Šli jsme tedy do školy. Když jsme přecházeli silnici ,vždy si na mě dával pozor.

,,Tak se měj! A nezapomeň! Hned po vyučování tady!"

Bál ses o mě ,že se mi něco stane.

,,Jo! Neboj!"

Rozloučili jsme se a šli do svých tříd. Vešel jsem do třídy a ve třídě mě přivítalo nemilé překvapení.

,,Hele! Buchtička je tu!"

Všichni se začali smát. Posmívali se mi kvůli příjmení a kvůli tomu ,že mi bráška říká ,,Štepánek."

,,Já nejsem Buchtička! Já jsem Štěpán!"

Snažil jsem se bránit. Jich bylo však víc.

,,Buchtička! Buchtička! Buchtička!"

Celá třída tuhle nepěknou přezdívku pokřikovala.

,,Já-."

Měl jsem slzy na krajíčku. Radši jsem utekl na záchody. Nebylo mi to příjemné.

Začalo zvonit a já se vydal zpátky do třídy. Přišel jsem pozdě.

,,Štěpáne ,proč si přišel pozdě?"

Kluci na mě ukázali pěstí ,ať neříkám pravdu.

,,Zaspal jsem. Omluvte mě."

Zalhal jsem a kluk se na mě ďábelsky usmál.

,,Tak ať se to už víckrát neopakuje ,ano?"

Bál jsem se ho.

,,Ano.."

Sedl jsem si do své lavice. Sedím sám. Nikdo se se mnou nechce bavit.

Den probíhal takřka normálně. Až na jednu přestávku.

,,Hele ,šprte Buchto!"

Zavolal na mě ten kluk. Ano byl jsem třídní šprt.

,,Co je?"

Nevím jak se ten kluk jmenoval a šikanoval mě ,ale nějak mě přitahoval.

,,Uděláš mi domácí úkol ,jasný?"

Ale neměl jsem odvahu mu nějak odmlouvat.

,,Hmm.."

Kývl jsem hlavou na náznak ,,ano."

,,Tak ať ho zítra vidím na lavici."

Odešel. Konečně.

Bylo už po škole a já se vydal na místo ,kde jsme se měli sejít s bráškou.

,,Ahoj ,bráško!"

Rád jsem tě viděl.

,,Ahoj ,Štěpánku!"

Po tom hrozném dni.

,,Jdeme domů?"

Chtěl jsem co nejdříve vypadnout.

,,A jak bylo ve škole?"

Musel jsem lhát.

,,Jo super. Ale pojďme už."

Promiň.

,,No jo,no jo."

Opět ses roztomile zasmál.