Changkyun

Ani nedokážu popsat, co za pocit mi projíždí tělem, kdykoliv se naše rty setkají. Připadám si jako na obláčku, zatímco se necháváme unést polibky, moje mysl se nachází v klidném a příjemném místě a jediné, co ji okupuje, je Kihyun. Po nespočtu polibcích se od sebe odtáhneme, já se začnu balit, abych se vydal domů. Dlouho se loučíme, než jsem schopný odejít. Jakmile sedím v autě, tak zaúpím na tím, že jsem od něj, je jako droga, jakmile ji přestanu brát, dostaví se abstinenční příznaky. Začnu po něm toužit a musím si logicky vyvracet to, že bych mohl vystoupit z auta a rozeběhnout se zpět k němu. Raději, než mě ty myšlenky přesvědčí, se rozjedu pryč.

„Ahoj," trhnu sebou, když vejdu do domu a Minseok se na mě usměje ze sedačky. Hned mě přepadne pocit viny a já jen špitnu tiché ahoj, zatímco si v kuchyni nandám jídlo a usadím se na sedačce vedle něj. „jak bylo v práci?" usměje se na mě. Jen neutrálně odpovím a on přikývne. „A co doučování?" zaskočí mi kousek jídla a hlasitě se rozkašlu, Minseok se zasměje a poplácá mě po zádech.

„Jo, dobrý, nic zajímavého." pokrčím rameny po tom, co uklidním svůj kašel. Přikývne a já si tiše oddechnu. Po několika smskách od Kihyuna si lehnu do postele a s úsměvem na rtech se zachumlám pod peřinu. Nejdřív jsem si myslel, že je to pro něj opravdu jen hra, myslel jsem si, že prostě chce sobě, ale i ostatním ukázat, že mě dokáže sbalit, ale když mi pak řekl, že mě miluje, myslel jsem, že na místě umřu štěstím. Nedokážu mu už déle odolávat, ne, když se jeho rty stali mojí závislostí.

Druhý den dojdu do školy a i jako dny před tím ignoruji Minhyuka, od toho, co nás s Kihyunem načapal v autě jsem s ním nemluvil, ani nevím, jak se mi povedlo se mu vyhýbat takovou dobu, možná štěstí, možná jsem v tom fakt dobrý, ale čím víc je to dnů, tím víc vím, že to déle nepůjde. Minhyuk není trpělivý člověk a pokud bude potřeba je mi jasné, že by mě dokázal svázat a vyzpovídat hodiny.

Proto mě ani nepřekvapí, když mám volnou hodinu a snažím se být všude jinde než v kabinetě, že mě někdo zatáhne do prázdné třídy a zamkne. Chvíli jsem doufal, že je to Kihyun, ale zaúpím, když je to Minhyuk a povzdechnu si.

„Takže, Lim Changkyun," proklubne si klouby. Vypadá tak děsivě. „kdy mi hodláš laskavě vysvětlit, co se stalo u toho obchodu?" sjede mě pohledem podlitým zvědavostí a dloubne do mě. Povzdechnu si. Věděl jsem, že to přijde.

„No, prostě se to stalo, no." odkašlu si, vidím, že ho to neuspokojilo, tak si založí ruce a pozvedne obočí v tichém gestu, který jasně říká ‚Pokračuj nebo tě zabiju.' povzdechnu si a začnu mu vše vyprávět, od toho, kdy mě Kihyun vedl domů a vrhnul se na mě, po to, jak jsme se potkali v obchodě, kde nás Minhyuk viděl, až dál po dny, kdy jsem Kihyuna doučoval a líbali se u něj doma. Minhyuk třeští oči a lapá po dechu.

„Ty ses do něj úplně pobláznil." ukáže na mě a hlasitě se zasměje. Plácnu ho přes ruku, aby byl ticho.

„Nepobláznil jsem se do něj...jen..." uhnu pohledem, když nevím, jak pokračovat.

„Jen co?" zasměje se a dloubne do mě. Nepodívám se na něj, nevím totiž, co na to říct. Já sám nevím, co cítím, jen vím, že chci být u něj a zatím je asi brzy na to, abych dělal nějaké závěry nebo abych dával svým pocitům jméno. Myslím, že bude nejlepší, když teď zvolním, přestanu nad vším přemýšlet a nechám se tím unášet.

Jakmile skončí škola, tak se rozejdu k autu. Skousnu si ret, když zahnu na parkoviště a u svého auta uvidím postavu, hned, jak si ho prohlédnu, tak se musím pro sebe usmát.

„Dneska nemáme doučování." odemknu auto. Na nic nečeká a do auta nasedne jakoby se nic nedělo. Taky do auta zapluju a rychle nastartuji, zatímco se rozjedu. Oba víme, že před školou nesmíme, proto neztrácím čas a hned se rozjedu k němu domů, ani nezapnu topení nebo rádio, ještě, že mám automatická světla, jinak bych ani nesvítil. Na to, jak jsem klidný řidič, tak projedu několik světel na oranžovou a kolikrát ani do křižovatky nebrzdím a beru to smykem, několikrát mě auta pro troubily, ale nemám na to ani pomyšlení, v uších mi pulzuje moje srdce, které jakoby mi říkalo, přidej, dělej! Zaparkuju na parkovišti a sotva dám ruční brzdu a odpoutám se, tak se ke mně Kihyun nahne, nebo se já nahnul k němu? Je to jedno, protože konečně zase cítím jeho nádherné rty na těch svých. Nevím, kdo pusinky nechal přerůst v polibky jako první, možná on, možná já, ale oba vzdychneme slastí do polibku, jak jsme oba doufali a čekali, že to přijde. Pohladím ho po krku. Slova jsou zbytečná. Sevřu jeho plný spodní ret mezi svými rty a on sevře ten můj. Líbáme se dlouho. Za tu chvíli našeho líbání jsem si všiml, že když jazykem pošimrám jeho horní patro, tak se vzrušením celý zatřese a tiše vzdychne a tak neváhám a dělám vše pro to, abych jeho vzdechy slyšel, jak nejčastěji to jde. Trhnu sebou, když mi začne vibrovat kapsa a autem se rozlehne písnička Baby Shark. Odkašlu si a odtáhnu se od Kihyuna, který se lehce zasměje nad mým roztomilým vyzváněním. Zaúpím a telefon zvednu, když vidím blikat jméno, které mě nutí k zalapání po dechu.

„Ahoj, lásko," řeknu udýchaně do telefonu. „ne, jen jsem v kabinetě zapomněl peněženku, tak jsem se pro ni vracel, proto jsem udýchaný," lehce se zasměju a zadívám se na Kihyuna, který má nafouknuté tváře a založené ruce a polknu. „už jsi skončil? Ježiši! Tak já pro tebe přijedu a stavíme se v lékárně." Vyjeknu, když mi Minseok řekne, že je mu zle. „ Jasně, uvařím něco, zavolám mámě, abych se s ní poradil, za chvíli přijedu ke kavárně, p-pa." polknu a telefon zavěsím a zadívám se na Kihyuna. Pořád vypadal, jakoby nejraději vzal můj telefon a vyhodil ho z auta.

„Tak já jdu." řekne odměřeně, vytřeštím oči a instinktivně ho chytím za ruku.

„Zlobíš se?" řeknu provinile a sám nechápu situaci, ve které jsme. Zakroutí hlavou a jemně si povzdechne.

„Ne, nezlobím," jeho koutky se rozšíří do úsměvu. „jen žárlím," mojí ruku stiskne a zvedne ke mně oči. „žárlím, že jemu říkáš lásko, že pro něj jedeš a budeš se o něj starat....když to je to, co bych chtěl i já." zašeptá. Vytřeštím oči a hlasitě polknu. Nevím, co mám na to říct. Ale jen jemně zakroutí hlavou a nahne se ke mně pro pusu. Byla to jen letmá pusa a hned v následující chvíli vystoupil z auta a rozešel se domů. Opřu se čelem o volant a tiše zakňučím. Nevím, co mám dělat.

„Vážně mi nic není, jen mě bolí břicho, asi jsem něco blbého snědl." zaúpí Minseok, zatímco leží na gauči zabalený v dece. Donesu mu černý čaj a sušenky. Máma říkala, že pokud ho bolí žaludek bude lepší, když ho nebude dráždit žádným jídlem a vzhledem k mým kulinářským schopnostem bych ho možná v téhle situaci spíš zabil, než abych mu pomohl.

„Brzy to přejde." usměju a on přikývne. Následující dny mu, ale není lépe, je celý bledý a vypadá na umření. Musel jsem si v práci vzít volno, protože jsem ho nechtěl nechat samotného. Sice přijdu o možnost vidět se s Kihyunem a drtí mě představa, že ho až do pondělí neuvidím, ale nechci být hajzl a nechat tu mého snoubence samotného, když není schopný dojít ani na záchod.

Dnes opět nepřijdeš?

Trhnu sebou, když si přečtu ráno smsku, zatímco vařím rýži, aby ji Minseok mohl suchou sníst a zaleji horký čaj. Sklopím hlavu. Přijde mi naštvaný, nebo jak on říká žárlivý, ale teď...teď mi spíš přijde, že se zlobí. Sklopím hlavu a povzdechnu si.

Ne, mám volno, přijdu do školy, až v pondělí. Odepíšu.

Hm.

Přijde odpověď trhnu sebou a tiše vypísknu nad studenou odpovědí. Smutně telefon odložím a donesu jídlo Minseokovi.

„Máma říkala, že se mám stavit, odvezl bys mě? Má příští týden volno, tak budu u ní celý týden. Aspoň se z toho vyležím a ty nebudeš muset brát volno." usměje se na mě. Přikývnu. Celý den si hraju s telefonem, ale po Kihyunově odpovědi nevím, co mu mám napsat a tak raději nenapíšu nic. K večeru Minseoka odvezu domů a přivítám se s jeho rodiči.

„Díky, Kyun, že jsi ho přivezl." kývne na mě jeho máma, zatímco ho bere dovnitř.

„Ne, já pojedu domů, hezký večer." přikývnu a zdvořile odmítnu, když mě zvou dál, ale vidím, jak je Minseok unavený a jak chce být sám s rodiči a tak nasednu do auta a s povzdechem zastavím doma. Sednu si na sedačku a začnu se dívat na film. Stejně nemám na večer žádné jiné plány.

Jako nedočkavé štěně skočím po telefonu, když uslyším vyzvánění na esemsky a nadšeně se usměju, ale hned na to se zamračím.

(Fotka)

Omlouvám se, že jsem byl ráno podrážděný, jdu s Markem do klubu Heidel, tak ti napíšu zítra <3

Vytřeštím oči a zalapám po dechu a trhnu sebou, když se zadívám na jeho fotku, co mi poslal. Když vidím jeho plné nádherné rty. Jeho lehce navlněné vlasy, ten hluboký výstřih a ještě když to doplnil tím červeným přívěškem kolem krku, co je spíš jako obojek než něco jiného. Najednou se žárlivě naježím. Nechodí lidé do klubu, aby si někoho našli.

Do klubu s Markem? Takhle oblečený?

Napíšu a pak se zarazím, neznělo to moc žárlivě? Nebo rozkazovačně?

Tak pojď se mnou, aby sis mě hlídal :P

Přijde mi hned odpověď jakoby na ní čekal. Zaúpím a promnu si spánky. 

Buď opatrný  je moje odpověď a sklopím hlavu. Co já bych dělal v klubu pro puberťáky. Nikdy jsem do klubů nechodil a ještě do klubu Heidel, který je proslulý tím, že tam chodí singl mladý lidi. Vím to od Minhyuka, než si začal teda s Hyunwoo, byl v tom klubu pečený vařený. Chodím do kolečka po domě, než vezmu telefon a napíšu Minhyukovi, že jestli má čas, tak spolu půjdeme do klubu Heidel. Neodepisuje mi, ale ani ne deset minut a ozve se zvonek. Projdu domem až ke dveřím a otevřu je a pozvednu obočí na Minhyuka, který se opírá u dveří. Má na sobě svítivě žluté sako a k tomu stejně barvené kalhoty. Bílou košili a několik párty čepiček na hlavě a vše má doplněné kulatými červenými brýlemi.

„Minhyuk." odkašlu si. Nadšeně vypískne a začne poskakovat.

„Jdeme se spolu pobavit, ježiši, tahám tě do klubu už asi celý život a ty konečně jdeš, aaaaa!" začne křičet a jančit jako pes, když mu řeknete, že jdete na procházku. Odkašlu si.

„A to, um, jdeš takhle?" pozvednu obočí. Zadívá se na mě.

„No jasně, jdeme se pobavit, dělat blbosti a tancovat a - ooooh!" zarazí se ve větě a jedním pohybem si sundá brýle. „Ty jsi nemysle pobavit," řekne nadšeným hlasem „ ale pobaviiiiiit." ukáže na mě prsty a hlas se mu změní na hluboký a svůdný. Odkašlu si. „Tak to mi dej chvilku, kotě, jen se převléknu." zašvitoří a zaběhne do mojí ložnice, ve které byl tolikrát, kolikrát tu přespával. Najde nějaké moje věci a hodí je po mě se slovy tohle si obleč, ty samče a sám se oblékne. Odkašlu si, ale obléknu se tedy do toho, co mi vybral a pak se nechám posadit, aby mě upravil. „Takže tam bude Kihyun, co?" zasměje se, zatímco mi geluje vlasy. Uhnu pohledem a on se zasměje. Dloubne do mě, když jsem hotový a společně se rozejdeme do klubu Heidel, který je od nás kousek. Vzal jsem si speciální čočky, takže pohyb ve tmě a šeru mi nedělá problém. Nevidím stoprocentně, ale vidím dost, abych rozeznal obličeje a přemety.

Projdeme tichým nočním městem než dojdeme před dveře klubuK, kde čeká vyhazovač. Kývne na nás, že můžeme dál a ve chvíli, kdy otevře dveře, tak moje uši zaplní hlasitá a jednotná hudba. Minhyuk mě chytí za paži, aby mě provlekl mezi tancujícími i postávajícími lidmi. Všichni na mě koukají, já věděl, že si nemám brát tu koženou bundu, pod kterou mi Minhyuk narval košili a schválně mi urval první knoflíčky, abych ji měl spíš rozepnutou, jediné knoflíčky mám poslední dva. Posadí se ke mně na bar a objedná mi panáky.

„Minhyuk, vždyť víš, že nepiju." zasměju se.

„Mlč a kopej," mrkne na mě a ťukne si se mnou malou sklenkou. Povzdechnu si, ale panáka vypiju a nechutí se celý ošiju. Minhyuk se zasměje, zatímco se rozhlíží po tanečním parketu. Dělám to samé, než moje oči zabloudí na tu nejnádhernější osobu. Skousnu si ret, když ho vidím, jak tancuje s Markem, jak se vlní na parketu. Má nádherné upnuté černé kalhoty a černé triko, které je na zádech krajkované a tak nádherně obepíná jeho křivky. „tak za ním jdi." trhnu sebou, když mi Minhyuk zařve do ucha. Zakroutím zuřivě hlavou.

„To nejde, je tu moc lidí a-"

„Neděláš nic nezákonného, bude maturovat, je dospělý! Příští rok už nebude tvůj student, běž, mazej!" popožene mě. Několikrát ještě zakroutím hlavou, zatímco z donucení do sebe kopnu dalšího panáka.

Chvíli jen dění v klubu sleduju, než vytřeštím oči a celý se napnu. 

„Vypadá to, že když za ním nejdeš ty, někdo jiný ano," zasměje se Minhyuk. Zavrčím, když vidím nějakého borce, jak dojde ke Kihyunovi a za boky si ho k sobě přitáhne. Vidím, jak Kihyun něco zaprská a odtáhne se od něj a odstrčí ho, ale borce to nějak netankuje a zase si ho k sobě přitáhne. Kopnu do sebe dalšího panáka a naštvaně se zvednu. „jdi do něj, samče!" vyjekne Minhyuk, ale  ignoruju ho,  zatímco se sebevědomě a vražedně rozejdu na parket, lidé mi s tichým lapáním po dechu uhýbají, zatímco moje oči jsou přilepené jen na jedné osobě.

„Řekl jsem ti, nesahej na mě!" vyjekne jeho nádherný hlásek. Když borec něco prohodí a znovu Kihyuna chytne, tak se napřáhnu a vrazím mu pěstí a následně ho odstrčím.

„Řekl ti jasně," zavrčím nahlas a dominantně. „abys na něj nesahal!" vykřiknu. Chlap jen něco vyjekne, sebere svých pár švestek a rozběhne se pryč. Otočím se na Kihyuna, který se na mě překvapeně zadívá.

„Changkyun," zašeptá a skousne si ret a dojde ke mně. „přišel jsi za mnou?" usměje se a pohladí mě po ruce. Přikývnu.

„I když sis to tu docela užíval..." odfrknu si. Slyším, jak se lehce usmál.

„Děkuju, že jsi mě zachránil," nahne se ke mně a vtiskne mu pusu na tvář. „byl jsi neuvěřitelně sexy," zašeptá. Musím pod jeho šepotem zavřít oči. Skousnu si ret a pevně sevřu jeho boky, když na ně zabloudí moje ruce. „tak moc sexy," zašeptá znovu. Po bocích ho pohladím a lehce se zasměju. „možná by jsi měl udělat něco, aby všichni věděli, že patřím tobě." začne šeptat. Hlasitě polknu, zatímco mě navede, abychom se vlnili do rytmu.

„Jako třeba?" zašeptám mu do ouška. Tiše zavrní, zatímco se při tanci otře nosem o můj krk.

„Jako třeba udělat mě svým...jenom svým, ať všichni ví, že patřím jen a jen tobě." zašeptá s náznakem vzrušení. Možná je to alkoholem, možná je to tím, že nechci v tuhle chvíli nic jiného, ale je mi jedno, jestli nás někdo uvidí, jestli se to nehodí. Vášnivě ho líbám, zatímco zakopáváme o lidi, kteří se po sobě plazí stejně jako my, když jdeme ven, kde na nás čeká taxík. Snažím se v taxíku držet, snažím se na něj nesahat, Kihyun po taxikáři hodí peníze, když zastavíme na jeho adrese a oba z taxíku spíš vyběhneme. Ve výtahu už se nedokážu držet. Natisknu ho na stěnu výtahu a vzrušeně se vpiju do jeho rtů, zatímco jeho ruce se steny kloužou po mé hrudi. Výtah se zastaví a ani jeden z nás se nehne. Líbáme se a vzrušené rukama mapujeme tělo toho druhého, zatímco se dveře od výtahu zavírají a otvírají. Vyruší nás až odkašlání, jen zvednu oči, abych viděl postarší paní, jak uhýbá pohledem, zatímco šla nejspíš venčit psa, kterého má na vodítku. Omámeného Kihyuna, který ani nevnímá, že tu někdo je, odvedu k jeho bytu, a když se s hihňáním snaží najít klíče, tak líbám jeho krk. Jakmile se dveře zabouchnou, tak zahodím svojí bundu, stejně jako Kihyun a oba ve víru vášnivého líbání odkopáváme boty. Hladím jeho boky a oba se vždy zahihňáme, když se v tmavém bytě o něco přerazíme, dokud nedojdeme do jeho ložnice. Kihyun padne do postele a za košili si ke mně k sobě přitáhne.

„Chci tě, Changkyun." zašeptá vzrušeně a rozepne mi poslední dva knoflíčky. Košili si svléknu a všimnu si, jak pohledem hltá moje tělo. Skousne si ret a s očima podbarvenýma vášní, přejede rukama po mé hrudi a skousne si ret. Nahnu se k němu a vpiju se do jeho rtů, zatímco i já rukama zajedu pod jeho triko, které má otravně pořád na sobě. Nepřemýšlím ani chvíli. Nechávám všechny myšlenky stranou, zatímco sténá moje jméno, když do něj vzrušeně vnikám. Vím, že toho budu zítra litovat, vím, že bych neměl, ale kdykoli se jeho tělo prohne do mých přírazů, je to jakoby někdo přiléval benzín do ohně mojí touhy. Zatíná mi nehty do zad, zatímco hlasitě a vzrušeně sténá, křičí, jak mě chce víc, jak chce, abych se hýbal rychleji, tvrději a já udělám přesně to, co chce, nemůžu mu říct ne. 

Tu noc jsme se milovali tolikrát, jako bych v sobě nahromadil tolik touhy po něm a dnes v noci jsem jí potřeboval vypotřebovat. Nedokázal jsem se nabažit jeho těla, jeho samotného. Chtěl jsem, aby moje ruce znali každou část jeho těla, chtěl jsem slyšet každý jeho sten a rty zulíbat každý kousek jeho kůže. Když jsme oba unaveně odpadli v ložnici, do které jsme se vrátili po tom, co jsem prošili snad celý byt, tak očistím udýchaného Kihyuna a sebe. Nemám ani pomyšlení na sprchu a je mi to jedno. Ve chvíli, kdy vidím, jak je rozcuchaný, celý udýchaný, krk a celé tělo má poseté mými značkami, uvědomím si, jak nejkrásnější na světě je. Vtisknu mu pusu. Unaveně mi jí oplácí, než se oba uložíme ke spánku.