Každým dnem mě šikanovali čím dál víc. Až na jednu přestávku.

,,Hele ,Buchta!"

Bylo po vyučování a na chodbě nebyl skoro nikdo. Čekal jsem na tebe.

Přiblížili se ke mně a chytli mě pod krkem. Byl jsem nad zemí a dusili mě. Z kapes mi vytahovali všechny mé peníze.

,,Co to děláte!?"

Objevil ses tam. Záchrana.

,,Já-My.."

Ochránil si mě.

,,Hned mu vraťte ty peníze a nechte ho!"

Vrátili mi peníze a omluvili se. Ten kluk se na mě podíval vražedným pohledem a odešli.

,,Tebe šikanovali?"

Nechtěl jsem ti to říkat.

,,No..."

Ale řekl jsem to.

,,...Ano."

Přece jsi můj bráška.

,,A proč jsi to neřekl?! Vždyť by jsme to vyřešili!"

Poprvé jsi na mě byl nazlobený.

,,Nechtěl jsem ti přidávat starosti! Už tak jich máš d-d-dost."

To už jsem se rozbrečel. Obejmul jsi mě.

,,Ššš. Děkuji že jsi mě nechtěl přidávat starosti ,ale tohle hlas. A promiň že jsem na tebe tak vyjel."

Podívali jsme se do očí a já přestal brečet.

,,Pojďme domů."

Přikývl jsem a šli jsme.

Už jsme do školy nechodili. Nechtěl jsi ,aby se mi něco dále dělo.

Byl jsi v koupelně a slyšel jsem kašel. Přiběhl jsem tam.

,,Bráško? Bráško?!"

Strachoval jsem se o sebe.

,,Ano?"

Řekl jsi a přitom kašlal.

,,Jsi v pořádku? Odemči!"

Bylo to divné

,,Jsem v pohodě! Běž si lehnout."

Ten kašel zněl divně. A přitom jsem slyšel ,jak nějaká tekutina padá na zem.

,,Bráško! Vážně ,otevři!"

Nenechal jsem to být.

,,To nechceš vidět.."

Ale poté jsem to být nechal.

,,Tak já jdu.."

Zase jsem byl sobec.

,,Už jsem tady."

Už jsi nekašlal a vypadal jsi normálně. Jakoby se nic nestalo.

,,Co se tam stalo?"

Nenechal jsem se jen tak odbýt.

,,Štěpánku. Už je pozdě. Běž spát."

Nechtěl jsi ,aby jsem to věděl.

,,Neodpověděl jsi mi na otázku."

Byl jsem tak zvědavý. Tak zvědavý.

,,Štěpánku. Na tohle je pozdě ,vysvětlím ti to někdy jindy."

Pořád si se chtěl vymluvit.

,,Tak jo."

A já ti uvěřil.