Jayson (Pátek, 15.9., 15:42)

◼▪◼

   Jay rozrazil dveře přednáškové učebny a seběhl schody jak nejrychleji mohl. Přehodil si nezapnutou tašku přes rameno (a tiše doufal, že mu v tom spěchu nevypadne notebook) a rychlým krokem se vydal k východu z kampusu.

   V pondělí mu i Codymu začaly přednášky, ale jelikož Cody studoval meteorologii, jeho přednášky se odehrávaly úplně jinde. Proto si celý týden, když skončili podobně, dávali srazy u hlavní budovy, kde byl i východ.

   Když tam Jay uviděl Codyho stát a čekat, na tváři se mu objevil obrovský úsměv. Dneska Codyho ještě pořádně neviděl, protože Codyho první přednáška byla už brzo ráno a Jayson byl líný vstát, takže dostal od Codyho jen rychlou pusu na rozloučenou, když odcházel z jeho ložnice. Jay byl tak rozespalý, že od sebe nemohl ani pořádně oči odlepit.

   "Čau," pozdravil ho Cody, jakmile se k němu Jay dostatečně přiblížil. Vytáhl ruce z kapes, protože mu už bylo jasné, co se chystá Jay udělat.

   Jay došel až úplně k němu a objal ho. "Ahoj," zamumlal. "Už nikdy nechci začít den bez denní dávky Codyho. Myslel jsem, že umřu."

   Cody se zasmál a pažemi od sebe Jaye odtáhl. "Počkej, až to tady dostuduju. Uvidíš mě každé ráno v televizi, jak ti lžu o tom, jaké bude počasí. Teda snad."

   Jay se mírně zamračil. "Nechci tě takhle," zaprotestoval a přitiskl se zpátky ke Codymu. Dlouze políbil jeho rty a když se odtáhl, rukou mu ještě rozcuchal vlasy. Nevěděl proč. Ale aspoň tak byl Cody více sexy. "Takhle tě chci," usmál se spokojeně Jay.

   Cody protočil očima a uplácal si vlasy zpátky do své obvyklé podoby. Pak chytil Jaye za ruku a trochu ho potáhl, aby se dal do chůze, přímo když kolem nich proběhl nějaký běžec.

   "Měl bych jít běhat," podotkl Jayson. "Nebyl jsem ani nepamatuju. Vidíš, co se mnou děláš? Pořád trávím čas s tebou a vůbec necvičím, takže za chvíli budu tlustej a škaredej a budu muset nosit trička, což bude moje smrt. Stačí, že to musím trpět na přednáškách."

   "Já ti nebráním v tom, abys šel běhat," namítl Cody a hlavou se otočil k Jayovi. "To je tvé svobodné rozhodnutí."

   Jayson si odfrkl. "Tak pojď běhat se mnou."

   "Ani náhodou," zavrtěl Cody rázně hlavou.

   "Proč ne? Zpoceného jsem tě ještě neviděl."

   "To je vážně strašný," ušklíbl se Cody. "Ale budeš to muset přežít."

   Jayson dělal, že posmutněl. "Takže žádný triko oblepený kolem těla? Víš, že to není fér? Ty mě bez trička vidíš každý den a já tebe viděl tak maximálně dvakrát."

   "Protože jsem normální člověk a nosím na sobě oblečení."

   "Měli bychom mít už sex," rozhodl najednou Jay. Překvapilo ho, když Cody zareagoval jen uchechnutím. "Tak se to vyrovná. Už abstinuju strašně dlouho. Jak to můžeš vydržet, takhle vyčkávat?"

   Codyho stiskl malinko ztuhl a jeho krok nepatrně zpomalil. Jay si všiml, jak si začínal skousávat spodní ret a vyhýbat se očnímu kontaktu. "Cody?"

   "N-normálně? Asi," zakoktal. Jayovi to pomalu ale jistě začalo docházet. Zastavil Codyho uprostřed chodníku a stáhl ho na trávník, aby nepřekáželi ostatním. Když se mu ani to nelíbilo, zavedl Codyho ještě dál na travnatou plochu, aby měli trochu více soukromí. 

   "Cody?" oslovil ho Jay, přičemž zadržoval smích.

   "Hm?" Stále se vyhýbal očnímu kontaktu, což Jayovi více a více potvrzovalo jeho teorii.

   "Měl jsi už někdy vůbec sex?" zeptal se Jay. Tím, že Codyho držel za ruce, sám cítil, jak sebou cukl. 

   Cody mlčel a sledoval něco na zemi. Jay se trochu sklonil, aby vlezl do jeho výhledu, a donutil ho, aby se na něj podíval. Zpátky se narovnal, přičemž držel Codyho hlavu v dlaních. "Mně to můžeš říct. Za to se nezabíjí."

   Cody si povzdechl a sundal Jayovy ruce ze svého obličeje. "Ne," vydechl. "Nikdy jsem sex neměl."

   Jayovo srdce vynechalo pár úderů. "Děláš si srandu? To jsi mi nemohl říct dřív?" Cody se na něj zmateně podíval. "Bože, už se nedivím proč jsi se mnou nechtěl být, když jsem měl tak oplzlé poznámky. A vlastně doteď mám."

   "Chodil jsem s jedním klukem. Tajně. A když mělo přijít... na tohle, prostě jsem vycouval. Bál jsem se," vysypal ze sebe. "Bylo to asi před třemi lety. Od té doby nic."

   Jaye překvapilo, že mu to takhle řekl, i když se vůbec neptal. Rozhlédl se kolem, aby zkontroloval, že mají stále soukromí. "Bojíš se?" zeptal se ho.

   Cody pokrčil rameny. "Já... nevím. Dříve jsem se bál všeho. Vztahů, polibků i držení za ruce. Vždycky jsem věděl, že se mi líbí kluci, ale když jsem viděl, jak na to nahlíží moje rodina, začal jsem se toho všeho prostě bát."

   "Ale teď i tak chodíš se mnou. Máme vztah, držíme se za ruce, líbáme se a spíme v jedné posteli. Co se najednou stalo?"

   Cody chvíli mlčel, nejspíš zvažoval odpověď. "Řekl bych, že jsem překonal prvotní strach. A pak už to šlo samo, asi. Já vážně nevím, ale s tebou... nepřijde mi skoro nic strašidelné. Nečekal jsem, že ve vztahu budeš takový."

   "Jaký?" zeptal se Jayson. Mlčky pak pobídl Codyho, aby se posadili na trávník.

   "Tak hodný? Tolerantní? A tak. Když jsem tě poprvé pořádně potkal a poznal, měl jsem z tebe upřímně trochu nahnáno. A teď mě nepřestáváš překvapovat, protože z těch tvých perverzních poznámek a tak jsem myslel, že budeš více... " 

   "Nadržený? Nedočkavý? Protože to si piš, že jsem," zasmál se Jay, ale když uviděl Codyho vyděšený výraz, zmírnil. "Ne, v pohodě. Já počkám. Dokud nebudeš připravený."

   Cody se vděčně usmál, ale Jay si stejně všímal jen toho, jak se červenal. Bylo mu jasné, že celé tohle je pro Codyho zakázané téma, o kterém nerad mluví, když vyjde na povrch. Takže byl dost překvapený, kolik mu toho ve finále řekl.

   Jay vzal Codyho ruku a začal na ní kreslit malá neviditelná kolečka. "Měl jsi mi tohle všechno říct. Ale tak víš co? Ukážu ti, že vztah není nic strašidelného. Tímto tě zvu na naše první pořádné rande. Připrav se na tunu klišé a romantiky, protože to bych ani nebyl já. A aby to nebylo tak děsivé, kvůli tobě si třeba obleču i košili."

   Cody se zasmál. "Kvůli mně si nemusíš oblékat košili."

   Jayovi se na tváři objevil překvapený výraz. "Ale ale. Takže už chceš, abych chodil polonahý? To se mi líbí. Za chvíli vážně budeš chtít, abych chodil i bez kalhot. A pak i bez-"

   "JÁ TĚ CHÁPU!" vyjekl Cody. "Hlavně nepokračuj! Bože!"

   "Příští týden. Ty a já. Naše první rande. A teď už pojďme, protože to triko nechci mít na sobě ani o chvíli déle, jinak asi umřu na místě."

   Jay vyskočil na nohy a natáhl ruku ke Codymu. Pomohl mu na nohy a i když už Cody stál na svých, nepouštěl jeho ruku do chvíle, kdy došli domů.

  ◼▪◼  

Máte raději dobré nebo špatné konce? A co v případě těchto dvou? 

(hlavně žádné výhružky smrtí, kdybych to chtěla ukončit špatně, jo? :'D)