Stejně jako skoro každý den od zmizení jeho staršího bratra Kwang-Seona seděl Kyung-Sam na posteli v bratrově pokoji a vzpomínal na něj. Nikdo nemohl uvěřit tomu, že to budou již dva roky, co beze stopy zmizel. 

Kyung-Sam si lehl na záda a zavřel oči, místo sebe tu viděl Kwang-Seona se sluchátky v uších, jednou rukou za hlavou, druhou zaťatou v pěst na hrudi a nohou přes nohu. V téhle pozici ho bylo možné v nočních hodinách zahlédnout kdykoliv, když nemohl spát. Což bylo vlastně skoro každý den.

Ze vzpomínání ho vytrhl zvuk, jako kdyby někdo ťukal na sklo. Mávl rukou do vzduchu a ani se neobtěžoval otevřít oči. Pokud to byli rodiče volající ho zaklepáním na sklo ve dveřích na večeři, počkají si. On to bude jíst studené, ne oni.

Klepání se ale ozvalo znovu, tentokrát naléhavěji. Kyung-Sam vztekle vyletěl do sedu a pohledem propaloval okno. Kdo do něj co hází, že to zní tak podobně klepání? Vstal a šel se podívat. Okno nebylo poškrábané, potlučené a ani pod ním nikdo nestál. Tak co to tedy bylo?

Do třetice se z klepání staly silné rány, vylekaně se otočil a rozhlédl po pokoji. Nikde nic. Přešel k zrcadlu postavenému na komodě se šuplíky. Ztrápeně se do něj podíval a povzdychl si, pomalu si začínal myslet, že se z toho ustavičného přemýšlení a snahy rozluštit záhadu bratrova zmizení zbláznil. Sklopil hlavu a schoval si obličej do dlaní. Už mu asi definitivně hrabe, dokonce i jeho odraz v zrcadle měl černé vlasy. Ale ty jeho byly červené. 

Když mu to došlo, hlava mu doslova vyletěla nahoru, aby se přesvědčil, že vidí dobře. Černé, ani náznak červené. Polekaně couvl, v tuhle chvíli už moc dobře věděl, že se nedívá na svůj odraz, ale na svého bratra. 

"K-Kwang-Seon-ne...,, Vydechl zakoktaně. Oslovený začal horlivě přikyvovat, věděl, že přes zrcadlo ho bratr neuslyší, proto ani nezkoušel mluvit. Zkrátka, on slyší to, co je v reálném světě, ale lidé z reálného světa neslyší nic ze zrcadla.

"Já tě chci zpátky... jak to mám udělat, nevíš?,, kuňkl Kyung-Sam se sklopeným pohledem. Kwang-Seon mu naznačil, aby chvilku počkal a odběhl kamsi pryč. Během té chvíle, co na bratra neviděl sledoval Kyung-Sam prostor v zrcadle. Pokoj byl stejný, jen v něm bylo pár věcí jinak. V reálu ustlaná postel byla v zrcadle celá rozházená, prázdný stůl se ztrácel pod hromadou knih, zavřené dveře byly otevřené a dalších pár drobností se také lišilo. Tyto odlišnosti mu potvrdily jeho domněnku, že v zrcadle se nachází  zcela stejný svět, avšak nezávislý na tom reálném.

Po chvíli se Kwang-Seon vrátil s perem a blokem, do kterého ještě za chůze psal. Když se chystal blok otočit k mladšímu bratrovi, aby si mohl přečíst jeho vzkaz, otevřenými dveřmi do místnosti vešla ještě jedna osoba, mladá žena. S mírným úsměvem mu sebrala blok z rukou a bez jediného slova jím hodila proti zrcadlu. V tu chvíli její výraz zkameněl a rozkřikla se na něj, co to zase vyvádí.

Několik klikatých čar tvořících jakousi podivnou pavučinu se rozeběhlo po zrcadle. Kyung-Sam ze zvědavosti přejel rukou po jeho povrchu, byl hladký a nenesl žádné známky poškození. To znamená, že strany zrcadla jsou stejně jako světy za nimi na sobě nezávislé. Při zkoumání této záhady si všiml detailu, který žena ve svém rozhořčení přehlédla.

Zatímco Kwang-Seon se hádal s neznámou ženou tím stylem, že on klidně a vyrovnaně argumentoval, kdežto ona hystericky ječela, Kyung-Sam se pokoušel pozpátku přečíst písmena na zrcadle. Jelikož byl inkoust z pera ještě mokrý, nápis se na sklo obtiskl, sice obráceně, ale byl tam. Trvalo mu to déle, než čekal, ale nakonec ty hieroglyfy rozluštil. 

Rozbij to zrcadlo, musí to být rána z reálného světa, odsud se nemůže rozsypat, jen praskne. Když ho rozbiješ, můžu zpátky.

Rozhlédl se po pokoji, chvíli přemýšlel, hádka na druhé straně ustala, takže měl čas. Po chvíli přešel ke skříni a vytáhl z ní ramínko.

Když se vrátil k zrcadlu, Kwang-Seon nadšeně přikyvoval, kdežto žena vedle něj záporně vrtěla hlavou. Kyung-Sam se rozhodl radši poslechnout bratra, než někoho, koho ani nezná. Pokojem zazněl zvuk tříštícího se skla, jak dřevěné ramínko udeřilo do zrcadla, to se vysypalo z rámu a sklo dělící oba světy rázem leželo Kyung-Samovi u nohou.

Kwang-Seon prudce strčil do ženy, která vzteky křičela tak, že by jí snad slyšeli i sousedi a odhodil ji tím na postel několik metrů od zrcadla. Rychle se protáhl prázdným rámem, přitočil se k bratrovi a pevně ho objal, Kyung-Sam ho nenechal na opětování objetí dlouho čekat.

Střepy zrcadla se mezitím začaly samovolně zvedat z podlahy a od okrajů do středu pomalu vyplňovaly rám. Žena se mezitím dostala až k zrcadlu a i přesto, že střepy ji řezaly do kůže se protáhla do reálného světa k oběma chlapcům.

Nohy jí dlouho neunesly a téměř okamžitě se zhroutila na zem, ruce zatínala v pěsti a řezné rány na jejím těle se začaly zacelovat.

Dveře se prudce otevřely a s hlasitým prásknutím narazily do zdi. Do pokoje vběhli rodiče Kwang-Seona a Kyung-Sama, Chang-Woo a Moon-Hee. "Mami, tati!,, Všichni čtyři se natiskli k sobě v těsném objetí. Chang-Woo se zaraženě odtáhl a sledoval ženu na podlaze. Ve vlasech se jí začínaly objevovat šediny a pomalu stárla. "M-mami...,, 

Podal jí ruku a pomohl vstát. "Babička Yoo-Ra?!,, Vydechla Moon-Hee. "Počkat, takže ona taky zmizela? Já s bráchou jsme si mysleli, že umřela.,, Pronesl zamyšleně Kyung-Sam. "Co se stalo?,, Hlesla Yoo-Ra zmateně a koukala se po ostatních členech rodiny. "To už se asi nikdo z nás nedozví...,, Pronesl Chang-Woo s pohledem upřeným na zrcadlo. Sklo se rozletělo na tisíce kousků a vyletěl z něj jakýsi oblak dýmu, který si našel cestu ven otevřeným oknem. Zrcadlo se poté opět naposledy poskládalo. 

Poté, co si všichni vysvětlili, co prožili, tedy hlavně Yoo-Ra a Kwang-Seon, došla rodina Ryangových k závěru, že zrcadlo bylo nejspíš prokleté, před deseti lety do sebe vtáhlo Yoo-Ru, ze které se na celých těch deset let stal "démon", který před dvěma roky do zrcadla vtáhnul i Kwang-Seona, který ale zůstal normální.

Kwang-Seon šel ještě ten den zazvonit na svého přítele Kae Song-Baeho. Nestačil ho ani pořádně pozdravit a už mu visel kolem krku. Song-Bae dokázal pravdu o Kwang-Seonově dočasném zmizení pochopit celkem rychle a bez zbytečných otázek s tím, že vzhledem k tomu, že mu ještě nikdy nelhal, bude mu věřit.

Když večer přišel k Ryangovým s tím, že by u nich chtěl přespat, potkal se na zahradě domu s Mao Hyu-Min, přítelkyní Kyung-Sama, která se tam také chystala přespávat. Hyu-Min vysvětlení sice nejprve nechtěla věřit, ale když si uvědomila, že nikdo jí nemá důvod lhát a Kyung-Sam jí ještě nikdy nelhal, pochopila to taky. 

Otec Song-Baeho byl vysoce postavený policista, a tak celý případ do pár týdnů zvládl zamést pod koberec tak, že bez důkladného procházení policejních záznamů by si na něj nikdo nevzpomněl. A zrcadlo? Od jeho posledního rozbití se v něm už nikdo nikdy neztratil, své prokletí vypustilo tehdy, když z něj vylétl onen záhadný dým.