Roznášení vánoček ostatní nebylo žádným nadlickým úkolem, který by vyžadoval šikovnost, pokud jste tedy nechtěl házet čumák přes každý práh v domě, kterých tu bylo požehnaně, takže s tímto dovolila Ginny pomáhat i Ronovi. Neodpustila si u toho sice pár ne zrovna lichotivých komentářů jasně značících, jak pochybuje o jeho schopnostech, ale přesto mu tác s Vánočkou naložila do náručí, i když další táč s hrnečky s kávou, kterou dovařila až později pro starší osazenstvo, neboť ti mladší to měli zakázáno pít, dostala na starost Hermiona, protože jistota je jistota.

Tento manévr se však, díky Merlinovi, obešel bez úrazů či dalšího rozbitého nádobí a když měli všichni starší snídani, mohli si i Ginny s Harrym, Hermiona, Ron a dvojčata sednout do obýváku se zbylýma dvěma vánočkama a také se nasnídat, i když v jejich případě s čajem místo kávy.

Přesto to však nijak nepokazilo kouzlo té snídaně, kdy se všichni, teda hlavně Fred s Georgem, výborně bavili. Ale potom to celé skončilo, museli začít chystat všechno na dnešní večer, neboť' se rozhodli, že tento rok všechno nachystají oni - byl to dost sebevražedný nápad, ale na začátku se zdál jako výborný.

Všechny je rozčilovalo, jak stereotypní je jejich trávení Vánoc každý rok a ikdyž to byl hezký čas, nebylo to přímo podle jejich představ. A tak se jim po dlouhých diskuzích podařilo přesvědčit starší, že tento rok všechno zařídí oni a podle sebe. A až později jim došlo, jak naivní byly jejich představy a jaká je to otrava a hromada starostí.

Stromeček už měli ze včerejška, bylo jen potřeba ho nazdobit. Cukroví bylo napečené, ale dnešní večeře ještě připravená nebyla. A a aby toho nebylo málo, minimálně Hermiona ještě neměla zabalený ani jeden dárek a odhadoval, že z jejich skupinky nebude sama.

"Takže, jak si tu práci rozdělíme? Mamka se rozhodla, že půjde zdobit stromeček pro zvířátka sama a my uděláme ten zbytek." poznamenalo jedno z dvojčat, nikdo kromě jich samotných si nebyl jistý, které je které, jak si byla podobná, takže se museli spokojit s pojmenováním pouze jako dvojčata.

"Ronald do kuchyně ani nepáchne." poznamenala rychle a rozhodně Ginny a věnovala jeden ze svých andělských úsměvů staršímu bratrovi, na kterého svá slova směřovala.

"No nic, stromek nazdobí kluci a my s Ginny uděláme jídlo." uzavřela to nakonec hermiona s tím, že už nebude rozhodovat jenom nejmladší z nich, i když byla ze všech nejvíc vůdčí typ a dávala to jasně najevo.

"A nějak vkusně, prosím, ať to nevypadá jako kdyby to poblil jednorožec." neodpustila si mírně rýpavou Ginny a rychle strnula nádobí, které s úsměvem odnesla a hodila do dřezu, až se málem rozbilo. Ale protože v tom měla jistou praxi, tak jenom málem.

A tak se všichni z mladšího osazenstva vrhli do rozdělené práce - ze začátku celkem s nadšením, především dvojčata, natěšená na nějaké to vkusné zdobení stromečku s pomocí všemožných řetězů, každého jiné velikosti a barvy.