Doma jsem si udělal úkoly a udělal je i tomu klukovi. Proč pořád nevím jak se jmenuje?

,,Štěpánku? Máš hlad?"

Vešel si do pokoje oblečen do celkem slušného oblečení.

,,Celkem jo. A proč máš tohle oblečení?"

Divil jsem se.

,,No na pět minut možná víc půjdu pryč."

Zděsil jsem se.

,,To budu tady sám?"

Nebyl jsem na to připraven.

,,Štěpánku ,už si velký kluk ,to zvládneš."

Řekl a odešel dolů mi přichystat něco k jídlu.

Odešel si a já byl sám. Až teď jsem si uvědomil jak moc tě potřebuji.

Po chvilce ses vrátil. Ale smutný.

,,Ahoj bráško! Co se děje?"

Byl jsi tak zkleslý.

,,Ale nic. Pomůžu ti s učením ,ano?"

Ale já to opět nechal být.

,,No dobře."

Pomohl jsi mi a po chvilce jsme šli spát.

Ráno mě probudilo pár paprsků slunce.

,,Vstávat!"

Vytrhl jsi mi peřinu.

,,Erghh.."

Udělali jsme si ranní hygienu a nasnídali se.

,,Musím dnes do školy?"

Vážně se mi tam nechtělo.

,,A proč tam nechceš?"

Nechtěl jsem ti říkat pravdu.

,,Dneska píšeme písemku."

Zalhal jsem.

,,Jejda! To zvládneš."

Skoro pořád jsem ti lhal.

,,Tak ahoj! A ať ta písemka dobře dopadne!"

Rozloučili jsme se. Vyrazil jsem do té třídy. Nechtěl jsem tam.

,,Hej ,šprt Štěpán je tu!"

Zvolal ten kluk přes celou třídu. Třída se hihňala a něco si šeptala.

,,Máš ten úkol ,parchante?"

Zvedl mě za lem trička a já strachem jen přikývl.

,,Naval!"

Začal jsem prohrabávat aktovku a z ní vytáhnul úkol.

,,Poslušný kluk."

To je poprvé co mi řekl tak ,,hezky."

Začalo zvonit a vyučování začlo.

Začala přestávka a já si vytáhnul svačinu ,kterou si mi přichystal ,bráško.

,,Hele! Chleba se salámem! Hmm.. Na to mám zrovna chuť."

Sebral mi svačinu a ostatní kluci z jeho ,,klubu" se mi začali posmívat.

Chtěl jsem se mu postavit ,ale bál jsem se. Strach mě pokryl po celém těle.

,,Mňam!"

Vykřikl a já tam jen sám seděl.