Do Vánoc zbývaly ještě dva dnya Hermiona si pokojně seděla na posteli v ložnici a vázala nádhernou, minimálně tedy podle jejího názoru, červenou mašli na dárek pro jejího současného přítele - na knihu již v balicím papíru to šlo vcelku jednoduše, také už zavázala za svůj život tolik mašlí, že jí ani tato ježďavá stuha nedělala větší problém.

Měla pro draca koupenou knihu - pojednávala o lektvarech a ona si byla jistá, že jejího zmijozela zaujme. Jejího.

Položila se na záda na postel a zahleděla se do stropu, u čehož se stále mírně usmívala. Tyhle Vánoce vypadaly na ty nejlepší v jejím životě, z velké části to bylo asi hlavně proto, že byl klid, neřešili žádná tajemství a problémy, alespoň prozatím, a konečně byla ve vztahu. Poprvé na Vánoce. A bylo to...prostě hezké.

A protože dárek jistě počká, nechala vzpomínky, aby se z její paměti začaly vynořovat na povrch a byly zase jako živé.

"Co to je za lekvar?" zarazila mu Hermiona ruku a snažila se přečíst nápisek na samolepce onoho lekvaru - Draco však natáhl ruku s ním nad hlavu a na ni se pouze zazubil.

"No tak, jenom lok." snažil se ji, se stálým úsměvem, přesvědčit čaroděj a ona si založila ruce na prsa a zakroutila protestně hlavou.

"Ne, dokud mi neřekneš, co to je. Pokud nevíš, lektvary, o kterých s naprostou jistotou nevíš, co jsou zač a jestli jsou bezpečné, bys neměl pít. Myslela jsem, že jsi v lektvarech zběhlý. Navíc, co když..." začala rozumovat Hermiona a Draco pouze protočil nad jejím rozhodně ne krátkým komentářem oči a zarazil ji v polovině věty.

"Věříš mi?" zeptal se pouze a věnoval jí tichý, významný pohled a ona kudrnatá čarodějka se zarazila - tohle opravdu nečekala a nevěděla, co mu odpovědět. Po tom všem, co zažila za těch 6 let, co ho zná a většinu času z toho jako protivníka, měla miliony a miliony důvodů, proč mu ani za mák nevěřit.

Ale po tom všem, co zažila za posledních několik měsíců měla důvod proč mu věřit. Jednoslovný důvod.

Nad touto se musel pousmát - byla to hezká vzpomínka, i když neskončila nijak dobře, protože toho lekvaru vypila moc a trochu nad sebou ztratila kontrolu. To bylo asi tím štěstím. Přesto i v té době, tedy několik týdnů zpátky, měla strašně divný, vtíravý pocit, že něco není tak, jak by mělo. Ale nějakou větší pozornost tomu nevěnovala. Byl to přece jenom pocit.