"Pokud ti řeknu, že jsem tě sem přišel abych tě zajal a dopravil na Malfoy Manor, vpálíš mi avadu mezi oči hned nebo až potom?" zazubil se na ni, ale úsměvu to moc blízko nebylo. Hermiona mírně pootočila hlavou na stranu, jakoby tím chtěla naznačit, že i nad takovou možností uvažuje.

Přesto jí však hlavou vratala jedna, úplně jiná věc, než to, že ona žádnou avadu mezi oči ani nikam jinak nikdy nikomu nevpálí, protože přece není žádná smrtijedka a k tomuto by se za žádnou cenu nesnížela, protože jaký by pak byl rozdíl mezi těmito dvěma stranami, že ano. A to nad chováním tohoto blonďáka - normálně byl spíš odtažitý a nepříjemný, což ne že teď by kousaný nebyl, ale choval se spíše pobaveně a prostě... jinak. Hermiona zbystřila.

"Stejně by se ti to nepodařilo, Malfoyi." ušklíbla se na něj ještě jednou, tentokrát už trochu vážněji, protože si byla dobře uvědomovala, že tohle není ve skutečnosti nic jiného než další z her, které s ní Draco hraje a kterou má ona hrát s ním.

"Nemyslím si."

"Tak to já teda ano."

Oba na sebe chvíli hleděli, chvíli dokonce mlčeli, což bylo minimálně u Hermiony zvláštní, protože jednou z jejích ne pouze kladných vlastností bylo, že si často a někdy i docela ráda pouštěla pusu na špacír a mlela a mlela, nedokázala se moc zastavit a zmlknout. A tak často povídala, dokud ji někdo nezastavil, nedokončila co chtěla říct (což mnohdy trvalo vážně dlouhou dobu) nebo nenabyla trochu opožděného pocitu, že už ji absolutně nikdy neposlouchá.

"No nic, Malfoy, sbohem. Mám důležitějíš práci než se tady vybavovat s tvojí dozajista odbarvenou hlavou. Vlastně se tě musím někdy zeptat, jakou značku vlasové kosmetiky používáš a kam chodíš ke kadeřníkovi." ukončila to celé nakonec Hermiona a mávla přes sebe hůlkou s tím, že rychle zmizí pryč a to tak, že se přenese. Přenášedlo u sebe díkybohu měla, protože jak jinak by se sem také dostala, ale dřív ho nepoužila, protože se měla přenést až z parku, jak jí řeklo starší osazenstvo Fénixova řádu a ona je poslechnout musela, i kdyby úplně nechtěla. Sice ten způsobem měla jen pramálo ráda, spíš ho teda úplně nesnášela, ale co mohla v tuto chvíli dělat, moc možností jí nezbývalo.

Co ovšem nečekala, že se stane, byla skutečnost, že se jí v poslední chvíli, kdy to bylo možné a kdy se nacházela na tomto místě, chytne za paži světlovlasý zmijozel a přemístí se s ní. Vlastně to zjistila, až když se oba dva svalili do písku, asi sto metrů od Lastrové vily, ze které se poklidně svítilo a z komína vesele stoupaly obláčky kouře.

Jindy by jí to připadalo jako jistě hezký výhled, protože i všechny ty hvězdy, které zářily na obloze uspořádány do jednotlivých souhvězdí noční oblohy působily dojmem, že je to tady jako stvořené na nějakou příjemnou, poklidnou procházku, den před Štědrým dnem. Ale pro Hermionu to tak nevypadalo ani náhodou - hlavně v tuto chvíli ležela na jedné hromadě, zavalená Malfoyovým tělem.

Se zprvu šokovaným výrazem, který však téměř okamžitě přešel ve značně naštvaný, tam chvíli ležela téměř bez hnutí, než jí to celé nějak docvaklo a zasyčela skz zuby: "Okamžitě. Ze mě. Slez." dávala důraz na každé jednotlivé slovo a u toho se se zatnutými svaly snažila dostat z pod blonďákova těla.