Jung-Kook

Jen s těžkým srdcem jsem nechal Taeho svému osudu. Doufal jsem však, že na něho Jael dohlédne a že si miláček brzy odpustí. Moc jsem doufal a těšil se na okamžik, kdy zase budu moct být s ním. Čas, který jsem chtěl svému zmatenému tygříkovi dát, jsem chtěl věnovat poznávání krás tohoto světa. Vždyť jsem ještě pořádně nikde nebyl a nic jsem neviděl... Tak moc jsem jako živý toužil procestovat celý svět a vidět všechna ta nádherná místa. Tak moc jsem chtěl všechno nafotit... Leukemie a pak nádor na mozku... nakonec má smrt... to všechno však mé plány dokonale zhatilo. 

Když mi Rahmiel nabídl, že se můžu někam podívat, musel jsem toho využít. Vždyť to bylo tak snadné se přenést... přemístit se pouhou myšlenkou. Navštívil jsem opravdu Nový Zéland a nemohl se nabažit té krásy. Byly tam nádherné pralesy, vodopády, kopce, moře, ale taky zasněžené vrcholky hor. Island byl taky úžasný! Všechny ty lávové útvary a ledovce ve mně zanechávaly úžas. Celkově to byla fakt nádhera! Jenže mi to nestačilo, chtěl jsem víc. Všechna místa, která jsem pak navštívil, ve mně vyvolávala krásné pocity a okouzlení. Naše planeta je opravdu úžasné místo pro život! 

Škoda jen, že lidé náš svět tak ničí. Viděl jsem taky zkázu, kterou dokážou způsobit svým neuváženým jednáním. Nebo spíš uváženým, ale sobeckým, prahnoucím po zisku a po tom, co nejvíc vytřískat z naší planety, ale taky jeden z druhého. Bylo mi smutno a Rahmiel, který mě doprovázel, to viděl stejně. Raději jsem se pak těmto smutným místům vyhýbal a hledal jen ty krásy. Tolik míst... tolik nádhery, kam ani noha nezabloudila a já jsem to všechno viděl! Jistě že jsem při tom myslel taky na svého tygříka. 

Hledal jsem totiž jedno speciální a nejvíc úžasné místo, kam bych pak mohl svého milovaného Tae-Hyungieho vzít. Jedno speciální místo, kde bychom mohli prožít něco podobného jako v tom jeho snu. Musel jsem se něžně pousmát, když jsem si vybavil Taeho snovou pláž... bylo to tak sladké a kouzelné procházet se s ním na takovém místě. Jistě, oba už máme nehmotné tělo, nemůže to být proto stejné, ale i tak... budeme tam spolu a bude to nádhera! Milovaný Tae-Hyungie... Netušil jsem však, jestli takové místo vůbec existuje, ani kde by mohlo být. Rahmiel mi poradil a mé srdce pak zaplnila nepopsatelná radost a štěstí, když jsem zjistil, že to místo se tomu snovému opravdu dost podobá. Byl to jeden z ostrvů Fiji.

Chodil jsem pak po pláži, poslouchal šplouchání azurově modrého moře a představoval si, jak vítr čechrá mé vlasy. Představoval jsem si, jak jdu s miláčkem ruku v ruce... Ano, tohle je to místo! 

Nemohl jsem cítit vítr, ani hravé vlnky, které neomývaly má chodidla, protože jako bych tam ani nebyl... plynuly klidně skrz mě ke břehu. Nemohl jsem cítit hřejivé paprsky slunce... Přesto jsem se však mohl kochat nádherně modrým nebem, které mi připomínalo oči mého anděla a sluncem ozářenými mráčky. Mohl jsem se kochat barvou moře i krásným palmovým hájem. Mohl jsem vnímat ten pokoj a klid, který zaplavil celou mou bytost. Věděl jsem, že až tady budu s Tae-Hyungiem, že to jediné co stejně budu chtít vnímat a cítit, bude právě on. 

Posadil jsem se na pláž a mé srdce se svíralo nepopsatelnými city k mému tygříkovi. Tak moc jsem chtěl, aby už byl tady, se mnou. Tak moc jsem chtěl objímat jeho milované tělo a vnímat jeho blízkost... Tak moc jsem chtěl políbit jeho sladké rty. Tak moc jsem chtěl utopit se v jeho nádherných očích. Až budu s Tae-Hyungiem, nehnu se už od něho ani na krok! Už nikdy! Nic a nikdo nás nerozdělí... už ne! Snil jsem a myslel na miláčka, zatím co se Rahmiel posadil vedle mě. Takový klid... taková pohoda. 

Jenže... něco tu pohodu začalo dost narušovat a kazit. Netušil jsem co se děje... proč mé srdce najednou sevřela ta podivná úzkost? Podívali jsme se pak na sebe s mým andělem v tom stejném okamžiku. „Tae-Hyungie..." vydechl jsem a on s vážným výrazem přikývl. Mé srdce se nepřestalo svírat... Bylo to tak silné a já jsem v tom okamžiku pochopil, že se opravdu něco děje s mým miláčkem. 

Tae-Hyungie mě potřebuje!