Jako první cukla hlavou Pansy, což bylo asi její přirozenou ženskou všímavostí, jak jinak, a pohlédla značně vyděšeně na Hermionu – očividně nečekala, že by o jejich přítomnosti někdo mohl vědět. Ale když už napřahovala hůlku jejím směrem, otočili se i ostatní.

Než však stihla vyslovit jediné počáteční písmeno jakéhokoli slova nebo začít inkantaci, byla odzbrojena – Hermiona byla rychlejší. To byl asi ten moment překvapení, usmála se.

„Co vy tady?" usmála se na ně a v tu chvíli si připadala – že más situaci opravdu pod kontrolou. Byl to hezký pocit, mít věci pod kontrolou a řídit je.

Nejvíc ze všeho jí však ke smíchu připadal výraz blonďáka, když ji uviděl. Sice hned nahodil svoji běžnou kamennou masku bez emocí, kterou nosil tak často a měnil ji pouze za pohrdavé úšklebky doprovázené jeho jedovatými poznámkami, ale přesto byl jeho překvapený a dezorientovaný výraz k nezaplacení.

Nakonec se však vzpamatoval rychle a hodil po Hermioně právě jeden z těch úšklebků, který musel být za ty roky nacvičený už naprosto dokonale. „Jsme na procházce, pokud jsi to nepoznala. Myslel jsem, že vy mudlové na ně chodíte každý rok zdobit stromečky pro zvířátka." usmál se a Hermiona zatnula zuby – tohle bylo přesně to, co mu když spolu ještě byli, povídala o jejích mudlovských Vánocích.

„No samozřejmě, Malfoyi. Ale ty jako mudla moc nevypadáš, nebo jsi se celé ty roky jenom přetvařoval?" oplatila mu úšklebek.

„Zato ty jsi očividně ukázkový zástupce svého druhu." pousmál se Draco – mohl se přesvědčovat jak chtěl, ale dohadovat se s touto inteligentní (což musel uznat i on) čarodějkou ho bavilo.

„Fajn, k věci." utnula to Hermiona a přejela po ostatních tak výhružným pohledem, jak jen to dokázala, čímž jim chtěla naznačit, že je má všechny na mušce a nikdo se nemá o nic pokoušet – i když by teď měli výhodu v převaze oni.

„Proč se motáte tady?" zeptala se nakonec.

„Já to místo nevybral. Pokrčil nezúčastněně rameny Draco, který zatím jako jediný mluvil, a kývnul hlavou k ostatním z jeho malé skupinky, čím očividně chtěl naznačit, že to byl jejich nápad. No, alespoň to Hermiona z jeho gesta pochopila.

„Takže půjdete pryč, výborně." usmála se znova Hermiona a Draco se jenom ušklíbl a zakroutil hlavou.

„Tím bych si nebyl tak jistý."

„Máš pravdu – jsme si jistá spíš tím, že mi dáte to přenášedlo a až potom půjdete pryč." zazubila se Hermiona.

Zatím spolu ti dva neprohodili ani tolik slov, ale protože si byli ostatní přítomní jistí naopak tím, že pokud tohle rychle nějak nezatrhnou, neskončí to úplně ukázkově. Když se totiž dohadovali ti dva, nedopadlo to nikdy ukázkově.

„Hele, nechte toho." vložil se do toho nakonec Blaise a když se na něj oba podívali stylem co je má jako přerušovat, natáhl ruce do obranného gesta a usmál se. „Jsou přece Vánoce."