Z pohledu Lucy:

Sledovala jsem jak spí a přemýšlela jak jí říct pravdu. Nejvíce jsem se obávala chvíle, kdy se tohle dozví Jess. Bude mě nenávidět a ji možná ještě víc. Opatrně jsem jí pustila ruku a lehce jí líbla na tvář. Potřebovala jsem kafe a něco k jídlu. Když jsem se otočila všimla jsem si Jess, která stála ve dveřích a překvapeně na mě koukala. Rychlým krokem jsem k ní došla a vytlačila jí ven. Chtěla něco říci, ale jakoby jí to nešlo přes rty.

„ Jess, hlavně v klidu. Probrala se a tvrdí, že chodí semnou. Vůbec nic si nepamatuje," odpověděla jsem klidně a posadila se na nejbližší židli.

„ Ona si myslí, že spolu chodíte a ty jsi jí to odkývala? To jsi jí nemohla říci pravdu?! A co vůbec dělala u tebe? Ještě jsi mi to nevysvětlila."

„ Nemohla, protože se dozvěděla, že už nebude chodit. Za druhé, nevíme zda si tě bude pamatovat, protože si nepamatuje ani tu nehodu. A u mě byla díky Therese, která jí donutila přijet," odpověděla jsem a sledovala jak si Jess sedá. V očích se jí zaleskly slzy, které po chvíli začaly stékat po tvářích. Opatrně jsem jí objala a přitáhla do objetí. Neměla jsem ráda, když někdo plakal. A u Jess mě to trápilo nejvíce.

„ To znamená, že už si nezahraje, že vše, co jí bavilo už dělat nemůže.  A k tomu mě podvádí s tebou. To jsem dopadla," odpověděla a já se okamžitě postavila na nohy. Takovéhle řeči jsem neměla ráda a ona s tim začala v tu nejméně vhodnou chvíli.

„ Nepodvádí tě, jen si myslí, že chodí semnou. Jednoho dne si vzpomene a vše se vrátí do starých kolejí. Jen tomu musíš dát čas. Jen mě zaráží, že jsi se tu za celou dobu neobjevila,"odpověděla jsem a sledovala přes sklo spící Stacey. Bylo mi jí neskutečně líto. Milovala jsem jí více, než si sama dokázala představit, ale mít jsem jí nemohla.

„ A nebo si nevzpomene a bude tvoje. To jsi přeci celou dobu chtěla, že? A nemohla jsem přijít, měla jsem nějaké vyřizování."

„ Možná jsem si to přála, ale ne takhle. A vyřizování je pro tebe přednější? To myslíš vážně? Možná by bylo dobré jít dovnitř a zjistit, zda si tě pamatuje, ne?" zeptala jsem se a ukázala na zavřené dveře. Jess se usmála a dveře otevřela. Hned jsem jí následovala a vešla dovnitř. Došla jsem k posteli Stacey a opatrně se na ní posadila.

„ Stacey, prober se. Máš tu návštěvu," řekla jsem potichu a jemně s ní zatřásla. Měla jsem strach, co se stane. Aspoň na chvíli jsem mohla mít pocit, že je Stacey moje a ne někoho jiného. Když začala otevírat oči, můj strach vzrůstal a já se obávala, že si na vše vzpomene.

„ Co se děje? Chci spát," řekla a pohlédla na mě.

„ Přišla za tebou návštěva, jinak bych tě nebudila," odpověděla jsem a ukázala na Jess, která stála o kousek dál. Pomalu k ní přišla a posadila se na volnou židli. Šok přišel ve chvíli, kdy otevřela svá ústa.