,,Co budeme dělat?" Zněla otázka za milión korun, kterou položila Hazel. Zrovna seděli v Jasonově oblíbené kavárně. Reyna je sem zavedla jakmile Bryce odešel, aby si zvedli náladu něčím sladkým, a jak sama říkala, aby měli po ruce něco horkého, co by se dalo v případě potřeby vylít na Lawrence.

,,Naplánujeme další postup, to je jasné." Odpověděla jí Reyna. ,,Nesmíme dovolit, aby se ten hovnivál stal druhým prétorem. Rozložil by Nový Řím zevnitř. Bohužel je ale hodně populární, až moc. Hodně lidí ho bude volit, protože věří těm jeho řečičkám, tak slepě, jako když sedne moucha na med." Pak zaklela. ,,Příšerná situace, zrovna v tak zlé době. Kde je Jason, když ho člověk potřebuje?"

Oktavián odložil hrnek s horkou čokoládou, kterou zrovna pil a položil dlaň prétorce na loket. ,,Najdeme ho. Vím to." Řekl přesvědčeně.

Jako by z copaté dívky tím dotekem odsál veškerý vztek. Najednou vypadala jen unaveně. ,,Věřím ti, ale...co když ne včas?" Řekla tiše a promnula si oči.

,,Tak ho najdeme později. Teď jen musíme najít vhodného kandidáta. Napadá vás někdo?"

Reyna si zamyšleně poklepala prsty na bradu a chtěla odpovědět, byla to ale Hazel kdo byl rychlejší. ,,Já bych možná někoho měla."

Oba zbývající Římané se k ní otočili. ,,Koho?" Zeptali se sborově.

,,Napadlo mě...kdyby někdo zastával, řekněme, důležitou funkci v táboře ALE nebyl prétor, mohl by být za něj zvolen?"

Dcera Bellony přikývla. ,,Ano, to by mohl."

Augur nedočkavě poposedl na židli. ,,Tak kdo? Povídej!"

Zlatooká polobohyně na něj ukázala prstem. ,,Ty."

,,Já?" Vyjekl.

,,Ano, ty."

Okamžitě začal vrtět hlavou. ,,Nemyslím si, že se na to hodím. Tedy, ne že bych s tebou, Reyno, nechtěl pracovat! Ale určitě se najde někdo lep-"

,,Vlastně..." Přerušila ho Reyna. ,,...to vůbec není špatný nápad. Pak se zasmála. ,,Přiznám se, že jsem tě také chtěla navrhnout."

,,Děláš si ze mě legraci." Zasténal zoufale blonďák.

Prétorka uraženě zvedla obočí. ,,Nebo snad se mnou opravdu nechceš spolupracovat?"

,,Ne, ne, ne, tak jsem to nemyslel. Ovšemže chci, byla by to čest, jen...mám dost pozornosti už takhle a o víc opravdu nestojím."

,,Takže je to ano nebo ne?"

Oktavián dlouho mlčel než odpověděl. ,,....Ano." Řekl nakonec, s povzdechem.

Radostně se usmála, šťastná, že jejich návrh přijal. ,,Jak to, že jsi změnil názor? Obvykle trvá hodiny tě k něčemu přemluvit."

Ruce se mu roztřásly, a tak je raději sevřel v pěst.
Protože tě miluji. Chtělo se mu odpovědět.
Protože ti chci být blíž.
Protože se bojím říct ti o svých citech k tobě ze strachu, že tě ztratím a tohle je jediná možnost jak s tebou můžu být.
Protože tě chci chránit před všemi problémy a pomoct ti, zbavit tě alespoň části toho obrovského břemene.
Protože nechci, aby nakonec po tvém boku stál Bryce se svými poskoky v patách.
Ale stejně řekl něco jiného. ,,Protože jsem si uvědomil, že jsem to menší zlo."

Reyna zavrtěla hlavou. ,,Nepodceňuj se tak, jsi úžasný člověk. Milý, starostlivý, pečlivý a spolehlivý. Perfektně se na takovou pozici hodíš. A..." Dodala stydlivě. ,,...uleví se mi, když budu mít vedle sebe někoho, komu můžu věřit."

Augur ji mlčky pozoroval s pootevřenou pusou. Nečekal takovou chválu. ,,No...ty jo, děkuji. Jsi si jistá, že mluvíš o mě?"

,,Jasně že ano, vidíš tu snad někoho jiného, kdo by na ten popis seděl-" Uprostřed věty najednou zazývala a Oktavián si až teď uvědomil, jak vyčerpaně vypadá.

,,Reyno."

Obrátila na něj unavené oči. ,,Hm?"

,,Šla jsi včera v noci spát brzy, jak jsem ti řekl, že ano?" Zeptal se výhrůžným hlasem.

Rozpačitě se na něj usmála. ,,Ale já už jsem to papírování měla skoro hotové-"

,,Takže nešla." Dokončil za ni větu s povzdechem. Pak si promnul kořen nosu. ,,Do háje, Rey! Musíš někdy spát! Jsi člověk, ne stroj, abys pracovala 24 hodin denně. Teď hned tě odvedu do tvého pokoje a půjdeš se prospat."

,,Ale-"

,,Žádné ale. Půjdeš spát. Zítra ráno oznámíme rozhodnutí senátu ohledně voleb, ale do té doby bude klid." Pak se otočil na dceru Pluta. ,,Hazel, viděla jsi celý Nový Řím i Tábor Jupiter?"

Zavrtěla hlavou. ,,Ještě jsem nebyla v té oblasti za arénou."

,,Výborně." Augur vstal od stolu, došel ke kaše, kde stála pěkná fronta a poklepal na rameno náhodnému člověku. Ukázalo se že to byl vysoký, černovlasý, trochu oplácaný kluk. ,,Ty, jak se jmenuješ?"

,,Frank Zhang. Jsem syn Marta, člen Páté kohorty, pane." Odpověděl popleteně oslovený.

,,Skvěle. Vidíš tu zlatookou dívku?" Přitakal. ,,To je Hazel Levesqueová. Je tu nová. Potřeboval bych, abys jí provedl po zbytku města, od arény na východ a večer ji odvedl k prétorčině bytu, tam si ji převezmeme. Dám vědět tvým centurionům o tvé...absenci po zbytek dne. Jasné?"

Frank opět přikývl, nedostávajíc sebemenší šanci k protestu, doběhl k Hazel, vysvětlil jí situaci a o půl minuty později již oba vycházeli z kavárny s nepatrnými úsměvy na tvářích. Oktavián pak došel k samotné prétorce, která v židli již téměř spala a vytáhl ji na nohy. ,,Pojď, Rey. Není to k tobě daleko."

Dívka ve fialovém plášti sice zvládla po celou cestu městem vypadat důstojně, jakmile však za nimi zapadly dveře veliké zdobené budovy, opřela se o svého společníka a unaveně si položila hlavu na jeho rameno. ,,Tave?" Zamumlala.

,,Copak?" Odpověděl tiše, zatímco ji jednou rukou objal kolem pasu, aby jí pomohl stát.

,,To opravdu nemuselo být nutné-"

,,Muselo. Vždyť sotva udržíš oči otevřené. Pojď, vydrž už jen jedny schody." Nakonec mu to nedalo a raději ji v náručí vynesl nahoru. Lépe řečeno, až do jejího bytu (i když odemykat s plnýma rukama bylo velmi náročné). Opatrně ji položil na postel a přikryl. Zrovna když se zvedal aby odešel, něco ho chytlo za ruku.

,,N...echoď...." Zaprotestovala tiše. Slabým zatáhnutím mu naznačila, aby si sedl na nízkou židli vedle postele. Když tak učinil, použila jeho paži jako polštář.

,,Hej." Zašeptal, ale ona už spala. Chvíli ji pozoroval, pak neodolal a odhrnul jí pramínek kaštanových vlasů z tváře. Srdce se mu tetelilo nad její krásou. Vždycky jí to slušelo, za každé příležitosti.

Vypadá to, že tady chvíli s ní tedy chvíli zůstane.