♡ Aye, love, don't you buy me nothing
'cause I am feeling one thing, your lips on my lips
That's a merry, merry Christmas ♡

◼

Jayson (14 dní do Vánoc)

◼▪◼

Když Jaysonův dárek pro Codyho přišel, nemohl být šťastnější. Už jen utajit ho před Codym byl oříšek, o to větší když mu měl balíček přijít zrovna, když byl Cody doma. A taky ho musel dobře schovat, jelikož do Vánoc zbývalo čtrnáct dní.

   Samozřejmě neměl pouze jeden dárek. Ještě mu měl v plánu koupit extra velkou deku, kterou viděl na internetu. Hlavně v zimě Cody miloval, když si  spolu lehli na sedačku, zachumlali se do jedné deky a sledovali televizi. A tak mu chtěl pořídit extra velkou deku, aby se mohli zachumlat ještě více a komfortněji.

   A jako poslední měl pro něj ten otřesný plakát, který tak chtěl. Bolelo ho, když ho kupoval, ale vidět Codyho úsměv na tváři až ho rozbalí? Na to se těšil už teď.

   Jenže ten hlavní dárek. Z něj byl nadšený nejvíce. A nemohl se dočkat, až mu ho pod stromečkem dá.

   "Podáš mi, prosím tě, tu hvězdu?" zeptal se Jayson Codyho a shlédl na něj. Stál na židli, před sebou vánoční stromek, který byl tak tlustý, že si musel na něco stoupnout, aby mu vůbec nasadil hvězdu. 

   Cody si ufrkl. "Ne," řekl a založil ruce na prsou.

   "No tak," popíchl ho Jayson.

   "Je čtrnáct dní do Vánoc, proč už zdobíme stromek? Doma jsme ho vždy zdobili maximálně tři dny před Vánoci a navíc, ten rok před Torontem jsi ani stromek neměl," odporoval.

   Jay si povzdechl. "Ten rok jsme každý jeli na Vánoce domů, na co by mi byl? Teď spolu strávíme první společné Vánoce o samotě, tedy pokud nepočítáme Jade s Lucasem, a tak musíme mít stromeček. A ano, musíme ho mít tak brzo."

   Cody nejprve protočil očima, ale nakonec vzal do ruky hvězdu a podal ji Jayovi. S radostí ji přebral a dal na úplnou špici stromku. "Tak," usmál se spokojeně. "Teď už jen stačí to jmelí na lustr, abychom se pod ním políbili a zajistilo nám to lásku a plodnost."

   "Jo, ta plodnost je důležitá," zamumlal Cody a vydal se od stromku pryč.

   "No a ne?" zeptal se Jay, zatímco seskakoval ze židle. "I my budeme potřebovat plodnost."

   Cody se zastavil a otočil se na Jaye. Nejprve se usmál, tak pěkně a s láskou, že Jayson očekával nějakou krásnou poznámku o tom, jak se těší, až budou rodina. Ale místo toho Cody řekl: "Nejprve musíš jít do místnosti s časopisy plných nahých holek a hetero pornem, abys odevzdal své sperma, takže se, prosím pěkně, nejprve psychicky připrav na to."

   Jayson si odfrkl. "Ano, Jayi, taky se nemůžu dočkat, až spolu založíme rodinu, bude to úžasné," snažil se napodobit Codyho hlas, ale ani zdaleka se mu to nepovedlo. "Já taky, Cody. Já taky," odpověděl si pak vlastním hlasem a Cody nad ním jen nevěřícně zavrtěl hlavou. Ale zasmál se. Nakonec jo.

   Pak se o pár kroků vrátil k Jayovi. "Samozřejmě, že se těším. Když ale jen pomyslím na to, kolik kolem toho bude starostí, děsí mě to. Bylo by nejlepší, kdybychom se přestěhovali alespoň do většího bytu. Musíme najít náhradní matku, popřípadě někoho, kdo nám dítě odnosí, ještě nejsme svoji, takže svatba-"

   "Okay, asi jsem to neměl začínat," přerušil Codyho Jayson a pohladil ho po tváři. "Zapomeň, že jsem to zmiňoval. Blíží se Vánoce, tohle můžeme řešit po novém roce. A po svatbě, to by bylo asi nejlepší. První musíme vyřešit tu."

   "Pořád trváš na svatbě v Disneylandu?" zeptal se Cody, když jejich tváře byly už jen pár centimetrů od sebe.

   "Ano."

   "Tak to se nedoplatíme."

   "Doplatíme."

   "Tak pak můžeme zapomenout na dítě, protože-"

   "Klidně," vyhrkl Jay a rozesmál se dřív, než by ho Cody mohl brát vážně. A rychle od něj uskočil, jelikož Codyho noha opět mířila na Jayův rozkrok. 

   Byli spolu už tak dlouho. Ale ne, stále nezapracovali na Codyho chuti neustále kopat Jaye do rozkroku.

   Cody se taky hlasitě rozesmál a dál už po Jayovi nešel. Místo toho kolem něj prošel do kuchyně a zeptal se: "Chceš taky čaj? Nebo kávu? Nebo něco speciálního?"

   Jayson ale mlčel, jelikož se zamyslel. Po celé této konverzaci mu přišlo na mysl - doteď o rodině jen vtipkovali, ale svatba se blížila a po svatbě to chtěli už začít řešit. Jenže měli na to? Měli na to být rodiči? Hlavně on?

   "Na co myslíš?" zeptal se Cody, když Jay neodpovídal.

   Jayson se na něj podíval z vážným výrazem. "Myslíš, že bychom opravdu mohli být rodiči?" zeptal se zkrátka.

   Cody se na něj zmateně podíval. "Proč by ne?"

   "Nevím. Někdy mě napadá, jestli na to mám. Jestli bych zvládl vychovat dítě," řekl popravdě a netrvalo dlouho, než k němu Cody došel a chytil ho za ruce.

   "Je pravda, že jsi trochu jiný, že jsi svůj," přiznal Cody s lehkým úsměvem na rtech, "ale to neznamená, že bys nemohl být tím nejlepším rodičem. Víš, jaký cool táta budeš? A taky se vůbec nebojím toho, že bys třeba výchovu nechával jen na mě. Ty víš, jak se chovat v jakých situacích a co musíš dělat. Takže o sobě nepochybuj, do dvou let snad už tady bude mezi námi běhat malej prcek. Teda ne běhat, ale ležet někde v postýlce."

   Jaye jeho slova uklidnila, ale i tak nic neříkal. Cody tedy pustil jeho ruce a zmáčknul ho ve svém objetí. To se taky nestávalo často, přece jen byl Cody drobnější, a tak to většinou bývalo naopak. Ale aby Jay řekl pravdu, miloval, když ho Cody takto objal. 

   "Lepší?" zeptal se po chvíli Cody, stále ruce obmotané kolem Jaye. "Už žádné smutné myšlenky, jo?"

   Jay přikývl a krátce Codyho políbil. "Ty víš, jak na mě."

   Cody ho pustil. "Ještě aby ne. Takže chceš čaj nebo kafe?"

   "Čaj," odpověděl nakonec Jay. "Děkuju."

   Cody se dal do přípravy čajů a Jayson se musel pousmát, protože čaje a káva bylo pravděpodobně to jediné, co Cody dokázal bez hrozby vyhoření celého bytového komplexu.

   Pak si uvědomil, že možná měl nějaké nedostatky, ale to Cody taky. A společně? To tvořili téměř dokonalý celek.

◼▪◼

vy mě dostáváte. už jsou to dva roky od dopsání mr a stejně má tenhle speciál větší úspěch než moje současné příběhy :'D ale samozřejmě vám děkuju, jsem moc ráda, že se vám líbí! já jdu ještě opožděně odpovědět na zbylé komentáře z minulé kapitoly, hehe.

přeji vám krásnou druhou adventní neděli ♡