Seděl u okna a zíral ven. Výhled z nemocničního pokoje nebyl nijak úchvatný, ale pořád to bylo zajímavější než koukat do zdi.
Harry se cítil strašlivě prázdný, takový smutek snad v životě nezažil. Bylo mu jakoby ho někdo rozcupoval na milión kousků a pak se ho snažil slepit dohromady. Věděl, že už nikdy nebude stejný...

Kdyby věřil v boha, snad by se i modlil za to, aby se jeho miminko vrátilo. Jenže to bylo nemožné. Nikdo ho nedokázal oživit. Bylo nenávratně pryč a on se s tím musel smířit. Jenže jak? Jak má dál žít, když jediné na co teď myslí je, že se vydá za svým synem a rodiči tam, kde jsou doufejme šťastní.

Kdosi zaklepal na dveře. Postarší kouzelník strčil hlavu do dveří.

" Mohu dál?" zeptal se muž.

" Třeba," pokrčil Harry rameny a dál zíral z okna.

" Jsem psycholéčitel Plume, podal mě sem váš ošetřující lékouzelník," vysvětlil muž.

" Bezva, cvokař," protočil Harry oči. Nehodlal být milý. Neměl žádný důvod.

" Tak bych to neformuloval, ale v podstatě..."

" Nemůžem to prosím nechat na jindy?" otočil se Harry na lékouzelníka.

" Pane Pottere, čím dříve vám pomohu to trauma zpracovat, tím dříve vám bude lépe," řekl lékouzelník. Harry si povzdechl a přikývl. Muž se k němu posadil k oknu a začali si povídat.

Kupodivu to Harrymu trochu ulevilo. Vypovídat se o tom všem co zažil skutečně trochu pomohlo. Ne, že by to na jeho těžké situaci něco změnilo, ale to že to mohl konečně někomu říct, bylo vážně ulevující. Plume ho nesoudil. Nechal ho mluvit a pak mu položil i několik doplňujících otázek. Strávili spolu dvě hodiny. Nakonec se domluvili, že Plume za ním přijde opět zítra.

***

Severus se ani následující den neukázal. Podstatě nedělal nic jiného než že se opíjel. Na jednu stranu byl Harry raději že ho neviděl, ale na druhou přeci mu nemohli být tak všechno jedno?

Harry se cítil ublíženě, to on ti musel trčet, zatímco Severus byl někde bůhví kde Bůhví co tam dělal.

Rozhodl se tedy využít nabídky Rona a kontaktovat jeho matku. Ta byla samozřejmě ráda, že se na ní obrátil a začala plánovat, kde Harry bude v jejich domě bydlet. Díky tomu, že už se většina obyvatel Doupěte osamostatnila, zbylo dost volných pokojů a Harry si mohl vybrat kam se nastěhuje. S věcmi si nedělal starosti, vše co měl u Severuse, tam jednoduše nechal. Chtěl si pořídit nové věci a začít od znova.

Po přenosu z nemocnice se mu udělalo trochu slabo a tak raději ležel na pohovce v obývacím pokoji. Jeho přátelé mu dělali společnost. Byl tak rád, že mu jsou oporou v každé situaci.

***

Když se Severus po třech dnech dal tak nějak dohromady zašel ke svatému Mungovi a tam mu sdělili, že jeho manžela již ráno propustili. Když se ptal s kým odešel, řekli mu, že se spoustou zrzavých lidí.

"Weasleyovi!" Zavrčel Severus a přemístil se k doupěti. Jako první vyšla ven Molly. Chtěla mu zabránit jít dál.

" Chci si se svým manželem promluvit," řekl Severus hlasem který nestrpěl námitky.

" Dobře ale je unavený, ten přenos z nemocnice ho vyčerpal," svolila nakonec.

Když vešel do domu uviděl Harryho ležet na pohovce v obýváku. Kolem něj seděli jeho přátelé.

" Severusi?" podivil se Nebelvír.

"Chci si promluvit. Dali byste nám chvilku soukromí?" otočil se na zbytek tria. Ron se zamračil a Hermiona se dívala na Harryho a stiskla mu ruku. Harry si povzdechl.

" To je dobré, běžte prosím," řekl Harry a podíval se na Severuse. Ten si poté co odešli sedl k němu.

" Byl jsem v nemocnici, řekli mi že tě ráno pustili."

" Ano... Já potřeboval jsem přemýšlet.

" O čem?" zeptal se Severus opatrně.

" O nás... Nemyslím, že je dobrý nápad v tom pokracovat," řekl a zavrtal pohled do země. Severus sevřel ruce v pěst.

" Harry, proč to nechceš nejdřív zkusit?"

" Neunesu to," přiznal Harry.

" Takže to radši vzdáš? Od kdy zrovna ty utíkáš od problémů, ty Nebelvír?" odfrkl si Severus.

" Tohle je přeci něco úplně jiného,"

" Nechápu proč bychom tu ztrátu nemohli překonat společně. Ty nejsi jediný, kdo přišel o syna Harry," připomněl mu Severus. 

" To ti přeci neupírám, jen s tebou teď proště nedokážu být."

Severus si povzdechl: "Takže si dáme pauzu nebo co?"

" Jo, to by bylo nejlepší," přitakal Harry. Severus si povzdechl.

" Nedomnívám se, že to bude ku prospěchu věci, ale jak myslíš," řekl nakonec Severus. Byl tak naštvaný. Raději odešel, než by řekl něco, čeho by nakonec litoval. Harry se zachumlal do deky a rozbrečel se. Věděl, že to bylo správné rozhodnutí, to ale neznamenalo, že to nebolelo.

***

Co čert nechtěl po pár týdnech, kdy Harry pobýval v Doupěti se u nich po domě rozšířili škůdci. Molly celá zoufalá vyzkoušela snad úplně všechna kouzla a postřiky, ale bez úspěchu.

Nakonec musela zavolat deratizační firmu. Ti jim doporučili se na čas vystěhovat pryč. Ginny jim tedy nabídla, že se mohou všichni přestěhovat na Malfoy manor. Draco ze začátku trochu brblal, ale nakonec si zvykl na přítomnost tchýně a tchána ve svém domově. Ginny měla ráda svou matku poblíž. Během té doby dokonce zjistila, že čeká dvojčata. Dohodla se se svým mužem, že na pozemku panství postaví domeček pro její rodiče. Však v panství bydlela i Draco matka se svou ženou, tak co.

Jednoho dne na panství vydal původní majitel. Lucius Malfoy. Když ho Harry uviděl vytřeštil oči.

" Stalo se něco otče?" podivil se Draco. Popravdě ho tu vůbec nečekal. Nebyli na ničem domluvení.

" Chtěl jsem s tebou probrat pár maličkostí, ohledně majetku," řekl Lucius. Pak pokývnutím hlavou pozdravil přítomné. Na Harrym spočinul pohledem o něco déle. Mladík se nervózně ošil. Luciusův pohled na chvilku zjemnil, trochu se pousmál a pak se vydal za synem do pracovny. Harry na muže zíral jako v tranzu.

Co na tom chlapovi sakra je?

" Jsi v pořádku Harry?" zeptala se Ginny starostlivě.

" Ehm jo. Nechceš se jít projít?" zeptal se Harry. Chtěl být od domu co nejdál.

" Promiň, jsem teď nějaká unavená," omlouvala se Ginny a bezděčně si pohladila rostoucí bříško.

" Jasně, chápu. Tak já půjdu sám. Aspoň se podívám, jak pokročili se stavbou domu pro vaše," řekl Harry a vydal se z domu do zahrad. Procházel se docela dlouho, když se k něj náhle zjevil Lucius.

Harry který nevnímal svět kolem, se ho dost lekl, protože ho tam vážně nečekal.

" Nechtel jsem tě vylekat," řekl Lucius a pohladil Harryho po tvaři. Ten ucukl jakoby dostal elektrickou ránu.

" Pane Malfoyi," zavrčel Harry. Nechtěl, aby to muž dělal.

" Říkej mi Luciusi," navrhl muž.

" Já myslím, že to není dobrý nápad, po tom všem..." řekl Harry posmutněle.

V tu chvíli ho Lucius nečekaně objal. Harry byl tak zaskočený, že se nezmohl na protest.

" Velmi mne to mrzí, ani netušíš jak. Vím, jaké to je ztratit dítě."

" Cože?" vytřeštil Harry oči.

" Před Dracem Narcissa čekala dítě. Bylo to děvče. Těšili jsme se, Ale nedopadlo to dobře. Lékouzelník tvrdil, že se uškrtila na pupeční šňůře. Bylo pozdě něco udělat," vyprávěl Lucius zamračeně. Již dlouho o tom nemluvil.

" To je strašné," zašeptal Harry. Najednou viděl Luciuse v trochu jiném světle.

" Sice je to už dávno, ale..."

" Bude to takhle bolet pořád?" zeptal se Harry po chvíli.

" Časem se to zlepší, ale nebudu to lhát, nezmizí to úplně. Hodně nám pomohlo, že jsme po čase počali druhé dítě," odpověděl Lucius.

" Hm to nehrozí, nemůžu se teď na Severuse ani podívat..." povzdechl si Harry.

" Nikdo neříká, že to musí být zrovna se ním," podotkl Lucius a Harry překvapeně zamrkal.

" Ale je to můj manžel," namítl Harry.

" Naštěstí to lze snadno vyřešit," řekl Lucius.

" Nechci, aby umřel," zhrozil se Harry

" Nic takového bych si samozřejmě nedovolil navrhnout. V dnešní době je rozvod přijatelnou volbou," uchechtl se Lucius a Harry se trochu uklidnil.

" Vůbec nevím, jak to bude. Nevím co vlastně chci..."

" To je v pořádku, je to pořád dost čerstvé," řekl Lucius a pustil Harryho z objetí. Šli společně několik metrů v tichosti. Došli až k bráně manoru a zastavili se.

" Měl bych se vydat zpátky," řekl Harry

"Také bych již měl někde být. Jenom bych ti rád ještě něco řekl. I přesto co se mezi námi v minulosti stalo, bych byl velmi rád, kdybys mne mohl nazývat přítelem," řekl Lucius.

" Já nevím..." řekl Harry pochybovačně.

" Buď tak laskav a nech si to ještě projít hlavou," poprosil jej muž.

Sice na tom všem měl také podíl viny, ale z nějakého důvodu mu to Harry nevyčítal až tolik jako svému muži.

" Dobře, ale nic neslibuju," varoval ho Harry.

" To je víc, než v co jsem doufal," pousmál se Lucius. Rozloučil se s ním opět pokývnutím hlavy a vzápětí se přemístil pryč.