Changkyun

S nově nabytou energií si začnu balit věci v kabinetě a s úsměvem si začnu broukat. Neměl bych mít takovou radost, to, co děláme je špatně, ale prostě...nemůžu tomu odolat, nemůžu a ani...ani nechci. Nechci mu odolávat, nechci ho odmítat, chci být s ním a je to to jediné, co doopravdy chci. Je to bláznovské, znám ho jen měsíc a něco, jsme spolu jen pár dní, ale i tak, i tak vím, že on je to, co opravdu chci. 

I když mám strach, mám strach, že jakmile přejde to první kouzlo, to, které nás zahalilo do vášně. To kouzlo, při kterém stačí sebemenší dotek a moje tělo pohltí husí kůže, moje tělo se roztřese a nechci nic víc než jen, aby pode mnou sténal. Bojím se, že jakmile bude pryč, tak Kihyun odejde, už to nebude důvod, aby zůstal se mnou a z toho mám strach. Mám strach, že se rozejdu s Minseokem, bude nadávat, proklínat mě, ještě když zjistí, že chvíli po rozchodu s někým chodím, dojde mu to, bude mě nenávidět. Bojím se, že s Kihyunem se pak od sebe vzdálíme a nakonec rozejdeme s tím, že už to nemá tu jiskru jako na začátku a já skončím sám. Nechci být sám, neumím si představit být sám. Ne, nesmím na takové věci myslet. Rychle se sbalím, a když napíšu zprávu, že vyrážím a ani ne minutu po tom, mi přijde odpověď, že se moc těší, tak se moje obavy rozplynou a úsměv se vytvoří na mé tváři.

„Kam tak spěcháš?" zastaví mě Minhyuk, když kolem něj probíhám. Moc dobře ví, co je mezi mnou a Kihyunem,. Dostal to ze mě, klečel nade mnou dlouho a snažil jsem se zapírat, ale nemělo to cenu. Hodinu asi pištěl, než jsem ho byl schopný uklidnit.

„Um, no, jedu domů." odkašlu si a mrknu na něj, zalapá po dechu.

„Lim Changkyun na mě právě mrknul!" vyjekne a zasměje se. Protočím oči a rozloučím se s ním a doběhnu do auta. Cestou do kavárny, do které mi dal Kihyun adresu, se zastavím v květinářství a koupím mu nádhernou kytici a pak zaparkuji na náměstí, ze kterého je to do kavárny kousek, ale autem se tam nesmí. Zkontroluji auto, jestli je zamknuté tak, že ho třikrát obejdu dokola a zatahám za kliky a rozejdu se. V půlce ulice se zastavím a s tichým povzdechem dojdu zpět k autu a znovu zatahám za kliky, když můj mozek v půlce zapomněl, že jsem to auto opravdu zamknul a i zkontroloval. Dojdu až před kavárnu a upravím si vlasy a pak otevřu dveře. Usměju se, když vidím, jak zrovna obsluhuje zákazníka. Počkám u dveří a jakmile má u pultu volno, tak se rozejdu.

„Ahoj!" vyjekne nadšeně a dojde ke mně a obejme mě. Také ho obejmu a vtisknu mu pusu pod ouško. „Ta je pro mě?" skousne si ret, když se oddálí, přikývnu a kytičku mu předám, s úsměvem jí hned odnese do zázemí a dá do vázy a pak se vrátí ke mně. „Co si dáš?" mrkne na mě a upraví si zástěru, ve které mu to moc sluší.

„Mm, co mi doporučíš?" zasněně se na něj usměju. Zahihňá se a dá si vlasy za ouško, a zatímco mi dává na výběr, tak se zadívám směrem k zázemí, ze kterého vykukuje klučík, nejspíše jeho kolega a otevírá a zavírá pusu, zatímco se na mě dívá jako na ducha. Hm?

Sednu si ke stolu, který je nejblíže k baru a usměju se na Kihyuna, který mi donese s kávou, na které je nakreslené srdíčko a k tomu čokoládový dortík. Šťastně se usměju, zatímco ten jeho kolega, který se na mě občas zase podívá jako bych byl nějaký přízrak, se postaví za pult a objednává lidi. Kihyun si sedne vedle mě na pohodlnou pohovku a pohladí mě po rukách.

„Dneska pojedeš ke mně?" zašeptá a přikývnu. Vtisknu mu pusu a on se lehce zahihňá jako blázínek. Víc se k němu přisunu a začneme se navzájem krmit dortíkem. Jak já miluju ten jeho nádherný úsměv, při kterém vidím ten ďolíček, co má pod okem. Vtisknu mu zasněně pusu a pohladím po boku. Vidím jeho nádherný úsměv a to nutí mě, abych se usmál stejně šťastně. Přehodí si nohy přes ty moje a hraje si s mojí rukou, zatímco mi vypráví, jaký měl den v kavárně. Nikdy se nenabažím jeho nádherného hlasu. Mohl by mi vyprávět cokoli a bylo by to to nejzajímavější, co jsem kdy slyšel. Přikyvuji a občas odpovím, abych dal najevo, že ho poslouchám. Poslouchal bych ho do konce života.

„Budu ještě chvíli pracovat a pak pojedeme." vtiskne mi pusu. Jemně zakňučím, ale přikývnu a pustím ho, zatímco on s úsměvem odcupitá k baru. Opřu se o sedačku a sleduji ho, jak pracuje a mezitím si upíjím kávy a dojídám zákusek. Kihyun ke mně vždy střeli očkem, a když kávu roznáší po kavárně, tak se cestou zpět zastaví u mě a vtiskne mi pusu. Přijdu si, že nemůžu být šťastnější. Kihyun na mě mávne, že se jde balit, a tak vstanu ze svého místa a dojdu k pultu.

„Jinak Kyunnie, tohle je můj kolega Taemin," usměje se, přikývnu, i když mi to jméno zní povědomě, ale nechám to být a zdvořile se usměju na Taemina, který na mě pořád tak divně civí a jakoby někdo lusknul prsty, přepnul vypínač a on se začne hihňat a smát. Pozvednu nechápavě obočí. „a tohle je Changkyunnie." kývne Kihyun směrem ke mně. Odkašlu si, když se ten Taemin pořád hihňá a pak běží do zázemí s výkřikem ‚MINHOOO'. „Promiň, takhle divně se normálně nechová." zasměje se Kihyun, zatímco si z vázy bere kytičku a zabalí ji do mokré utěrky, aby vydržela cestu ve vytopeném autě.

„Vypadá mile," usměju se a chytnu ho za ruku, jakmile obejde pult a vtisknu mu pusu, rozejdeme se po náměstí a možná ani jeden nechceme ještě domů a tak se procházíme po obchodech. Díváme se po výlohách a já se zastavím před zlatnictvím a stáhnu Kihyuna za ruku k sobě a skousnu si ret. „líbí se ti nějaký?" zašeptám a vtisknu mu pusu. Zalapá po dechu a začne se dívat na výlohy, kde jsou prstýnky. Přikývne a ukáže na jemný prstýnek a já hned pokynu obsluze, aby ho vandala a jakmile si ho nasadí, tak na něm vidím ten nádherný úsměv. Zatímco se rozplývá radostí, tak prstýnek zaplatím a zapláču nad částkou, ale s úsměvem vyjdeme s Kihyunem ven.

„To jsi nemusel, ale je nádherný, děkuji." nahne se ke mně a začne mi vtiskávat pusinky na obličej, zasměju se a obejmu ho kolem pasu, zatímco on se přitulí do mého kabátu, který mám na sobě.

„Ale nečekej to často, mám učitelský plat." Kihyun se začne smát a víc se ke mně přitulí.

„Sakra a já myslel, že jsem si našel taťku, který mě bude sponzorovat," zasměje se. Vypísknu a rudý zaúpím. Začne se smát a plácne mě do ramene. „ty moje štěně," vtiskne mi pusinku. „když máme čas, co si zajít třeba do salónu?" zasměje se. Vytřeštím oči, je tohle jeho styl, kterým mi říká, že vypadám hrozně? „myslel jsem, že bych se nechal ostříhat já, ne ty." plácne mě do hrudi.

„Ale já mám rád, když máš takhle delší vlásky." zakňučím. Pohladí mě po tváři.

„Dobře, tak si vlasy stříhat nebudu." zasměje se, ale tak nějak tuším, že v té větě chybí ‚zatím'. Projdeme se ještě po několika obchodech, než se rozejdeme k autu. Zapnu nám hned vyhřívání, abychom měli teplo, zima sice ještě není a venku je příjemně, ale už to není na takové to loudání se po městě, člověk akorát promrzne. Rozjedu se do obchodu a společně s Kihyunem nakoupíme. Sice jen vozím vozík, zatímco do něj Kihyun dává věci, ale nadšeně ho poslouchám, když mi říká, co a jak bude vařit. Naskládáme nákup do auta, a jakmile si sedneme do auta, tak se k sobě nahneme a vtiskneme si několik pusinek. Rozjedu se ke Kihyunovi domů a jakmile vejdeme do jeho bytu, tak mě zalije pocit...nevím, jak ho popsat, je to hřejivý pocit, v tenhle moment bych nechtěl být jinde více nežli tu. Jako bych cítil vůni, která mi dá pocit radosti, jakmile jen projdu vstupními dveřmi. Posadím se na sedačku a sleduju, jak Kihyun dá kytku do vázy. Začne vyskládávat nákup, nemůžu se nabažit toho pohledu.

„Changkyunnie, běž se převléknout a umýt ruce." otočí ke mně hlavu a zasměje se, když na něj zasněně hledím. Trhnutím přikývnu a dojdu se převléknout do volných kalhot a trička, umyju si ruce. Když vyjdu z koupelny, tak nasaju vůni nádherně vonícího jídla a dojdu za Kihyunem do kuchyně. Zezadu ho obejmu a vtisknu mu pusu na rameno.

„Voní to nádherně." zašeptám. Jen cítím, jak se usmál a dál pokračuje v míchání. Objímám ho a hladím po bříšku, zatímco sleduju, jak míchá omáčku, než odloží vařečku a otočí se ke mně.

„Tak běž zatím připravit nějaký film, než to dodělám." chytí moje tváře do svých dlaní a vtiskne mi procítěnou pusu. Zavrním a přikývnu a vrátím se ten kousek na sedačku a sednu si tak, abych na něj viděl, zatímco na notebooku vybírám film, který nám přes něj pustím na televizi. Vyberu film Smrtolachtaní salát, jelikož s Kihyunem máme oba rádi akční filmy a připravím to tak, aby to stačilo jen zapnout, jak Kihyun přijde. Nedočkavě po něm pokukuju, a když se chci zvednout, že za ním s nedočkavosti dojdu, tak se otočí s jídlem v rukách donese ho na konferenční stolek, pak se jen vrátí pro pití a posadí se vedle mě. Hned se k němu přisunu a vyměníme si několik pusinek, než zapnu film a oba se spokojeně najíme. V půlce filmu přestaneme vnímat, když se naše pusinky změní v polibky a ty v něco víc a netrvá to dlouho a Kihyun s hlasitými steny svírá čalounění sedačky, zatímco přirážím rychleji tak, jak už vím, že to má rád.

Zbytek týdne probíhal podobně a já si zvykl, moc jsem si zvykl. Zvykl jsem si na to, že se o mě stará, že trávíme večery spolu. Že se spolu navečeříme, díváme na film, který stejně vypneme, když necháme naší vášeň, aby převzala vládu nad naším večerem a pak spokojeně oba usínáme v posteli v těsném objetí. S povzdechem dojedu domů, když vím, že se bude Minseok vracet a trochu tu udělám nepořádek, aby to vypadalo, že jsem tu byl, že dům nebyl prázdný celý týden. Až teď si uvědomím, že jsme mu ani jednou nenapsal nebo nezavolal, ale snad se nic nestane.

„Ahoj, lásko." otevřou se dveře a jeho hlas zaplní dům.

„Ahoj." ozvu se hned a dojdu ke dveřím, abych mu pomohl s taškou. Usměje se na mě. Bože, jak mi je hrozně. Chtěl bych mu to říct a omluvit se, ale na druhou stranu je to to poslední, co chci. Ale je mi hrozně, když vidím, jak je rád, že je doma a já ...já ho podvádím jako největší hajzl.

Večer strávíme spolu, díváme se na film, cítím ten rozdíl, když se dívám s Minseokem, tak je to jako když se dívají na film dva kamarádi, smějeme se vtipným scénám, ale ani se nechytíme za ruku, ani se na sebe nepodíváme, jen občas. S Kihyunem se na sebe lepíme, i když jsou reklamy. Teď mi tak dojde, že to s Minseokem takhle nikdy nebylo, nikdy jsme se k sobě netiskli a nedívali na film...ulehnu do postele a dívám se do stropu, zatímco na druhé půlce postele Minseok tiše oddechuje. Tiše si povzdechnu, zatímco mi nejde usnout, ne proto, že bych nebyl unavený, ale protože tu není Kihyun.

„Vyzvedneš mě dneska v kavárně?" sedne si Kihyun na můj klín, když jsme v kabinetě sami a pohladí mě po tváři. Přikývnu, když pak máme doučování a přitulím se k němu.

„Hrozně mi chybíš." zaúpím, když jsou to už dva týdny, co je Minseok zpět a nemůžeme spolu trávit každý den.

„Ty mě taky." zaúpí a začne mi vtiskávat pusinky po tvářích. Lehce se zasměju a oba nadskočíme, když se otevřou dveře.

„Aaaaw, broučci." protočím oči, když Minhyuk zabouchne dveře a začne se rozplývat a cukrovat, Kihyun něco zavrčí a víc mě obejme.

„Tak se uvidíme odpoledne." vtiskne mi pusu, když se ozve první zvonění na hodinu a zamává mi od dveří, ze kterých následně vyjde.

„Jste spolu sladcí, moc vám to sluší a ty vypadáš moc šťastně," dloubne do mě Minhyuk a dá mi na stůl housku z kantýny. Jemně přikývnu. „neměl bys zvážit, že Kihyun je... pro tebe možná ten pravý a vyřešit to se Seokiem?" pozvedne obočí, lehce zaúpím a prohrábnu si vlasy.

„Musím, musím to nějak vymyslet, projít si to hlavou a přijít na to, jak mu to mám říct, mám Kihyuna rád, opravdu, ale ještě nevím, jak to Minseokovi řeknu." povzdechnu si. Když zvednu hlavu, tak vidím, jak se jemně usmívá a přikývne. Minhyuk skončí o hodinu dříve a tak v rychlosti dokončím práci.

Jakmile skončím tak si sbalím věci a rozjedu se s bláznovským úsměvem do kavárny. Znovu zkontroluji auto a upravím kytici, kterou jsem lehce pomuchlal v autě. Nadechnu se s úsměvem před kavárnou a vejdu dovnitř. Dám kytku před sebe a nadšeně se usměju a pak ztuhnu. Vidím Kihyuna, jak se na mě zářivě usměje a otevře pusu, aby mě přivítal a já mu tak moc chci říct, aby mlčel, aby nic neříkal, když vidím, jak vedle něj vytřeštila osoba oči a zalapala po dechu.

„Chang-" slyším Kihyuna, jak začal mluvit a hlasitě polknu.

„Lásko," ozve se vedle něj a Kihyun ztuhne a vytřeští oči. „copak tu děláš?" zasměje se Minseok, když se moje oči odtrhnou od Kihyuna a zadívám se na něj. No tak, mozku, mysli!

„P-Přišel jsem tě navštívit." vyjeknu a udělám k němu krok, zatímco on ke mně dojde a vtiskne mi pusu. Zvednu oči ke Kihyunovi, abych viděl, jak naštvaně založí ruce a v duchu vypísknu, CO MÁM DĚLAT! Předám Minseokovi kytici, která měl být původně pro Kihyuna a sleduju, jak ji dává do vázy a zatím se zadívám provinile na Kihyuna, který vypadá jako by měl vyděšeně infarkt a zároveň jakoby někomu přál infarkt. Mělo mi to dojít, ten název, to místo, jak jsem to mohl přehlédnout!

„Tohle je Kiki, náš nový brigádník." usměje se a já jen suše přikývnu.

„No, vlastně Kihyun je můj student." odkašlu si a Minseok vytřeští oči.

„Fakt? To je náhoda, to je úžasné, počkej, ahaaa, už je mi to jasné, ty jsi ten, kterého Kyunnie doučuje," zasměje se Minseok, Kihyun se napne, když mi Minseok řekne Kyunnie a zatne zuby a křečovitě se usměje a přikývne. „jo, Kiki, nemá přijít ten tvůj přítel?" pozvedne Minseok obočí a Kihyun zalapá po dechu.

„No, asi se někde zdržel." vyjekne. Mysli mysli, musíš se odtud dostat. Hned mě napadne, co udělám. Začnu lovit v kapse telefon a přiložím si ho k uchu.

„Ježiši, Minhyuk!" vyjeknu hraně. „Cože, autonehoda?" zalapám po dechu a zadívám se koutkem oka na Minseoka a Kihyuna, kteří se na mě nechápavě dívají. Zrudnu studem, ale pokračuji. „Jasně, přijedu pro tebe, hlavně se nehýbej z pod toho kamionu!" vyjeknu. Polknu a rychle vrátím telefon do kapsy. „Musím jít, Minhyukovi se stala strašná nehoda." zahraju zničený výraz. Minseok si odkašle a ukáže prstem někam do kavárny. Následuju jeho ukazování a ztuhnu, když hned u prvního stolu sedí Minhyuk a upíjí si čokoládový šejk, zatímco na mě kouká jako by právě koukal na nejlepší film v kině. Minhyuk se na nás nechápavě zadívá a ukáže na sebe a pak vytřeští oči a mrkne na mě. Zacuká mi koutek, když vytáhne telefon.

„Aaaah, Changkyun, panebože, přijeď pro mě, prosím, já umírám, aaaa." začne do telefonu křičet, zatímco skuhrá, rychle se zvedne a drapne mě a rozeběhne se se mnou ven.

„Pak se ozvu." vypísknu v rychlosti a nechám se táhnout ven, dokud nedoběhneme na konec ulice.

„Uff, to bylo o fous, myslím, že to zbaštili!" zasměje se. Protočím oči, to určitě. „Jsi v pořádku?" zašeptá, když se rukou opřu o stěnu domu a sjedu do podřepu a zhluboka oddechuju.

„Jo...jasně, jen...jen uf." zalapám po dechu a snažím se zahnat ten pocit zvracení.

„Musíš jim to říct." povzdechne si Minhyuk, zatímco mě hladí po zádech, abych se uklidnil. Přikývnu. Je jen jeden člověk, který mi může pomoct.

„Kyunnie, broučku." obejme mě máma, když vejdu do dveří. Jemně se usměju, zatímco ona hned spustí co se děje. Pozná to na mě, jako vždycky a já vím, že to někomu musím říct. Sedneme si na sedačku a já spustím. Řeknu jí vše, všechny svoje pocity. Vidím na ní, že mě nesoudí, že mě jen vyslechla a po tom, co jsem dokončil svůj monolog, tak si povzdechne.

„Musíš mu to říct, Kyun, ať si myslím, že se k sobě s Minseokem nehodíte, je to hodný kluk a nevěra je špatná věc, zaslouží si, abys mu řekl, co se děje," přikývne vážně. Zatřesu se a sklopím hlavu. „nemyslela jsem, že jsi takový, ale takové věci se dějí, nejsi ani první a ani poslední, ale musíš mu to říct, bude lepší, když mu to řekneš, než když na to bude muset přijít sám a toho Kihyuna," zadívá se na mě. „mi o víkendu přivedeš, chci si promluvit i s ním." založí si ruce. Jako poslušné štěně přikývnu. Zněžní se jí pohled a pohladí mě po vlasech.

„Udělám ti puding, abych tě rozveselila." zasměje se a já jen jemně přikývnu. Ještěže to Minseok zatím neví...musím vymyslet, jak mu to řeknu.