Staral ses o mě jako matka. Ach..Škoda že už tu není.

,,Bráško? Kde je táta?"

Zvládal si se o sebe i o mne postarat.

,,Je zase na nějaké cestě."

Neuvěřitelné.

,,Aha."

Možná i nemožné.

,,A proč je vždy po té cestě takový zlý?"

Nechtěl jsi o tom mluvit.

,,Nejdeme hrát na schovávanou?"

Prostě nechtěl.

,,Je neslušné neodpovídat ,víš?"

Ale i tak si to řekl.

,,No dobře."

Zhluboka ses nadechl.

,,Víš on chodí do takové budovy. Říká se tomu hospoda...

Lil z tebe pot.

...Tam pije takové pití po kterém je zlý...

Třepaly se ti ruce.

...No a po tom pití se chová takhle."

Oddechl sis.

,,Ale proč to pití pije ,když ví ,že bude zlý?"

Opět jsem se na něco zeptal a ty nechtěl odpovídat.

,,To pití pomáhá od stresu."

Ale i tak si odpověděl.

,,Jdeme hrát na schovávanou?"

Chtěl jsem si trochu od tohoto témata odpočinout.

,,Jasně!"

Poté byla zábava. Byla..Už nikdy nebude. Už mi nikdy neřekneš Štěpánku. Už...No to už moc předbíhám.

,,Co se děje ,bráško?"

Opět jsem se zajímal.

,,Nic ,jen otec přijel."

Oznámil si mi to s klepavým hlasem.

,,Jé ,chci ho obejmout."

Měl jsem ho pořád rád. Jak?

,,Později Štěpánku. Teď běž do pokoje ,ano?"

Snažil ses mě chránit.

,,Dobře."

Nezajímal jsem se o to co se bude dít. Promiň bráško. Odpusť mi to.