Jung-Kook

Znovu jsem natáhl ruku, ale jen jsem naznačil pohlazení Taeho tváře. Už jsem nechtěl znovu riskovat, že má dlaň projde skrz něho, protože tohle mě snad nikdy nepřestane děsit. Láskyplně jsem sledoval jeho klidný výraz a sladké rty, ze kterých nemizel úsměv. Tak nádherný! „Co přesně se mu o mě zdá?" zašeptal jsem, jako kdybych se bál, že snad miláčka probudím, kdybych mluvil hlasitě. Anděl se pousmál. „Co myslíš?" mrkl na mě. „O... o nás...?" domyslel jsem si a anděl se usmál ještě víc zářivě.

„O vašich intimních chvílích." přikývl a já jsem na něho vypleštil oči. „Ty vážně vidíš jeho sny?" vydechl jsem užasle, ale pak mi došlo, co řekl a do mé tváře se nahrnula horkost. Ještě víc jsem však zrudl, když jsem si uvědomil, že naši andělé naše intimní chvíle viděli naživo. Vždyť byli pořád s námi! Před tím jsem to nevěděl, ale teď... „Klid, Jung-Kookie!" usmál se anděl, ale já jsem se nemohl uklidnit, když jsem si vybavil všechen sex, orgasmy... všechno, co jsme s tygříkem prožili. 

Všechno to viděl Rahmiel a taky... „Mé jméno je Jael." skočil do mých myšlenek anděl, který se nepřestával pobaveně usmívat. „A ano, všechno jsme viděli!" potvrdil klidně, jako kdyby o nic nešlo. V tu chvíli jsem byl rád, že už nemám možnost zadusit se vlastní slinou, ale byl jsem si jistý, že bych se mohl při troše snahy propadnout do sklepa. Tak moc jsem se styděl. 

„Tak hele, Kookie..." řekl už vážněji Jael. „Já i Rahmiel jsme andělé, jestli jsi na to zapomněl." Přikývl jsem, jakože vím, ale nechápal jsem, proč mi to říká. No a co, že jsou andělé? „Myslíš, že to vnímáme stejně jako vy lidé?" znovu se usmál a čekal na mou reakci, ale já jsem stále jen nechápavě civěl. „Nejsme nějací šmíráci, kteří si zpříjemňují čas okukováním lidí při pohlavním styku." začal vysvětlovat, když zaznamenal, že pořád nevím, co tím chce říct. 

Připadal jsem si hrozně nechápavý a jemu zřejmě taky, ale naštěstí neztrácel trpělivost. „Tak za prvé... jako duchovní bytosti vnímáme čas jinak než vy lidé!" pokračoval, ale moc mě tím zatím neuklidnil. „A za druhé... pro nás jsou vaše hrátky stejné, jako každá jiná činnost, kterou provádíte. Nemáme pocity jako vy, chápeš? Vnímáme všechno stejně a je jedno, jestli si zrovna čistíš zuby, jedeš na kole, spíš s Tae-Hyungem a nebo jsi třeba na záchodě...." 

„Dost, chápu!" skočil jsem mu do řeči ještě víc rudý. Chápal jsem už, co tím chce říct, ale zmínka o tom, že byl se mnou můj anděl i na záchodě mě bohužel uvedla do ještě větších rozpaků. Už stačilo, nepotřeboval jsem slyšet víc. Anděl se jen pobaveně smál. Jeho smích byl sice moc krásný, ale v tuhle chvíli jsem měl pocit, že se mi posmívá a tak jsem trucovitě našpulil spodní ret. A pak že nemají andělé pocity jako lidé... to určitě. 

„Opravdu nemáme pocity jako vy lidé!" řekl už klidněji Jael. Už se nesmál, ale jen se mile usmíval. „Vnímáme a cítíme prostě všechno jinak než vy. Je nám jedno, co vy lidé děláte, pokud to není něco špatného!" dodal. „A pokud jde o vaše intimní chvíle, jediné co jsme z těch okamžiků opravdu naplno vnímali, byla láska, která z vás dvou vyzařovala. Ano vnímali jsme sice taky vaši touhu a vzrušní, ale hlavně lásku. Lásku silnou a hmatatelnou. Prostě úžasnou!" 

„Lásku?" vydechl jsem užasle. Najednou jsem pustil z hlavy všechno ostatní, co řekl. Vážně naši andělé vnímali naši lásku a považovali ji za tak úžasnou? „Přesně tak!" usmál se něžně. „A ta láska neskončila, což je úžasné! Jednou se znovu setkáte tváří v tvář a pak bude láska vás dvou ještě krásnější a úžasnější. Věř mi, že všechno bude dobré, Jung-Kookie!" Do mých očí vyhrkly slzy dojetí a já jsem se vrhl Jaelovi do náruče. 

Tae má tak úžasného anděla! „Nepřeháněj!" řekl klidně, ale jinak mě bez protestů sevřel ve svém objetí. Utápěl jsem se v dojetí, ale i v naději, že opravdu bude všechno dobré. „Chtěl bys vidět, Taeho sen?" zeptal se s úsměvem, když jsem ho pak konečně uvolnil ze svého sevření. „A to bych mohl?" vydechl jsem překvapeně. „Mohl, ale chceš to určitě?" ujišťoval se. „Jistě že chci!" vyhrkl jsem s jistotou. 

Vzal tedy mou ruku a položil ji nad miláčkovu hlavu. Překryl ji svou dlaní a já jsem užasle zalapal po dechu, když se před mýma očima začal odvíjet děj tygříkova snu. Byl jsem tam já a byl tam i miláček. Ležel jsem v posteli. Byl jsem nahý a Tae ležel na mě, taky nahý. Něžně líbal mé rty a já jsem stejně něžně spolupracoval. Bylo to tak procítěné... tak láskyplné. Vypadali jsme jako po orgasmu... oba zpocení a ty výrazy... Téměř jako kdybych to prožíval taky, ale přitom to bylo tak jiné! Ucukl jsem rukou a do mých očí vyhrkly slzy. Tak moc mi chyběl fyzický kontakt s Tae-Hyungiem! Ne že bych toužil přímo po sexu, ale po jeho objetí a pohlazení jsem toužil až neskutečně moc. Po jeho polibcích... 

„Neměl jsem ti to ukazovat." špitl anděl. „Taky bohužel můžeme udělat chybu..." Sklonil hlavu a vypadal, že je mu to opravdu líto. „To... to je dobré!" vzlykl jsem a už zase jsem hledal útěchu v jeho náruči. Byl jsem vděčný, že mi ji dopřál, protože jsem jen stěží zadržoval pláč. Současně jsem však byl i maličko pobavený. Takže se Tae-Hyungiemu zdá o našem milování? Zlatíčko moje bláznivé. Nějakou chvíli jsem se nemohl od Jaela odtrhnout, ale pak jsem znovu natáhl ruku nad miláčkovy vlásky. Chtěl jsem vědět, jestli sex je to jediné, co se mu o mně zdá. Anděl pochopil a znovu položil svou dlaň na hřbet mé ruky. 

Tae-Hyungieho sen byl pořád o mně, ale už ne o sexu. Ruku v ruce jsme šli po písčité pláži a bosé nohy nám omývaly hravé vlnky. Moře příjemně šumělo a na blankytně modré obloze zářilo slunce. Jemný vánek čechral naše vlasy a z našich tváří nemizel úsměv. Tu pláž jsem nepoznával, ale to nebylo podstatné... byl to výjev jako z ráje. „Taeho fantazie..." řekl anděl, jenže já jsem ho vnímal jen trochu. Zíral jsem na ten výjev a mé srdce se svíralo něhou a láskou. Tae najednou zastavil a podíval se do mých očí. 

„Moc tě miluju, Jung-Kookie!" řekl láskyplně. Zlehka odhrnul pramen vlasů, který neposedný větřík foukl do mé tváře a pak něžně políbil mé rty. „Miluju, tě Tae-Hyungie!" vydechl jsem současně s mým snovým já, když Tae uvolnil mé rty a znovu se na mě láskyplně zadíval. Bylo to tak neskutečně skutečné, že jsem se neubránil slzám dojetí. Za chvíli už slzy smáčely mou tvář, ale byl jsem šťastný. Chtěl bych zůstat navždy v říši Taeho snů! 

Bylo mi však jasné, že se dřív nebo později miláček probudí a tenhle krásný sen zmizí.