Slyšel jsem bouchnutí dveřmi.

,,Si děláš prdel?! Teď jsem byl v nemocnici a.."

Více jsem neslyšel.

,,Musím se o tebe tak pět krát víc starat!"

Nechápal jsem.

,,Což se nikdy nestane!"

Slyšel jsem plesknutí a opět zabouchnutí dveří.

,,Sbohem."

Zaznělo před prásknutím dveří.

,,Bráško? Vrátí se?"

Pořád jsem se zajímal.

,,Těžko říct ,ale doufej že ne."

Hladil si mě po vlasech. Začal jsem brečet a obejmul jsem tě.

,,Šššš..Štěpánku. Neplakej mi nebo budu plakat taky."

Miloval jsem tě.

,,Já nechci abys plakal."

A ty jsi to věděl.

,,Tak neplakej a pojď už spinkat ,ano?"

Bráško..

,,Ano."

Uvelebili jsme se do postele a po chvilce usnuli.

Jelikož tu nebyl otec mohli jsme chodit do školy. Otec nechtěl aby jsme chodili do školy ,nevím proč.

,,Vstávej Štěpánku. Jde se do školy."

Políbil jsi mi čelo.

,,Ehrhr."

Tak jsi se o mě staral a já to tak ignoroval.

,,No tak."

Začal jsi mne lochtat a já se smál na celý dům.

,,No dobře! Dobře!"

Obstaral si mi snídani. Oblékl si mne. Pomohl jsi mi nachystat věci do školy.

,,Pojďme už!"

A já to tak přehlížel.

,,No jo."

Zasmál ses. Jak okouzlující to bylo si už nevzpomínám ,ale myslím si ,že hodně.