Vzbudil jsem se a slyšel hodně hlasité rány. Zase tě bil bráško ,zase..

,,Jak může být tenhle buzerant můj syn?!"

V té době jsem nevěděl co to znamená.

,,Otče ,vždyť je to normální!"

Myslel jsem ,že je to nějaké špatné označení.

,,Normální?! Tomuhle říkáš normální?!"

*Plesk

,,Víš co? Radši jdi!"

Slyšel jsem opět dupot po schodech. Přišel jsi za mnou do pokoje a slzy jsi měl na krajíčku.

,,Bráško? Co je buzerant? A proč ti tak otec nadává?"

Možná jsem se ptát neměl. Kdo ví..

,,Štěpánku. Buzerant..Je jiný člověk. A otec to nechápe a tak mi nadává."

Začal jsi trochu vzlykat a po tváři ti začala téct slza.

,,Bráško?"

Chtěl jsem tě rozveselit.

,,Ano?"

Nechtěl jsem tě v tom nechat.

,,Chci být taky jiný. Chci být jako ty."

Řekl jsem a obejmul tě. Bylo to krásné objetí. Miluji tě bráško.

,,Děkuji."

Usmál ses bráško. Usmál. Pravý ,nefalšovaný úsměv.

,,Jdeme si hrát?"

Chtěl jsem na to zapomenout.

,,Dobře a na co?"

Vždycky jsi byl při mně.

,,Na piráty!"

I když ti to ubližovalo.

,,Tak dobře! Arghhh!"

Smáli jsme se. Oba jsme se smáli. Pamatuješ? Byly to krásné chvíle.

,,Hihihi!"

Proč už to nikdy nemůžeme zopakovat? Achjo..

,,Štěpánku? Chceš něco k jídlu?"

Staral ses o mě.

,,Jo ,ale nechci aby se ti něco stalo."

A já o tebe také.

,,Neboj otec je zase někde v čudu."

Ale ty více.

,,I tak půjdu s tebou."

Usmál ses.

,,Tak co to bude milý Štěpánku?"

Byl jsi jako můj anděl. Anděl strážný.

,,Topinku se sýrem ,můj služebníku."

Tvůj smích byl kouzelný. Tak krásný. Škoda že ho už nikdy neuslyším.

,,Ano pane!"

Kéž by se čas dal vrátit zpět..