Varování: 18 + (vulgarismy, smut...)

Tae-Hyung

Nevím, jak dlouhá uplynula doba, co jsem přecházel kolem zastávky a snažil se přijít na to, co bych měl dělat dál, když se začalo všechno rozmazávat, mizet a já jsem už věděl, že si mě zase někdo přivolává... jen jsem netušil kdo. Zjistil jsem to hned, když jsem otevřel oči... Dong-Han! Poznal jsem hned jeho byt... jeho pokoj. Ale... jak to? Jak to, že si mě přivolal zrovna on? Přece odjel s tím týpkem, tak jak je možné, že myslí zrovna na mě? Cítil jsem jeho bolest a ani trochu se mi to nelíbilo. Hanie se choulil v křesle a ten týpek přecházel kolem a vypadal pořád stejně naštvaný. Až teď jsem si ho mohl pořádně prohlédnout. „Nevypadá vůbec špatně!" napadlo mě, když jsem zmapoval jeho výrazné a přitom docela jemné rysy. Jeho postava taky působila sexy a já jsem si byl už víc než jistý, že je to Hanieho přítel. „Řekni mi to ještě jednou a tak abych tomu rozuměl..." ozval se ten borec. 

Zastavil se v chůzi a zadíval se na to klubíčko neštěstí, které se pořád choulilo v křesle. „Čemu jsi na tom nerozuměl?" vydechl bolestně Hanie, aniž by se na něho podíval. V očích měl slzy a nervózně si ožužlával prsty, tak jak to dělával vždycky, když se za každou cenu snažil nerozbrečet. „Tvůj bývalý natáhl brka... zdůrazňuji TVŮJ BÝVALÝ a ty jsi kvůli tomu prostě neměl náladu se mnou mluvit? Tohle jako mám chápat?" Udiveně jsem vykulil oči. Co se to tady sakra děje? A proč si mě ten debil bere do huby? Jak jsem jako natáhl brka? Nejraději bych jednu natáhl jemu... pořádnou ránu pěstí do tlamy. Proč o mně ti dva vlastně spolu mluví? „Já jsem jako debil stepoval před tvým domem a ty jsi mi nebral telefon..." nadával Hanieho přítel. „A kvůli čemu? Kvůli někomu, kdo o tebe už dávno nestál... kvůli někomu, kdo ti ani jednou nezavolal. Ani blbou sms ti nenapsal a ty, namísto toho, abys nad ním mávl rukou, sedíš kdesi v polích, brečíš a nezvedáš mi telefon. Kurva, Hane... jsem tvůj přítel já a nebo on?" 

„Ty..." špitl Hanie. „Ale..." „Kurva, jaké ale?" vztekal se ten týpek, aniž by nechal mého ex domluvit. „Já jsem myslel, že jsem ti ho už dávno vyšukal z hlavy, ale asi ne, co? Ty ho pořád miluješ, že? Přiznej se už sakra! Miluješ ho, jinak by ti mohla jeho smrt být u prdele... Tak kurva, mluv! Miluješ ho pořád?" Stál jsem a zíral jako puk zasažený bleskem. Jak to jako ten střapatý poděs myslí, že mě Hanie miluje? On mě přece nikdy nemiloval... nebo... nebo snad ano? Nic jsem nechápal. Bylo mi zle... z Hanieho bolesti a ještě víc z poděsova vzteku a žárlivosti, která mě zasáhla jako vlna špíny. „Tae..." ozval se potichu Dong-Han. „Máš pravdu... nikdy jsem ho nepřestal milovat. Ale... tebe mám rád taky." „Takže mě máš rád, ale mrtvolu miluješ?" naježil se ten kluk... sakra... Tae? On je opravdu taky Tae? Stejně jako já... Pak mi došlo, co Hanie řekl. Pořád mě miluje? Pořád? To znamená, že mě miloval i tenkrát... a jen tak to potvrdí svému příteli? Nebyl jsem schopný to nějak pobrat. „Do háje, Taeyongu!" řekl Hanie spolu s tichým vzlykem.

„Před chvílí jsem se dozvěděl, že Tae-Hyung dnes umřel... Nemůžeme si tyhle debaty o citech nechat na jindy?" „To teda sakra nemůžeme!" zavrčel ten Tayeong. Ještě chvíli přecházel kolem svého kluka, ale pak se zastavil a hodil na něho zvláštní pohled.

„Máš pravdu..." procedil skrz zuby po chvíli, co jen civěl. „Já jsem za tebou nepřišel žvanit! Navíc jsem ti slíbil, že si to odskáčeš a je mi jedno, že truchlíš." „Jdi do háje, Tae..." řekl unaveně Hanie. „Vážně na tebe nemám náladu. Nech mě na pokoji a běž pryč." „Ale na to, abych pro tebe přijel do té prdele, na to jsi náladu měl, že?" procedil skrz zuby ten nasraný Tae. „Já jsem se tě o to neprosil!" vyhrkl Hanie a vstal z křesla. „Já jsem ti neříkal, že pro mě máš jezdit!" „A já jsem ti zase neříkal, že můžeš být takhle drzý!" zavrčel ten poděs, napřáhl se a v tom okamžiku na Dong-Hanově tváři přistála facka, jen to plesklo. Já jsem zůstal vykuleně zírat, ale Hanie se jen smutně pousmál. „Už je ti líp?" vydechl. „Nebo chceš ještě? Tak si posluž." 

Ten Tayeong se napřáhl a vlepil mnohem silnější facku na jeho druhé líčko, které hned zčervenalo. Do jeho očí vyhrkly další slzy a on si pevně skousl spodní ret. „Kurva, Hanie..." vydechl ten Tae a než se můj bývalý přítel stihl vzpamatovat, přitáhl si ho za zátylek k sobě a přisál se na jeho rty těmi svými. Hanie ani v nejmenším nespolupracoval, ale po chvíli se poddal a nechal přítelův jazyk proniknout do svých úst, zatím co já jsem pořád vykuleně civěl. Co se to tady děje? Nějak jsem se neměl k tomu odvrátit zrak... měl bych ne? Přesto jsem se neodvrátil. Taeyong zběsile líbal Dong-Hanovy rty, až se nakonec přisál jako pijavice na jeho krk. „Potrestám tě!" zavrněl rádoby smyslně do jeho kůže a pak ji skouls ve svých zubech. „Vyšukám ti toho zmetka jednou pro vždy z hlavy i ze srdce, slyšíš?" 

Hanie jen potichu vydechl. Nijak se nepokoušel bránit, takže to nejspíš byl souhlas. Možná byl jen unavený a otrávený tím poděsem... nebo možná byl unavený z té bolesti, kterou pořád v sobě měl, ale ten týpek to každopádně jako souhlas vzal. Zavrčel a pak začal z Hanieho strhávat oblečení. Nestačil jsem žasnout, s jakým klidem trhal a ničil všechno, co měl můj ex na sobě a zjevně to takhle nedělal poprvé. Než jsem stačil mrknout, stál Hanie nahý a já jsem na jeho dokonalé tělo čuměl stejně úchylně jako jeho přítel, nebo co to sakra je. „Pojď!" řekl mile... až moc mile. Natáhl ruku a odvedl zmateného Hanieho do kuchyně. Já jsem je doslova jako duch sledoval. Chtěl jsem vidět, co bude dál. Už jsem si však o Hanieho nedělal takové starosti. Kdyby nic z toho nechtěl taky, určitě by se bránil, nebo ne? Nedokázal jsem z něho odrhnout oči. 

Vážně... Dong-Han je mega nádherný a jednou ta nádhera celá patřila mi! Já jsem se jí směl dotýkat, hladit a uspokojovat... taky tvrdě ojíždět, což se nejspíš právě chystá udělat i můj náhradník... došlo mi, když byl Hanie vzápětí na to už ne tak mile přitisknut břichem na kuchyňský stůl. „Nejdřív ten trest!" oznámil klidně Taeyong. „Ani se nehni!" Nechápal jsem, proč ho Hanie poslouchá, ale on se opravdu ani nehl. Tae si vzal vařechu a nějaký šátek. Nejdřív spoutal Hanieho ruce za zády a pak začal přejíždět vařechou po Hanieho ladných a úžasných křivkách. Věděl jsem, že bych se na to neměl dívat, ale já jsem prostě nedokázal odtrhnout zrak. Podobně jsme si hráli i my dva... jen občas, ale když se nechal Hanie spoutat, byl to malý svátek. 

Teď jsem bez dechu sledoval, jak se Hanieho tělo zlehka chvěje a čeká, co přijde. Taeyong si dával na čas... Přejížděl dřevem po přítelových bocích, po vnitřní straně jeho dokonalých stehen až nakonec vší silou uděřil do jedné jeho šťavnaté půlky. Na Hanieho zadečku se objevil rudý otisk kulatého dřeva. On jen potichu zakňoural, ale ustál to. Tohle si ten poděs vyloženě užíval a uštědřil té sexy prdélce minimálně dalších padesát ran... přestal jsem to počítat někde po třicítce... aniž by Hanie plakal. Nevydal už ani hlásku a to toho kluka nejspíš taky dost štvalo. Mlátil ho jako zběsilý a já jsem pořád civěl. Vážně se nechá Dong-Han takhe bít? Proč? Zadeček měl celý nejen červený, ale místy se už taky začal zbarvovat do jiných odstínů. Pak to poděsa zřejmě přestalo bavit. 

Odhodil vařechu a začal ze sebe sundávat kalhoty i se spodkama. Aniž by svého přítele rozvázal, přistoupil k němu, chytl pevně jeho boky a bez přípravy narval svůj penis do Hanieho otvůrku. Konečně se dočkal nějaké reakce a to v podobě bolestného zasténání. Že by tohle mého ex bolelo víc než to bití? Nechápal jsem. Ještě víc jsem však vykulil olči a zalapal jsem po dechu. Sakra... vážně teď budu svědkem šukačky? Skoro jsem slintal, když jsem sledoval, jak ten nasraný Tae zběsile přiráží do Hanieho dokonalého zadečku a lepší výhled bych si opravdu nemohl přát. Tae jednou rukou chytl svého přítele za vlasy a donutil ho tak prohnout se v zádech. Druhou rukou ho silně plácl přes jeho již tak dost bolavé půlky, zatím co se svým megapérem nořil hluboko do jeho nitra. 

Nakonec ho rozvázal, ale pokračoval dál v ojíždění toho sladkého otvůrku, jen v jiné poloze... na zemi, na kuchyňské lince a pak znovu na stole a Hanie se nechal. Nebylo to ani v nejmenším milování... jen tvrdá šukačka, tak jak jsem ji zažil nespočetněkrát s tímhle sladkým, nádherným a úžasným stvořením i já. Vážně... nedokázal jsem odtrhnout zrak, jako kdybych byl největší úchyl na světě, což jsem opravdu byl! Zapomněl jsem na bolest... zapomněl jsem na všechno. Nejraději bych si nad tou podívanou sám vyhonil, kdyby to šlo, ale bohužel... to fakt nešlo. Ještě pár přírazů, pár násilných polibků a Taeyong se udělal hluboko do Dong-Hanova nitra. Pak se začal v klidu oblékat, zatím co se Hanie schoulil do klubíčka... zůstal na zemi. „Tae-Hyungie..." zašeptal bolestně a po jeho tváři tekly slzy lítosti. 

Tayeong zůstal zaraženě civět, ale to já taky. Zašeptal právě moje jméno? „Cos to řekl?" vykulil oči poděs. „Pořád jsem ho z tebe nevymrdal?" „Tae..." řekl potichu Hanie. „Mrdej si mě, mlať, jak moc chceš... to je fuk! Tae-Hyungie je mrtvý a mně je už všechno jedno!" Taeyong chvíli nevěřícně zíral. „Víš co?" zavrčel nenávistně. „S tebou jsem skončil! Miluj si dál tu svou mrtvou mrdku... hoň si třeba nad ním, ale se mnou už nepočítej! Je konec!" Za chvíli na to už za sebou práskl dveřmi, aniž by stačil můj bývalý... teď už nejspíš i jeho bývalý přítel... něco říct. Já jsem se zmohl jen na tupé zírání. Můj mozek jako by se zasekl. Co to právě řekl? „Miluju tě... Tae-Hyungie..." vzlykl Hanie a mé srdce po jeho slovech prudce a bolestně sevřelo. „Měl mě třeba zabít... ano... měl... protože já... já už nechci žít... Moc mi chybíš, Tae-Hyungie... miluju tě..." vzlykal a já jsem se začal znovu vnitřně rozpadat. 

Tohle jsem vážně nečekal!