Changkyun

Myslím, že to vše dopadlo úžasně. Minseok o Kihyunovi nevěděl a já mohl zase chvíli svobodně dýchat. Máma mi pořád psala, abych k nim znovu přišel s Kihyunem a nakonec ze mě vypáčila jeho telefonní číslo, od té doby se mi neozvala, takže hádám, že si spokojeně dopisuje s Kihyunem. 

Vím, že to budu muset Minseokovi říct a chci mu to říct, co nejdříve, ale nejdřív musím vymyslet jak. Nechci mu to říct nějak ošklivě nebo tak, přeci jen se známe dlouho, a i když to není romantická láska, mám Minseoka rád jako kamaráda a nechtěl bych o něj přijít, i když chápu, že po tom, co mu to řeknu, je mezi námi konec a už mě nebude chtít nikdy vidět...i tak doufám, že třeba za rok, za dva, mi odpustí a mohli bychom se začít scházet jako kamarádi. Jenže já stále nevím, jak mu to mám říct, jak takovou věc nadhodit, abych mu neublížit. Povzdechnu si a pak nadskočím, když čekám na parkovišti a otevřou se dveře od spolujezdce. Hned se ale usměju, když dovnitř vklouzne Kihyun a vtiskne mi pusu hned, jak zavře dveře.

„Ahoj." vydechnu nadšeně, když se naše rty oddálí.

„Ahoj." zářivě se usměje, vypadá tak šťastně.

„Stalo se něco dobrého?" pozvednu obočí. Jen se zahihňá a pokrčí rameny.

„Možná." vtiskne mi další a další pusinku. Zasměju se a pohladím ho po zádech. Dokud je šťastný, tak je to to hlavní. Po několika pusinkách vyjdeme z auta a ruku v ruce se rozejdeme do nákupáku. Vím moc dobře, že Minseok je v práci, tak se nemusím bát, že by nás tu někdo viděl, a tak se k sobě tiskneme. Společně nakoupíme, a zatímco tlačím košík k autu, tak mi Kihyun vypráví, jaký měl den.

„Tak já Minseokovi napíšu, že mám doučování a přijedu později." zašeptám, když jsme stále nevyjeli z parkoviště a unáší nás přitažlivost našich rtů už dobrou hodinu.

„Mm napiš." zašeptá Kihyun a začne mě líbat na krku, zatímco já vytáhnu telefon a snažím se napsat zprávu. Hned, jak mi přijde odpovědí ok. Tak se rozjedu ke Kihyunovi domů a oba vběhneme do jeho bytu rychlostí blesku. Hned, jak se zavřou dveře, tak ho na sebe přitisknu a začnu ho líbat a kousat na krku, zatímco Kihyun vzrušeně vzdychá a zahazuje moje i svoje oblečení. Netrvá to dlouho a Kihyun začne svírat pevně prostěradlo na posteli, zatímco já zrychluji své pohyby do jeho nádherných a hlasitých stenů.

„Musíš?" zakňučí Kihyun, když se unaveně a nespokojeně začnu oblékat. S povzdechem si sednu na kraj postele a začnu si oblékat ponožky než se Kihyun natiskne na moje záda a začne mě líbat na krku. „Ještě chvilku, prosím." zašeptá nakonec se nechám unášet jeho doteky a tím, jak si hned přeleze na můj klín a ani mi nedá šanci odejít, když na mě začne znovu dosedat.

Zaparkuji u domu a s povzdechem začnu odnášet nákup do kuchyně.

„Ahoj." zamává na mě Minseok z gauče. Odpovím mu stejným ahoj a dojdu pro poslední tašky do auta. Auto zamknu a po kontrole, že je opravdu zamčené, tak vejdu do baráku a začnu uklízet nákup.

„Zítra budu odjíždět pryč," zvednu hlavu od poličky, u které jsem zrovna klečel a skládal do ní mouky. Minseok se opře o linku a zadívá se na mě. Jemně přikývnu a snažím se na sobě nedat znát nadšení, to budu moc být s Kihyunem! „budu pryč až do pondělka, zvládneš to tu?" koutky se mu rozšíří do úsměvu. Jemně přikývnu.

„Zvládl jsem to tu týden, zvládnu to víkend." přikývnu a usměju se. Minseok přikývne a vrátí se zpět na sedačku se spokojeným úsměvem. Hned vytáhnu telefon a začnu Kihyunovi psát tu novinu, že budeme moct být celý víkend spolu.

Fakt? To je úžasné to by jsme...mohli být tentokrát u tebe? ♥ Zadívám se na zprávu a skousnu si ret. Vlastně proč ne, Minseok jede pryč a vždy mi napíše dvě hodiny, než odjíždí, kdykoli někam jede takže vím, že budeme mít spoustu času.

To zní dobře ♥ usměju se pro sebe a přikývnu.

To si můžeme udělat romantiku, svíčky, okvětní lístky růží, víno a dobrá večeře a já jako dezert ♥ zasměju se a pak si odkašlu, když si uvědomím, že jsem pořád v kuchyni a Minseok je kousek ode mě, ale ani nezvedne hlavu a tak se usměju.

Už se moc těším ♥

Druhý den ve škole se s Kihyunem vidíme jen málo, i když si pro sebe ukradneme několik chvilek, pořád je den moc dlouhý a zároveň moc krátký na to, abychom se viděli pořádně. Vzhledem k tomu, že matika byla jen jednu hodinu a já pak mám až do pozdního odpoledne, tak Kihyun už jel domů, zatímco já jdu zničeně k autu. Ale to nevadí. Minseok mi napsal zprávu, že už vyjel pryč, a tak Kihyunovi napíšu, že se u mě můžeme sejít za dvě hodiny. Hned se rozjedu do květinářství, kde jsem objednal růže. Vyzvednu si je u milé paní a pak je naložím do kufru. Sjedu do mé oblíbené restaurace, kde jsem objednal několika chodové meny a jejich výborné víno a vše opatrně dám také do auta tak, aby se mi večere v autě neroztrousila. Jakmile dojedu domů tak jen zkontroluji, zda je Minseok opravdu pryč. Skvělé, nenechal tu telefon ani peněženku, jeho oblíbený cestovní kufr je pryč. Takže jel pryč, nic tu nezapomněl a vrátí se až příště. Spokojeně se usměju. Převléknu postel do nového povlečení, i když se zamotám do peřin a chvíli mám pocit, že tu takhle umřu. Ale podaří se mi z toho dostat. Jakmile je postel převlečená, tak vezmu růže a začnu rozhazovat po posteli okvětní lístky růží. Viděl jsem, že se to takhle dělá a je to romantické. 

S úsměvem udělám cestičku od postele přes chodbu až skoro ke dveřím. Na stůl připravím hezky večeři a svíčky, které připravím různě po domě, ale ještě počkám, než je zapálím, dokud mi Kihyun nenapíše, že nastoupil autobusu, to tu bude tak za dvacet minut. Naleji tedy víno a pustím příjemnou hudbu a doběhnu se vysprchovat. Jakmile přijde zpráva, že právě vystoupil na zastávce, tak se akorát oblékám, takže si upravím vlasy, rozepnu si košili a navoním se, oběhám dům, abych zapálil svíčky a akorát včas, když uslyším zvonek. Ještě se rychle shlédnu v zrcadle a vezmu jednu z růží a chytím ji za stonek mezi zuby a pozvednu obočí, zatímco se opřu o futra, když dveře otevřu a co nejvíc sexy pohledem to jde se zadívám na osobu před sebou.

Vytřeštím oči.

„Ahoj, lásko?" pozvedne na mě obočí, ale není to ani to obočí, ani ta tvářička, kterou bych chtěl vidět. Pustím růži ze svých rtů a odkašlu si, zatímco se narovnám a snažím se zabarikádovat svém těle vstup a výhled do domu. Minseok na mě pozvedne obočí a já vím, že mám srdeční zástavu. „Nakonec se ten výlet zrušil, tak jsem se akorát vracel domů a u branky jsem narazil na Kihyuna, to je náhoda." usměje se na Kihyuna za sebou, které ho jsem si všiml až teď. Sklopí hlavu a já vím, že z tohohle...asi není cesta zpět.

„Jo, to, um, no...my tu máme doučování." polknu a uhnu pohledem. Minseok přikývne a pozvedne obočí.

„A necháš nás stát venku ještě dlouho?" založí si Minseok ruce. Na sucho polknu neschopen najít slova výmluv, proč nesmí dovnitř. Nakonec si sám sobě řeknu...že to bude lepší to strhnout jako náplast a tak pomalu odstoupím od dveří, zatímco Minseok hned vejde dovnitř. Snažím se cestou zachytit Kihyunův pohled, ale pevně si svírá ručky a má sklopenou hlavu, takže není možnost, abych jeho pohled zachytil. Zvednu hlavu, když uslyším zalapání po dechu. Nadechnu se a udělám krok před Kihyuna a připravuju se na to, až Minseok spustí. Otočí se ke mně a vidím mu v očích tu zlost.

„Takže...doučování," založí si ruce. Polknu. „myslíš si, že jsem blbej, Changkyun?" prskne. Zakroutím hned pohotově hlavou. „dobře, Changkyun, chci, abys mi to vysvětlil, popravdě, je mezi vámi něco? Protože tohle jasně není doučování, máte mezi sebou něco? Nebo je to jen děvka, která chce s tebou spát kvůli lepším známkám?" vyjekne a rozhodí rukama. Nemám rád křik a hádky, snažím se jim celý život vyhýbat. Nevím, jak mám reagovat, když po mě někdo křičí a kolikrát raději mlčím, abych hádku ukončil rychleji, ale tentokrát nechci jen mlčet a vím, že ani nemůžu.

„Takhle o něm nemluv," řeknu hned a narovnám se. „není to jen sex." polknu.

„Tak co mezi vámi teda je?" prskne po mně a založí si ruce a probodne mě pohledem. Tak, Changkyun, je to tu...s pravdou ven.

„Není to jen sex, Minseok, já...ho mám opravdu rád. Chtěl jsem ti to říct, ale nevěděl jsem, jak protože jsem se bál, že ti tím ublížím, ale čím déle jsem čekal, tím to bylo těžší a těžší, ale...já ho miluju, Minseok, celým svým srdcem. Myslím, že jsem opravdu našel někoho, kdo...kdo je pro mě jako stvořený. Mezi námi to neklapalo nějakou dobu a vím, že jsem to měl ukončit dřív než jsem si s Kihyunem začal, ale...bál jsem se, že pro Kihyuna je to jen sex, a že jakmile dostane to, co chce, tak...tak mě nechá být a já skončím sám, ale teď vím, že to tak není, a že oba...oba chceme být spolu, promiň, Minseok, opravdu mě mrzí, že jsem to dělal za tvými zády," zašeptám zničeně a sklopím hlavu a pevně sevřu víčka k sobě. „takže pokud chceš po někom křičet, někoho obviňovat, na někom si vybít vztek, tak na mě." zvednu k němu jemně oči a překvapím se, když na jeho tváři vidím úsměv. Zamračím se a nechápavě se na něj podívám. Neměl by na mě teď křičet a ne se usmívat?

„Vy dva jste případ." zasměje se. Pozvednu obočí a nechápu, co se děje. Kihyun ke mně dojde a vtiskne mi pusu na tvář a šťastně se usměje.

„Taky tě miluju, Kyunnie." zašeptá. Chci se radostí zatetelit, ale nevím, jestli je na to vhodná doba a hlavně nevím, co se právě teď děje.

„Moc vám to spolu sluší," zvednu hned hlavu k Minseokovi. Opravdu nevím, co se tu děje. „ z Kihyuna jsem to vypáčil v kavárně," zasměje se, vytřeštím oči. Takže tohle. „chtěl jsem to ale slyšet od tebe a taky jsem tě chtěl trochu podusit, abys to neměl tak jednoduchý." zasměje se. Nakonec si všichni sedneme k večeři. Minseok si nandá jídlo a Kihyun nandá jídlo mě a sobě. Vše si vyříkáme. Minseok mi řekne, jak už to chtěl ukončit dříve, ale věděl, jak moc se bojím toho, že zůstanu sám, a tak zůstal a doufal, že si někoho najdu, nebo v tomhle případě, někdo najde mě. Byl jsem překvapený, že ten večer proběhl úplně v klidu. Minseok navrhl, že půjde ke své mámě, abychom tu mohli být spolu, Kihyuna pak napadlo, že se vymění, že se nastěhuje on sem a Minseok k němu do bytu. Nechtěl jsem, aby to vyznělo, že Minseoka vyháníme, že je to moc rychlé, ale byl z toho nadšený, ještě když mu Kihyun nabídl, že mu bude také vařit, a že se může kdykoli zastavit.

„Tak já půjdu, koťátka, moc tu nezlobte a uvidíme se v neděli." zamává nám Minseok, když se začne balit s tím, že dneska pojede k mámě, abychom měli doma soukromí. Oněměle mávám, zatímco Kihyun a Minseok si vymění několik směšných výšklebků a jakmile se zavřou dveře, tak se na Kihyuna zadívám.

„Takže..." šeptnu. Kihyun se zasměje a vtiskne mi pusu.

„Takže vše hezky dopadlo a my můžeme být spolu, Minseok to vzal hezky a ty si nemusíš už s ničím dělat starosti," usměje se na mě a vše mi shrne. Šťastně se usměju a vtisknu mu hned pusu, která přeroste v líbání, necháme se unášet vášní, ale Kihyun mě zastaví, když ho vedu do ložnice. „nebudu spát v posteli, kde spal on s tebou, i když mám Minseoka rád, tak ne." nafoukne tváře a ani to, že jsem převlékl postel ho neobměkčí, a tak spolu skončíme na sedačce. Hned si v hlavě poznamenám, že musím koupit novou postel.

***

Ukázalo se, že jsem měl opravdu starosti zbytečně. Minseok se u nás často zastavoval a bylo to vše kamarádské a já byl rád, že to dopadlo takhle skvěle. Kihyun zrovna leží na posteli, kterou jsem koupil novou, obrázky v rámečcích, kde jsem byl já a Minseok zmizeli, nechal jen pár kamarádských na komodě v obýváku, kde má fotky Kihyun s Markem a i s Minseokem, ale všechny fotky, které nasvědčovali domu, že jsme spolu někdy něco měli, zmizeli a nahradili je fotky s Kihyunem. Vezmu na tác nakrájené ovoce, které tedy krájel Kihyun a dal do lednice. Ale odnesu je do ložnice a dám na postel vedle něj a na břicho si lehnu k němu.

„Tak, jak to jde?" vtisknu mu pusu na tvář. Kihyun zaúpí a hned si vezme kousek pomeranče z misky.

„Jde to," povzdechne si. Lehce se usměju a začnu mu pomáhat s učením. Uběhlo několik měsíců a Kihyun zrovna prolézá učením na maturitu. Pomáhám mu, jak nejvíc můžu, ale moc dobře vím, že to zvládne. A jakmile to zvládne, tak začneme další kapitolu našeho života společně. „Minseokie psal, že se staví na grilovačku o víkendu," protáhne se Kihyun. Vtisknu mu pusu a usměju se. „když jsme si volali, tak mi říkal, že si někoho našel." zahihňá se. Překvapeně se usměju a nadšeně přikývnu.

„To je super! Přijde i s ním?" zamrkám na něj. Kihyun hned přikývne.

„A pak v neděli máme jet za tvou mamkou, prý se jí stýská." uzobne si dalšího kousku ovoce.

„Po tobě se jí stýská." zasměju se. Kihyun se smíchem pokrčí rameny, ale přikývne. Slovy nedokážu vyjádřit, jak jsem teď neuvěřitelně šťastný. Vím, že to mezi námi s Kihyunem nikdy nevyprchá a vím, že on je jediný, se kterým chci být do konce života.

"Miluju tě." zašeptám a vtisknu mu dlouhou pusu.

„Já tebe taky." usměje se na mě tím nejkrásnějším úsměvem a společně se vrátíme k učení, abychom mohli být oficiálně, nerušeně a spolu kdykoli a kdekoli. 

T H E    E N D