Everly

Řidič zastavil před obrovským domem a já jsem se podívala na Jasona, který vlastně celou cestu čuměl do mobilu a mračil se. Neskutečně mě bolí krk z toho, jak mě škrtil takže tam zítra určitě budu mít obrovský otlačeniny.

Jason vystoupil a pak se na mě naštvaně podíval. ,,Vylezeš nebo jako tady chceš spát?" Zeptal se nepříjemně. ,,Nebudu tě tahat Everly" protočil očima. ,,J-jo já jsem myslela, že nemůžu jen tak vylézt z auta" ,,Proboha nedělej, každou chvilku myslíš na útěk. A hlavně v téhle ulici je jenom můj dům a dům Freda takže sakra vylez" řekl naštvaně a já teda vystoupila.

,,Pojď" řekl a hrubě mě chytil za zápěstí a táhl dovnitř.

,,Jdu se podívat dolů k bazénu" řekl. ,,Fredo hlídej mi ji" řekl Fredovi, který vešel do baráku. ,,Okey" kývl zmateně a Jason se rozešel někam pryč.

,,Tak jak se máš?" usmál se. ,,Opravdu se mě ptáš jak se mám?" zvedla jsem obočí. ,,Jo promiň, asi se nemáš moc dobře" uchechtl se. ,,To si uhád" přikývla jsem a protočila očima.

,,Pustí mě Jason někdy domů?" Zeptala jsem se potichu. ,,Everly s tím bohužel nepočítej." Povzdechl si. ,,Chtěla bych někdy vidět moje rodiče" zašeptala jsem se slzami v očích. ,,Já to chápu, ale bohužel" zamumlal.

,,Doprdele" přišel zpátky Jason a vypadal zase nasraně. Má někdy i jinou náladu než jenom, že je nasranej?

,,Co je?" zeptal se ho Fredo. ,,Dole je bazén s posilkou, ale žádná místnost kam bych strčil Everly" zavrčel. ,,K bazénu ji dej" zasmál se Fredo. ,,Jasně a využije toho a bude se snažit utopit" řekl naštvaně. Jaké to je topit se? To bych asi jen tak nezvládla. To bych musela mít aspoň něco v sobě, co by mi k tomu pomohlo.

,,No nerad to říkám Everly, ale dostaneš pokoj pro hosty" protočil očima. Ano! Konečně budu spát v normální posteli a nebudu čuchat ten debilní chlor a budu třeba koukat aspoň z okna. Rozhodně se tam víc zabavím než v tamté debilní místnosti, kde jsem musela spát na zemi.

,,Fajn" kývla jsem. ,,Tak pojď" zase mě vzal za zápěstí a vedl mě nahoru. ,,Mohla bych dostat nějaké čisté oblečení prosím? Tohle už mám na sobě vlastně celou dobu" řekla jsem. ,,Teď nebudu nic hledat. Ještě pár dní to v tom vydržíš, hospodyně pak něco koupí" zamumlal a otevřel dveře od pokoje. Byl to fakt pěkný pokoj. Obrovská postel, obrovské okno a u toho taková ta lavice na které budu určitě sedět celodenně a koukat ven. Sice mám výhled jenom na zahradu, ale to nevadí. Potom je tu skříň, která mi je k ničemu a vlastní koupelna? No to je perfektní.

,,Tu koupelnu ti zamknu" řekl. ,,Co? Proč?" Vyhrkla jsem. ,,Protože ti nevěřím. Třeba ve vaně se budeš chtít utopit, nebo rozbiješ sklo od zrcadla a podřežeš si žíly" pokrčil rameny. ,,Nedokázala bych se zabít" ,,Jo to určitě, uděláš cokoliv, aby jsi se ode mě dostala. Dojdi si ještě na záchod a já to pak zamknu. Třeba až ti budu více věřit tak ti to odemknu" řekl a já si povzdechla a došla si na záchod.

,,Jasone jsou tu chlapi! Pojď sem, musíme něco vyřešit!" Slyšela jsem křik a pak bouchnutí dveří. Vylezla jsem z koupelny a rozhlédla se po pokoji. Zapomněl na mě?

Vzala jsem za kliku a otevřela dveře. Opravdu zapomněl. ,,Ne" šeptla jsem pro sebe a dveře zase zavřela. Ne nebudu utíkat. Nechci zase skončit zmlácená.

Sedla jsem si na postel a koukala na dveře. Uvnitř mě se to bilo. Mám vyjít z toho pokoje nebo ne?

Postavila jsem se, zhluboka se nadechla a přešla ke dveřím. Vyšla jsem ven z pokoje a hned slyšela různé mužské hlasy a smích z dolního patra. Všimla jsem si otevřeného pokoje naproti tomu mému takže jsem se tam rozešla.

To bude určitě ložnice Jasona. Má tu kufry a krabice. Na posteli má pohozenou bundu a klíčky od auta. Podívala jsem se z okna, auto tam žádné nestálo. Tak to tady musí mít nějakou garáž.

Vzala jsem si ty klíčky a šla ke schodům. Potichu jsem je sešla. Z obýváku a asi z kuchyně se ozývalo nespočet hlasů. Schody vedly ještě úplně dolů do sklepa, kde je určitě ten bazén. A pak u dveří byly další dveře. To by mohla být garáž. Takhle jsme to měli doma.

Rychle jsem seběhla zbytek schodů, otevřela tamty dveře a usmála se když tu byly schody, které vedly do obrovské garáže. Podívala jsem se na klíčky, které jsem držela. Zmáčkla jsem tlačítko na odemčení a hned se rozeběhla k autu, které se rozsvítilo.

,,Do háje" zakňučela jsem když jsem si všimla zavřených vrat od garáže. Trvalo mi asi pět minut než jsem našla nějaký tlačítko a tím jsem ty vrata otevřela.

Nasedla jsem do auta a nadechla se. ,,To zvládneš" šeptla jsem si pro sebe a pak jsem nastartovala. Děkuji tati, že jsi mě to naučil.

,,Everly!" ozval se křik a já se podívala ke dveřím, kde stál Jason. Ne to ne prosím. Šlápla jsem na plyn a prudce vyjela z garáže.

Jela jsem obrovskou rychlostí, v zatáčce která vedla do ostatních ulic jsem dostala skoro smyk.

Podívala jsem se do zpětného zrcátka. Jason jel za mnou, ale měla jsem značnou rezervu.

Najednou jsem ztratila kontrolu, auto mi sjelo a já nabourala do stromu. ,,Slečno jste v pořádku?" přiběhli ke mně hned dva chlápci. ,,Ne! Prosím zachraňte mě! On mě unesl! On mě unesl! Musíte mi pomoct!" Začala jsem na ně řvát a jeden mi pomohl z auta ven. Všechno mě bolelo, z nosu mi tekla krev a z hlavy taky.

Jason prudce zastavil na silnici a já se pevně chytila toho chlapa. ,,Prosím, zavolejte policii. Nenechte mě s ním odejít" zavzlykala jsem.

,,Lásko panebože! Vždyť víš, že máš zakázáno řídit!" Vykřikl Jason a já se na něj nechápavě podívala. ,,Jsi v pořádku?" Chytil mě za obličej a podíval se mi do očí. ,,Prosím, nech mě. Zavolejte policii!" Vykřikla jsem na ty dva, kteří nás nechápavě sledovali.

,,Lásko moje neblázni. Už máš zase ten svůj záchvat" povzdechl si a pohladil mě po tváři. ,,To je v pořádku pánové. Moje přítelkyně je nemocná. Ona občas má takovéhle stavy, že neví kdo jsem a snaží se ode všeho utéct. Jsme manželé Lily copak to nevíš?" podíval se na mě smutně a já vůbec nevěděla, co se děje.

,,J-já..." zakoktala jsem. ,,Neměla by být v nemocnici?" Zeptal se jeden. ,,Ne já jsem v pořádku" vydechla jsem. ,,Ano ona tam byla. Doma je teď teprve pár dní." Přikývl a objal mě. Začala jsem sebou cukat, ale on mi silně zmáčkl ruku až jsem myslela, že mi ji snad zlomí.

,,Takže je teda v pořádku?" Zeptal se znova ten chlap a já to vzdala a nechala ho ať mě objímá a hraje tohle zasraný divadlo. ,,Ano je v pořádku. Teda ne úplně. Lily málem jsi se zabila. Do toho auta si neměla sedat, říkal jsem ti to tisíckrát" vydechl a já přikývla a zavzlykala.

,,Máme vám zavolat odtahovku?" ukázali na to auto, které jsem nabourala do stromu. ,,Ne postarám se o to. Děkuji moc chlapi. Děkuji, že jste nevolali policii, odvezli by mi ji do blázince a Lily by to tam znova nezvládla" povzdechl si. To je takový kretén.

,,Jasně, ale měl by jste to s ní nějak řešit než někoho v tom záchvatu zabije. Třeba způsobí autonehodu" řekl jeden a pak začali odcházet.

,,Teď mě v klidu chyť za ruku a pojď se mnou k autu" zavrčel. ,,Everly teď sis to u mě zase hezky posrala" zamumlal poněkud klidně a vedl mě k autu. Jsem v hajzlu.

Jason se usmál na ty dva chlapi, kteří na nás koukali a mávl na ně. Protočila jsem očima a zapla si pás. Jason rychle nasedl a rozjel se.

Celou dobu nemluvil a byl v klidu. Potom zastavil před tím domem a najednou na mě vytáhl pistol. ,,Vystup si" zavrčel a já pomalu vystoupila. Několik chlapů stálo před domem.

Jason si stoupl přede mě a pistolí mi dal ránu do brady a já se svalila na zem. Začala jsem brečet bolestí. Ti chlapi se jenom smáli.

Klekl si ke mě a dal mi pěstí a pak další. ,,Uvědom si už kurva, že se ode mě nedostaneš ty krávo!" zařval. ,,Jasone proboha! Vždyť ji zabiješ!" Slyšela jsem. Řvala jsem bolestí, brečela a neměla jsem sílu se nějak bránit.

Jason

Everly pode mnou křičela a brečela, ale mě to bylo jedno. Tohle přehnala.

,,Přestaň!" Zařval na mě Fredo. ,,Ty přestaň!" Vykřikl jsem na něj a podíval se na Everly. ,,Jasone prosím!" Vykřikla najednou a já přestal. Místo Everly jsem viděl Jasmine, která byla postřelená u srdce a prosila mě ať ta bolest přestane. Nemohl jsem ji pomoct. Umírala mi v náruči.

Rychle jsem z Everly slezl, prohrábl si vlasy a Fredo si hned k ní sedl. ,,McCanne? Jsi v pohodě?" zeptal se mě Thomas. ,,Jo, já jenom. Musím..." nevěděl jsem, co mám říct. Podíval jsem se na zakrvácenou Everly. Tohle jsem přehnal. Sakra hodně jsem to přehnal.

,,Jasone ona je v bezvědomí do háje. Co s ní chceš kurva dělat?!" Zařval Fredo.
,,Ona Jasmine..." šeptl jsem. ,,Co to meleš kurva? Tohle je Everly!" vykřikl.

,,Jasone" chytila mě za ruku mamka. Jak se sem dostala? ,,Co jsi jí udělal?" vyhrkla. ,,Co ti je? Máš v sobě něco?" Vyhrkl táta. ,,Nechte mě všichni bejt do prdele!" Zařval jsem, vzal si Everly do náruče a zabouchl se s ní v domě.

Položil jsem ji na gauč a doběhl pro nějaký hadr a namočil ho. Přiložil jsem ji ho na čelo a začal ji jemně plácat po tváři.

,,Jo Everly no tak otevři ty oči" šeptl jsem když začala mžourat očima. ,,Prosím ne" zašeptala. ,,Já už ti neublížím" zamumlal jsem.

,,Všechno mě bolí" zavzlykala. ,,Zasloužila sis to a ty to víš" povzdechl jsem si. Zvedl jsem se a rozešel se pro lékárničku.

,,Myslel jsem, že se o útěk už nepokusíš, ale ty hned všeho využiješ a je to. Víš, že jsi mohla umřít? Proboha kdyby to byla větší rána tak jsi mrtvá a ne kvůli mně. Zabila by jsi se sama v tom autě" zavrčel jsem. ,,Už nikdy neuteču" zašeptala.

,,Řekni mi to ještě jednou a nahlas" ,,Už nikdy neuteču" vydechla. ,,To jsou správná slova Everly. Mohla sis teď v klidu bez bolesti ležet v posteli, ale utekla jsi a musela jsi dostat. Přiznávám, že jsem to asi trochu přehnal jak jsem do tebe mlátil, ale prostě sis to zasloužila." Řekl jsem naštvaně. ,,Už mi to prosím nikdy nedělej" vydechla vyčerpaně. Viděl jsem v ní moji Jasmine. Proč si jsou tak neskutečně podobný?

,,Když se nepokusíš o útěk tak já se pokusím být jemnější. Jedině takhle spolu budeme vycházet když se budeš chovat normálně a poslouchat mě" jenom přikývla a já se na ní překvapeně podíval. Už to jako úplně vzdala a nebo to jenom předvádí a v hlavě se ji tvoří další plán?

Ahooooj❤️ omlouvám se tahle část je příšerná😂😂 vůbec jsem nevěděla, co psát a tak jsem tam napsala tohle a prostě to podělala si myslím😂😂

No budu ráda aspoň za nějaké názory❤️ mějte se pěkně❤️❤️