„S kúrou?"

„S kúrou. Ozařování, pilule, injekce, psychologická sezení a cvičení, neurologické zákroky a podobně. Financování gama nože se vážně vyplatilo. Není to lehké ani levné. Ale pomocí těch správných expertů se z normoušů, kteří zachraňují svět, stanou užiteční politici, kteří se starají o to, co je potřeba. A zbytečně neriskují a koťata zachraňují, jen když někdo fotí. Rozumíte?"

„No, moc ne..."

„Nikdo nemá dost času ani energie na to, aby řešil zákony, politiku, machinace, a ještě se skutečně staral o to, co si myslí nějaká Johana z Nemanic. Nebo jestli stihne dceřin recitál nebo teplou večeři v šest. Takže se o to specialisté postarají a to nedůležité..." prsty šmikla, jako by to byly nůžky, „odstřihnou."

Tomášovi slábla kolena. „Ale to je... to je..."

„Nejlepší možné řešení. Bohužel, jedním z vedlejších účinků je ztráta vlasů, zvýšení váhy a impotence. Ale oběti jsou nutné. A stačí, když čas od času přimícháte šéfovi půlku nadrcené viagry do pití a ani ho nenapadne, že mu něco nefunguje. Krom toho, vždycky se to dá svést na stres."

„Ale co jejich rodiny?"

„Jejich manželkou je republika a dětí mají přes deset miliard. A jaké máte priority vy? Obětoval byste blaho celého národa kvůli... vystoupení syna, který na housle rozhodně hrát neumí?"

Polkl. „Vždyť z nich děláte psychopaty..."

Aneta protočila oči. „My z nich nic neděláme. My jim domlouváme schůzky, počítáme úplatky, lžeme manželkám a dodáváme ty správné léky a povzbuzující látky ve vhodné míře. Už chápete, proč je naše práce tak důležitá?"

„A... tohle dělá každý asistent?"

„Ano. Ministr Hýl je plně transformován, takže vám zbývá už jen managment jeho... v podstatě jeho života. Jen dbejte na to, aby dostal své léky. Jinak začne být vzteklý, a to nechcete. Ještě chvíli potrvá, než vám svěří nováčka jako tady Elišce. Ale Eliška je už přebornicí v dohledu nad přeměňujícími se šéfy. Chybělo takhle málo, a byla by tiskovou mluvčí a ředitelkou Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky. Ale prezident je šovinista, takže z toho sešlo."

Eliška si založila ruce pod prsy. „Jo, a teď je tam to mladé ucho. Jen se podívejte, jak to na Hradě vypadá. Kdyby vás, Tomáši, zajímalo, co se stane, když šéfovi dáte léky špatně, a ještě ho nezvládnete hlídat, tak se podívejte tam. Naprosté selhání."

„Svatá pravda," přitakala Aneta. „Ale prezident byl v té první vlně v šedesátkách. Třeba zvorali něco tam, a proto je to teď takový..."

„Jo, to je možný. Ale pořád není pod kontrolou. Kdybych ho měla na starosti já, tak se záhadně porouchá technika nebo se ztratí záznamy. Nebo se spustí požární hlásič. Ale tohle? To je úplné amatérství..." Podívala se Eliška na Tomáše. „Ale nebojte se. Já si vás ohlídám."

Tomáš přešlápl. „Děkuju." Tohle strejdovi nedaruje. Měl jít radši do školství.