Pansy, Draco, Blaise i Theo si to pokojným, i když vážně rychlým krokem, štrádovali lesem a měli v nohách již několik kilometrů, když byli od Malfoy Manor vzdáleni natolik, aby ho ani přes ty vysoké závěje a vzrostlé stromy nezahlédli. Nebo minimálně Pansy je neviděla, což bylo možná způsobeno její výškou, ale stejně už byli prostě daleko.

Nakonec, v botech už mokro neměla - protože nikdo nechtěl jít v těch jejích mokrých kozačkách, tak jedny prostě kouzlem zduplikovali a ty si vzala právě postižená (samozřejmě pouze těmi promočenými botami) černovláska i přes jejich o několik čísel větší velikost. Sice se jí v ní noha klouzala z jedné strany na druhou, ale přesto to bylo o sto procent příjemnější, než být v těch mokrých, které si táhla v rukou s sebou, neboť nechávat tam tak drahou obuv prostě v úvahu, především v jejím případě, nepřicházelo.

Přesto si však musela přiznat, že to zatím vypadalo slibně - tento jejich výlet kdo ví kam, protože nikdo nic moc nerozmýšlel kromě toho, jak k tomu přesvědčí Draca, aby šel s nimi - prostě někam šli a trasu vymýšleli cestou. Jediné, co věděli, že nechtějí být ve společnosti ostatních příslušníků vůči nim staré generace. Protože tento den prostě chtěli strávit nějak zábavně, tak, aby bylo na co vzpomínat a ne jen podle dávno zaběhnutých tradic.

No a podobně nad tím vším přemýšleli i Blaise s Theodorem - vlastně nikomu se nechtělo zůstávat na tento den, který by měl být kouzelný, i když pro ně takové byly v jistém smyslu všechny dny jako tento měl být ještě otravnější, podle jejich názoru, protože dodržovat nějaké tradice bylo všem proti srsti. A tak byli rádi, že mohli odejít.

"Takže, teď se přemístíme." zazubil se Blaise znova a prozměnu to byl Draco, kdo na něj vykulil oči - ostatní zrovna o tomto totiž věděli.

"Ty máš přenášedlo?" zeptal se trochu, tedy spíš vážně dost, překvapeně, protože mu nešlo na rozum, kde by ho vzal.

"Jo, je to to, který jsi včera přinesl. Sehnat ho nebylo tak těžký. A navíc ho vrátíme, neboj." odpověděl mu zase Theodore a Draco jen rezignovaně pokrčil rameny a společně s ostatními se v několika následujících okamžicích cítil, jak se mu pevná země pod nohama ztrácí a kulisy kolem něj mění a nabývají nových tvarů a barev jiného místa.