Tae-Hyung

Připadal jsem si jako na horské dráze. Chvíli jsem byl v pohodě a užíval si Jung-Kookieho blízkost a chvíli jsem brečel jako malý. Chudáček králíček, musí to se mnou mít těžké! Hlavně, když jsem se málem sesypal u táty v ložnici. Nechtěl jsem na něho být hnusný, ale představa, že by znovu byl svědkem mého zhroucení, mě donutila vyhánět ho pryč. Nechtěl jsem, aby se trápil kvůli mně a nechtěl jsem, aby mě znovu takhle viděl. Jediné štěstí je, že můj miláček je až moc dokonalý a že mě „nehodil přes palubu". Netuším, čím jsem si zasloužil takové zlatíčko, ale jsem šťastný, že ho mám. 

Vidět zdrceného tátu, jak k sobě tiskne máminu noční košili a mého plyšového medvídka rvalo mé srdce na kusy. Na všechno zůstal sám! Tak moc bych si chtěl všechno odpustit, ale netušil jsem jak to udělat. Jak jsem mohl být tak sobecký a tak zaslepený, že jsem si neuvědomil, že mě má rodina potřebuje? Znovu mi to došlo u sestřičky v pokoji. Moje malé zlatíčko Eon-Jin. Krásně spinkala a byla hrozně roztomilá, ostatně jako vždy. Je tak malá a už musela utrpět takové ztráty. Ano, jednou se spolu sejdeme, tomu jsem už věřil, ale ona má celý život před sebou a já už nemůžu být s ní. Nemůžu jí říct, že je moje milovaná sestřička a že se omlouvám, ale že už tady budu pro ni tak, jak potřebovala a jak stále potřebuje. Nechtěl jsem ani  raději vědět, jak moc jí chybím. Stačilo, že to vím o mém bráškovi, u kterého jsem si myslel, že zrovna on bude nejvíc v pohodě. No... spletl jsem se. Jinova bolest byla silná, přestože se zdál být relativně v klidu. To jak se stará o malou Eon mě dojalo a potěšilo, ale bylo toho na mě už moc. 

Nezhroutil jsem se jen díky mému miláčkovi. Líbat jeho pusínku je jako nebe samotné! Naštěstí se i králíček moc rád líbá a tak jsem si to mohl krásně užít. Miluju ho tak moc, že to ani slovy neumím popsat. Je dokonalý, nádherný a prostě úžasný! Přesto mi to nedalo a já jsem ho musel uvést do rozpaků, když jsem hned potom, co jsem si dělal legraci z Jinova pyžama, které bylo opravdu vtipné, připomněl králíčkovo sladké tetování. Chtěl bych to srdíčko ještě alespoň jednou vidět, ale netušil jsem, jestli by to vůbec šlo. Má ho tam pořád, i když je „jen" duše? Nemohl jsem ani nevzpomenout jeho sexy zadeček a to, jak moc jsem po něm toužil. Kdyby byl miláček zdravý, rozhodně bych chtěl sex častěji, přestože bych náš vztah nechtěl mít založený jen na tom, tak jak jsem to měl s Haniem. 

Dong-Han... mrzelo mě, že jsem byl tak nerozvážný a že jsem se víc nezajímal o jeho pocity. Netušil jsem, jestli by se něco změnilo, ale možné je všechno. Možná bych si ho začal víc vážit, možná by se má zamilovanost změnila v lásku, protože zrovna on by si to zasloužil! Jenže tak to nejspíš být nemělo, protože já jsem měl potkat Jung-Kookieho a své srdce jsem měl dát právě jemu, což jsem taky udělal. Můj poklad, moje všechno... Jung-Kookie! Pořád po mém boku, šel se mnou i do pokoje mého brášky. Stáli jsme pak u bratrovy postele a já jsem se se smíšenými pocity díval na oba spící chlapce. Nijak mě nepřekvapilo, že Dong-Han spí s Gyu v jedné posteli, obzvlášť po tom, co můj ex málem provedl. Bylo mi jasné, že si ho bráška ohlídá, když i v jeho bytě za ním běhal jako ocásek. Chápal jsem bráškovu starost a měl jsem radost, že je takový, jaký je. Můj milovaný bráška. Už zase jsem měl pocit viny a v hlavě se mi přehrávala všechna slova, která jsem slyšel z jeho úst.

Nemohl bych mu vyhovět, ale měl jsem s ním mluvit a měl jsem to všechno vědět. Měl jsem ho navštěvovat a mohl jsem udržovat přátelský vztah taky s Haniem. Třeba by pak nenarazil na toho pitomce a nemuselo to dopadnout tak, že by se zkoušel pořezat. Krev se ve mně vařila, když jsem si vzpomněl na to, co všechno ten Taeyong Haniemu provedl. Tohle si můj ex nezasloužil! Nechápal jsem, jak může tak klidně ležet na svém bolavém zadečku. Nebo ho to už nebolí? Co s ním asi bude dál? Vzpamatuje se? Zamiluje se do někoho lepšího než je Taeyeong a než jsem já? Snažil jsem se nebrečet a znovu netrápit svého miláčka, který kromě zjišťování kdo je kdo a po vysvětlení, že můj bratr a můj bývalý spolu nic nemají, mlčel a jen se díval tak, jako já. Viděl jsem na něm, že žárlí, což mě přimělo se na něho usmát. 

„Hanie je sladký, že?" rýpl jsem si a Kookie se zamračil. „Je." vydechl však upřímně a já jsem políbil jeho sladké rty. „Je sladký a krásný!" řekl jsem s ještě větším úsměvem. „Jenže to ty taky, Jung-Kookie!" dodal jsem rychle, když se zamračil ještě víc a chtěl se ode mě odtáhnout, což jsem mu nedovolil. „Jsi sladký, krásný a já tě hrozně moc miluju, víš? Zvolil jsem si tebe, tak nežárli, zlatíčko." „Hmmm..." vydechl a jeho tvářička se začervenala. „Jak víš, že žárlím?" špitl. „Vidím to na tobě." pousmál jsem se. Nebylo mi do smíchu, ale chtěl jsem být v pohodě. Chtěl jsem, aby se Jung-Kookie cítil vedle mě dobře. „Tak... já nebudu žárlit..." pousmál se taky a pak se jeho výraz uvolnil. „Miluju tě, tygříku!" „A já miluju tebe, králíčku." Svá slova jsem potvrdil dalším polibkem. Chvíli jsme se líbali a já se snažil potlačit ten bolestný pocit v mém hrudníku. Snažil jsem se nevnímat ten pocit viny, že jsem zklamal svého brášku i svého bývalého. Zklamal jsem všechny! 

Po mé tváři tekly slzy a já jsem je vůbec nevnímal, až dokud mě neupozornil můj miláček. „Neplač, Tae..." zašeptal do mých rtů a já jsem proti své vůli potichu vzlykl. „Jak mě můžeš milovat, když jsem takový sobecký parchant?" zašeptal jsem do jeho rtů. „Nejsi sobecký parchant, Tae-Hyungie!" řekl rozhodně Jung-Kookie a pak se naléhavě zadíval do mých očí. „Udělal jsi sice pár sobeckých rozhodnutí, ale to já přece taky. Nejsi o nic horší než já, víš? Navíc máš dobré srdíčko, a proto tě miluju! Nedokážu si představit, jak by zbytek mého života vypadal, kdybych nepotkal zrovna tebe. Ty jsi mi dal všechno, co jsem potřeboval, tygříku. Dal jsi mi svou péči i svou lásku. Jak bych tě mohl nemilovat? Prosím, už se netrap věcma, které jsi udělal špatně a mysli na všechno, co jsi udělal dobře... prosím. Odpusť si kvůli mně i kvůli své rodině, která ti taky jistě odpustí, protože oni... oni tě milují." 

„Myslíš, že to dokážu?" špitl jsem nejistě a on horlivě přikývl. „Dokážeš to!" Znovu políbil mé rty, ale něco nás vyrušilo. To něco byl vyzvánějící mobil a my oba jsme sebou trhli leknutím. Mobil nepřestával zvonit a my jsme čekali, co bude dál. Probudí se kluci nebo to dotyčný vzdá? Kdo sakra volá tak pozdě v noci? Komu vlastně volá? Jenže ten někdo to nevzdal a volal dál, takže se opravdu bráška i můj ex probudili. „To je tvůj mobil?" zívl Gyu a přetočil se tak, aby se mohl posadit. „Hmmm..." potvrdil Hanie, ale nezdálo se, že by se chystal zvednout a podívat se, kdo to otravuje. Udělal to za něho můj bráška, když se natáhl pro mobil a podíval se na display. Já a Kookie jsme jen mlčky civěli. Kluci byli dost rozespalí, tak jsem zatím jejich bolet nevnímal až tak naplno, ale i tak mi do očí vyhrkly nové slzy a králíček si mě k sobě víc přivinul. 

„To si děláš prdel, ne?" vydechl užasle Gyu. „To je Taeyong!" V tom okamžiku se posadil i Dong-Han. Potichu sykl, ale svému zadku už nevěnoval další pozornost. „Co?" nechápal. „Slyšíš." vztekal se bráška, který už stihl taky bliknout noční lampičku. Všiml jsem si, že se Jung-Kookie pozorněji zadíval na rozespalého Dong-Hana, který vypadal moc roztomile, ale nic neřekl, jen se ke mně ještě víc přitulil. „Volá ti ten pitomec Taeyong." pokračoval Gyu. „Hrabe mu? Neví kolik je hodin?" „Ko... kolik je hodin?" vysoukal ze sebe zmateně můj ex a Gyu se zamračil. „Jsou tři hodiny ráno a to jsme sakra teprve před chvílí usnuli... Proč sis nevypl mobil?" „Promiň." špitl Hanie. „Jenže... copak jsem mohl vědět, že mi bude volat? Vždyť řekl, že je konec..." Mobil přestal zvonit a bráška se ho zjevně chystal vypnout, když v tom okamžiku začal zvonit znovu. „Dej mi ho." poprosil Hanie a natáhl ruku. 

„Ty s tím magorem snad chceš mluvit? Přeskočilo ti, Hane? Už jsi zapomněl, že tě odkopl a nechal tě samotného?" nechápal Gyu. „Kdyby jen to..." vydechl můj ex, jak nejtišeji uměl, ale Gyu ho stejně slyšel a zkoumavě se na něho podíval. „Udělal snad ještě něco jiného?" Já a miláček jsme jen mlčky sledovali dění. Řekne Dong-Han o tom, jaký výprask dostal? I o tom skoro znásilnění? Zřejmě ne. „To neřeš." řekl Hanie, který se snažil zachovat klid. Moc se mu to však nedařilo. Všiml jsem si, že si nenápadně setřel slzičku a mé srdce se sevřelo lítostí. Vážně si takové zacházení nezasloužil. Proč se vlastně nebránil? Opravdu ho tak zdrtila má smrt, že mu bylo všechno jedno? Já bych mu tohle nikdy neudělal! „Dej mi ten mobil a já mu řeknu, ať už neotravuje." řekl potichu Hanie. Snažil se, aby se mu nechvěl hlas, ale ani to se mu moc nepodařilo. „Nestačí odmítnout hovor a vypnout mobil?" mračil se můj bráška. „Ne... chci mu to říct. Ty spi. Půjdu ven, ať tě neruším, ano?" naléhal Hanie. 

„Takže tě mám nechat courat se po domě a mluvit s tím pitomcem? Mám tě nechat samotného a jen tak si v klidu spát? Vyser se na něho, Hanie a zůstaň tady!" zlobil se Gyu, ale on zavrtěl hlavou. „Chci si to s ním vyříkat teď, prosím. Stejně bych už neusnul." „Tak já tě praštím něčím po hlavě a budeš zase spát." ušklíbl se Gyu. „Sakra, vždyť jsme spali ani ne půl hodiny. Jsem totálně grogy, ty snad ne? Já vážně seženu své kámoše a nechám Taeyongovi zmalovat držku! Je ožralý, nebo co?" „Ale no tak..." pousmál se smutně můj ex. „Co by na tohle řekl tvůj bratranec Jin?" „Nic by neřekl, protože on se to nedozví." ušklíbl se Gyu. „Tak co, mám tě něčím praštit, aby se ti líp spinkalo? Tayeonga pořeším až zítra." 

„Chci s ním mluvit, prosím." zkoušel to dál Hanie, zatím co ten idiot nepřestával zkoušet navázat spojení. Opravdu to musí být idiot a nebo je opilý, Gyu má určitě pravdu. Nechápal jsem, proč s ním chce Hanie mluvit a Kookie to zjevně nechápal taky. „Praštit mě můžeš potom." dodal můj bývalý přítel smutně a Gyu mu rezignovaně podal mobil. „Ničím tě práskat nebudu." povzdechl si. „Nemusíš nikam chodit, mluv s ním tady." „Půjdu před dům." hodil na brášku psí oči můj ex. „Už si nic neudělám, slibuju. Chci s ním mluvit o samotě, prosím." 

„Vem si bundu..." zamračil se Gyu po chvíli přemýšlení. „Ale jestli si něco uděláš, tak tě vážně praštím." „Dobře..." přikývl Hanie. Hned na to se pokusil co nejopatrněji dostat ven z postele. Hodil pak na sebe svou černou bundu a s omluvným pohledem na mého brášku vyšel ven z pokoje. „Chceš jít za ním?" zeptal se potichu miláček a já jsem přikývl. „Nevadí ti to?" ujišťoval jsem se. „Chtěl bych slyšet, jak toho debila posílá do háje." vysvětlil jsem rychle a Jung-Kookie přikývl, jako že souhlasí. O tom, co se mému ex stalo, věděl všechno, tak to zřejmě chápal. Možná byl i on zvědavý, jak to dopadne. 

Moc jsem doufal, že Hanie pošle Tayeonga do temných míst.