Nějakou pravou vánoční atmosférou sice Malfoy Manor neoplýval ani náhodou, protože ten obrovský strom se spoustou ozdoba  světýlka všude, kam se člověk podíval, nikdy nemohly nahradit ten pravý Vánoční pocit, který měl Draco naposledy dva roky zpátky, ještě v Bradavicích, protože ty minulé si moc neužil, ale přesto hned první pohled na obývací pokoj dal blonďákovi naději, že dnešek nebude tak marný a ztracený.

Blaise. Theodore. Pansy. Jeho dva nejlepší přátelé za celý život, ti všichni tady seděli na pohovce oblečení v dlouhých kabátech, ve vysokých sněhulích (teda kromě Pansy, ta na sobě měla své klasické kozačky s několika centimetrovým podpatkem) a Blaise měl dokonce na hlavě naraženou čepici s obrovskou bambulí.

"No výborně, konečně se nám vyhrabal z postele." protočila oči Pansy a zvedla se z pohovky, uhlazující si svůj dlouhý kabát sahající až po kolena, jako vždy, když chtěla vypadat pořád perfektně.

"Co to tady..." zmateně těkal pohledem Draco po každém z nich a zase znova, ale na svou otázku nedostal odpověď, protože za odpověď se asi sejmutí kabátek považovat nedá.

"Oblékni se, vyrážíme." zazubil se na něj Blaise, jehož bělostné zuby kontrastně svítily a tentokrát k jeho nohám, takže jeho tím nezasáhl, hodil jeho boty a pokynul k nim hlavou na znamení, že už se má konečně obléknout.

"Ale kam?" vyrazil ze sebe Draco, stále naprosto dezorientovaný a trojička jeho kamarádů, již připravena k odchodu, si vyměnila pohledy, ze kterých se dalo snadno vyčíst, že vybírají, kdo z nich mu to celé objasní. A nakonec se toho ujala černovláska.

"Jdeme na výpravu, pokud ti to nedošlo. Nebudeme tady přece oxidovat mezi všemi těmi zastaralci a rozkrajovat jablíčka. Takže pohni, než nás někdo stihne zarazit." vysvětlila mu jednoduše a zamířila ke dveřím.

Draco sice chtěl zprvu něco namítnout, ale nakonec mlčel, rychle se obul a přes ramena si přehodil kabát s tím, že si ho dooblékne později, až budou venku. Tohle možná vypadalo jako výrazně lepší nápad, než nějaké oxidování, jak to nazvala, uprostřed tohoto chladného sídla, nyní s až nevkusným a nechutným množstvím světýlek.

Nakonce, jak jinak bych chtěl trávit Vánoce, aby si je alespoň trochu užil? Moc dalších možností nebylo. A právě s touto trojicí zažili snad úplně všechno. Byli nerozluční, tak proč by kazit partu v takový kouzelný den? Jít s nimi byl už sám o sobě příslib bláznivě stráveného dne, na který si bude pamatovat ještě dlouho.