vyčerpání. Řekl jsem mu, že je můj první, dokonce jsme se...oba snažili alespoň chvíli o něžný první sex, ale...nešlo to, oba jsme byly pohánění touhou a chtěli víc. Vím, že jsem křičel přes celý byt jeho jméno, vím, že jsem mu musel udělat na zádech několik šrámů svými nehty. Ale nešlo to jinak, ta touha a ta vášeň, co mezi námi byla. Cítil jsem z každého jeho doteku, jak moc mu tyhle doteky chyběly, jak moc byl osamělý. Nevím, kde všude jsme to dělali...nevím kolikrát, nevím, kolik vrcholů jsme společně měli. Ale z nádherného spánku mě vytrhne výkřik. Svraštím obočí a pomalu otevřu oči. Zamrkám rozespale na Changkyuna, který křičel, držel si peřinu na těle a vytřeštěně se na mě díval. Možná proto, že mám určitě celý krk a tělo poseté jeho cucfleky, protože mi je mezi včerejším šepotem, že jsem jeho udělal snad všude. Nebo možná proto, že jsem nahý a jen přes boky mám přehozenou peřinu.

„Dobré ráno?" prohrábnu si s úsměvem vlasy.

„K-Kihyun," vypískne víc. „c-co to...proč jsem tady." Polkne a vytřeštěně na mě kouká. Chvíli na něj koukám, než se zamračím.

„Nechceš mi říct, že si nic z noci nepamatuješ?" posadím se pohladím se po krku, který mě příjemně bolí, jak je posetý jeho značkami.

„M-Moc jsem pil," vypískne. „t-tohle nejde, Kihyun." Šeptne vystrašeně. Vidím, jak vycouvá z postele vím, že chce udělat to, co vždycky když je v koncích. Ale já ho nenechám utéct, nechci, aby to, co se mezi námi včera stalo jen tak vyšumělo. Natáhnu se, chytím ho za ruku a stáhnu ho zpátky do postele.

„Nenechám tě zapomenout a jen tak utéct." Zašeptám, zatímco si na něj obkročmo sednu. Zadívám se na jeho rudé rty, na to, jak lapá po dechu a třeští na mě oči. Včera jsem byl kořist já a teď to vypadá, že jsme si vyměnili role.

„Ki-Kihyun, to...to nesmíme." Pevně si skousne ret, když se zadečkem otřu o jeho rozkrok. Skousnu si ret.

„Nesmíme?" zašeptám, když se k němu víc nakloním. „Tak proč jsi zase vzrušený, když mě nechceš?" zašeptám a rty se otřu o ty jeho. Zalapá po dechu a já ucítím jeho ruce na svých bocích. Celý se zatřesu, když moje boky sevře. „Nechci, abys zapomněl...chci, aby sis vzpomněl." Zašeptám těsně před tím, než se vpiju do jeho rtů. Trvá to jen pár sekund, než se mi poddá a já slastně vzdychnu, když pomalu dosednu na špičku jeho vzrušení. Celý sebou trhne, sevře moje boky a pak mě po nich pohladí, zatímco na něj pomalu začnu dosedat, dokud ve mně není úplně celý. Se vzdechem se na chvíli vytrhnu z polibku a oba zasténáme tím vzrušením, které v nás zase necháme přerůst. Rukama ho pohladím po hrudi, když se zvednu, zapřu se o jeho hruď a s jeho jménem na rtech na něj začnu dosedat.

„K-Kiki." Zasténá a za boky mi pomáhá s tempem, moc dobře si pamatuju, jaké tempo mu vyhovuje. Zakňourám slastí, když se tvrdě hne proti mně a zalapám po dechu. Dosedám na něj, zatímco on mi jde svými tvrdými pohyby naproti a necháme naše zběsilé steny, aby zaplnili celý můj byt. Začnu sténat častěji a hlasitěji, když cítím, jak přichází můj vrchol. Stačí, aby se mého vzrušení jen dotkl, aby párkrát přejel po celé mé délce a já s hlasitým výkřikem jeho jména dojdu k vrcholu ve stejnou chvíli jako on. Chvíli jen oba lapáme po dechu, hladíme se po těle, než se nazvednu, aby se ze mě mohl vysunout. Lokty se opřu u jeho hlavy a nosem do něj dloubnu. Udýchaně se na sebe usmějeme a já si skousnu ret.

„Vzpomněl sis?" zašeptám mu do rtů, zatímco si skoro bez mrkání koukáme do očí. Usměje se, pohladí mě po zádech a jedním jediným pohybem mě dostane pod sebe.

„Budu si potřebovat vzpomenout víc." Zašeptá, zatímco já vzdychnu, když do mě začne znovu vnikat. Přejedu prsty po jeho zádech, které jsou poseté rýhami od mých nehtů a slastně syknu.

Necháme tu vášeň znovu přerůst, možná jsme si oba chtěli zopakovat všechny ty místa, kde jsme to dělali včera. A já po několika hodinách naprosto mimo padnu zády na kuchyňskou linku, zatímco se Changkyun opírá čelem o moji hruď a oba zběsile oddechujeme. Skočím si do sprchy jako první, a když se sprchuje Changkyunnie, tak začnu rychle něco vařit a taky trošku uklízet ten nepořádek, co jsme tu udělali za celou noc a ráno. S naprosto bláznovským pohledem míchám na pánvičce zeleninu s masem a usměju se víc, když mě zezadu obejmou něčí ruce.

„Dneska nikam nemusím...celý týden nemusím spěchat domů." Zašeptá, zatímco mi vtiskává jemné polibky na rameno. Skousnu si ret.

„To bys tu mohl...celý týden být se mnou," Otočím se k němu a se skousnutým rtem ho obejmu kolem krku. Přikývne a vtiskne mi pusu. „ale budu muset zaskakovat v kavárně, protože tam tento týden budeme jen dva, ale...můžeš za mnou přijít na kávu...a vyzvednout si mě." Zašeptám mu do rtů, zatímco si vtiskáváme jemné pusinky. Přikývne a já se musím usmát šťastněji.

Dáme si jídlo, a když spolu v objetí ležíme na sedačce a jen se mazlíme, protože přece jen je zítra škola, tak mi to nedá, ale stejně se zeptám, jak vlastně...chce, aby to mezi námi bylo. Nechci naléhat, rozhodně ho nechci nutit k tomu, aby se rozcházel...nechci o něj přijít jen kvůli svému naléhání. Je pravda, že...že žárlím, neuvěřitelně a šíleně, ale zároveň...nechci, aby moje žárlivost cokoliv pokazila.

„Jen...jen mi dej čas, Kiki," zašeptá a víc mě obejme a schová si hlavu do mojí hrudi jako by se bál, že kvůli jeho slovům odejdu. „potřebuju jen čas, všechno si to srovnat a...a tak." Zašeptá a já ho pohladím po zádech, když se zatřese.

„Dám ti času, kolik budeš chtít." Zašeptám a pohladím ho po vlasech. Nechci o něj přijít. I když to znamená, že se o něj budu muset dělit...i když to znamená, že to nebudu já, komu bude říkat lásko. I když to nebude můj byt, kam se bude vracet domů, ale i tak...chci tu být pro něj a být s ním, alespoň takhle.

Zbytek dne se jen válíme na sedačce a mazlíme se, na nic jiného nemáme ani pomyšlení, po náročné noci a ránu. Začnu uklízet a připravím svačiny na další den a oběd pro Changkyunnieho, zatímco si Changkyunnie musí zajet taxíkem jednak pro auto a jednak pro věci, které bude celý týden potřebovat. Na jednu stranu se bojím...co když si na něj za ten týden až moc zvyknu? Co když si potom nebudu schopný odvyknout, až bude zase muset bývat doma. Povzdechnu si a zavrtím hlavou, takhle nesmím přemýšlet. Dodělám svačiny a oběd do práce, zrovna na čas, protože slyším Changkyunnieho, jak si odemyká dveře mými klíči, které jsem mu půjčil. Dojdu mu vtisknout několik pusinek a pomůžu mu s věcmi, které si přinesl. Napustíme si spolu vanu a zapálíme si pár svíček v koupelně. Na komodu postavím notebook, na kterém pustíme film, který je spíš jen jako zátiší, když se ve vaně mazlíme. A samovolně jsme to nechali přerůst v něco víc. Ačkoliv to na rozdíl od noci a rána bylo o dost něžnější. V pomalém tempu na něj dosedám, zatímco mě jeho ruce hladí všude po těle. Vyměňujeme si něžné polibky, zatímco mi šeptá do rtů tolik slov. Některá nádherná, některá lehce zvrhlá. Miluju jeho šepot. To, jak se mu do šepotu lehce třese hlas. To, jak ho hladím ve vlasech, jak jeho ruce kloužou po mé kůži. S tichými vzdechy se opřu čelem o jeho rameno, když začne přicházet můj vrchol. Víc mě obejme a taky se čelem o moje rameno opře, když na něj dosednu jen párkrát, a i on dojde ke svému vrcholu. Nevím, čeho se nemůžu nabažit víc...jestli těch něžností...nebo polibků...nebo toho tvrdého nespoutaného sexu...možná se nemůžu spíš nabažit jeho celého.

Ačkoliv se nám nechce vstávat a víme, že na nachystání málo času. I tak místo příprav do školy nebo snad česání a oblékání, sténám jeho jméno a pevně svírám prostěradlo, zatímco se jeho přírazy zrychlují. Nemohli jsme tomu odolat...možná proto teď běháme oba po bytě ve snaze se rychle obléknout a nachystat, a přitom nezapomenout všechny potřebné věci doma. Přesto, kolik je hodin, i tak sedíme ještě několik moc krátkých minut v autě dál od školního parkoviště a oddáváme se polibkům, se kterými nejde přestat. Nesouhlasně zabručím, když už je tolik hodin.

„Měl bych asi vystoupit tady, aby to nebylo divné." Zašeptám do malé pusinky, kterou mi Changkyunnie nedočkavě dá, když mě nechce pouštět. Usměju se a pohladím ho po krku.

„Mh, asi jo." Špitne a pevně mě obejme. Trvá to další skoro čtvrt hodiny, než jsem schopný z jeho auta vystoupit a než je on schopný se rozjet na školní parkoviště. Upravím si šátek, který mám na krku a vyrazím ke škole, kde už na mě nedočkavě čeká Mark. Podupává nohou a hned se usměje, když mě uvidí.

„Tak kde jsi, už jsem ti chtěl volat," zasměje se. „tak co sobota, vypadali jste s učitelem Lim hodně rozjetě." Dloubne do mě. Uchechtnu se a ujistím se, že kolem nás nejsou žádné další zvědavé oči. Kývnu na něj hlavou a odhrnu si trochu šátek, aby mohl okouknout moje cucfleky.

„No doprdele, Kihyun," vyjekne a chytí se za pusu. „děláš si prdel? Tohle ti, doprdele, udělal učitel Lim?" nevěřícně se na mě zadívá, zatímco se pohihňávám a přikyvuju. „No do háje, tohle bych do něj neřekl...pochopil bych jeden dva cucfleky, ale tohle." Zasměje se.

„A to není krk jediný místo, kde je mám." Pozvednu se smíchem obočí a on zaúpí.

„Nenávidím tě, Yoo Kihyun." Zasměje se a zakroutí hlavou, zatímco se oba smějeme po cestě do školy.

Snažím se, hodně se snažím odolávat té touze. Snažím se chovat normálně, když máme společnou hodinu. I když z něj nespustím oči, tak se tolik bráním chuti ho někam zatáhnout, odejít teď na záchod a dát mu vzkaz na katedru, že ho čekám u kabinetu. Sám pro sebe zaúpím, když mi to zakázal, protože je to nebezpečné. Úpím v duchu celou hodinu, pozoruju ho, jak je sexy. Myslím, že jsem úplně ztratil schopnost ovládat svoje myšlenky. Ale vím, že nesmím. Alespoň ne teď. Příště už možná nebudu mít tolik sebekontroly. A možná ani on ji nebude mít.

Celý den na sebe nemáme moc času, protože Changkyunnie supluje a já mám ze skoro každého předmětu test, takže si to přes přestávky alespoň opakuji, když už jsem přes víkend neměl dost času, abych se učil. Po škole letím do kavárny za Taeminem. Byl tu skoro celý minulý týden, teď tu musí být svůj týden i víkend, takže je jasné, že toho má už hodně. Tak za ním rychle letím, aby si dal oraz alespoň na pár hodin, co tam s ním budu. S Changkyunniem jsme se domluvili, že se pro mě pak zastaví v kavárně a zajedeme spolu nakoupit, pak uvařím večeři a pak se spolu budeme mazlit na sedačce, když nemusí jít domů. Na tohle se hodně rychle zvyká.

„Nekecej," zasměje se Taemin, když spolu vykecáváme, zatímco on obědvá a já dělám všechno kolem. Moc nával zatím není, takže si můžeme v klidu povídat. „to je jasný, že potřebuje čas," zakývá hlavou. „přece jen se znáte málo, s tím svým snoubencem je pár let, takže je jasný, že se třeba bojí, že by vám to neklapalo a tak." Pokrčí rameny. Je mi to proti srsti, ale přikyvuju, protože má pravdu. Přece jen je hloupost jen tak ze dne na den ukončit dlouholetý vztah, když by si nebyl jistý, že bychom spolu dokázali být. „Ale zároveň si myslím, že se nemáš čeho bát," mrkne na mě. „hele, začal s tebou spát, bude u tebe celý týden...furt si píšete a přijde tě sem vyzvednout, takže zase tak nejistý určitě není, to by se bál na každém rohu, že na vás může někdo přijít. Určitě se bojí, ale zase ne tolik." Pozvedne obočí a já znovu přikývnu, když to zní logicky.

Chybíš mi ♥ Skousnu si ret, když pošlu smsku. Hned na to se zamilovaně zahihňám, když to netrvá dlouho a přijde mi odpověď.

Poslední supl a pak jsi jdu pro tebe ♥ Skousnu si ret a šťastně si přiložím telefon na hruď. Šťastnější...určitě být nemůžu.