Jayson (Sobota, 15.7., 13:03)

◼▪◼

Jay a Cody procházeli všechny možné uličky Codyho rodného městečka, až Jay usoudil, že kdyby se měl sám vrátit ke svému autu, pravděpodobněji by našel spíše cestu do Narnie. Nebo do Země Nezemě.

   Cody vedle něj tiše našlapoval. Až moc tiše.

   "Jak to, že nejsi naštvaný?" vyhrkl Jay, když už šli nějakou tu minutu v tichu. "Totálně jsem ti to pokazil u tvé rodiny. A vlastně i sobě," neubránil se a ušklíbl se. "Příště budu muset přivézt kamion růží, abych si všechny udobřil."

   Cody se uchechtl, což Jaysona potěšilo. "Já... budu naštvaný," odpověděl Cody, "ale momentálně jsem spíše zklamaný. Z babičky a tak."

   "Budeš naštvaný? Takže mám se bát?" 

   Cody k němu otočil hlavu. "To si piš, že jo. Tohle jen tak nepřežiješ."

   Oba se rozesmáli. Jay se snažil smát co nejtišeji, aby slyšel Codyho dokonalý smích, který poslední dobou obdivoval. Byl neskutečně rád, že už ho Cody bere takového, jaký je a směje se jeho 'vtipům' místo toho, aby protáčel očima.

   Cítil, že se posunuli. Nebo si to alespoň myslel.

   Pak Cody najednou zpomalil. "A můžu se tě zeptat, s kým jsi telefonoval, nebo je to přísně tajný?"

   Celou dobu se teoreticky bavili o tom telefonátu, ale Jaye nenapadlo, že by vlastně mohl Codymu vysvětlit, kdo mu volal. Nechtěl na to zrovna myslet, chtěl se prostě procházet s Cody po jeho rodném městě a smát se.

   "Je to přísně tajný."

   Cody se zamračil. "Ale-"

   "Ale já ti to řeknu," vydechl nakonec, "protože ti to dlužím. A protože doufám, že pak to bude menší pravděpodobnost zabití, až se naštveš."

   Cody  pokrčil rameny. Jayson spustil: "Volala mi Jade. Prý se před mým bytem objevil Harry. To je jeden kluk, se kterým... jsem něco měl."

   Nechtěl o tom mluvit. Ne před Codym.

   "Jak dlouho?" zeptal se.

   "Jak? Počkej... Něco přes rok." Jeden rok, tři měsíce a dvacet osm dní. Trochu zaokrouhloval.

   Cody mlčky přikývl. "To tě nějak pronásleduje nebo co?"

    "Asi jo. Dá se to tak říct. Já se rozešel s ním a víš co, asi si nemůže pomoct, jelikož jsem neodolatelnej," ušklíbl se. Cody ho jemně praštil do ramene a oba se krátce zasmáli. Jay byl jenom rád, že to takhle odlehčoval.

   "Jak je to dlouho, co jste od sebe?"

   "Dva měsíce? Asi." Jeden měsíc a tři dny. Devět dní před tím, než potkal poprvé Codyho.

   Cody měl očividně sto padesát dalších otázek, ale nejspíš se nechtěl ptát dál. A tak se Jay rozpovídal. "Harry chodil na stejnou vysokou jako já, akorát studoval jiný obor. Je mi blbý ti to tady tak říkat, ale byli jsme v pohodě, řekl bych i šťastní. Pak mu ale přeskočilo. Ukončil studium, prodal svůj byt a pronajal si nějaký v New Yorku, blíž jeho rodičům. Neřekl mi o tom ani slovo do té doby, než odjížděl. 

   Nikdy jsem neměli nějaký srdceryvný vztah. Nebral jsem to stoprocentně vážně, nedokázal jsem se do něj zamilovat, párkrát jsem si vyšel s jinými. A ten poslední den, těsně před jeho odjezdem, mi to tedy řekl. Že se stěhuje a tak."

   Cody se zamračil. "To se tě ani nezeptal, jestli chceš jít s ním?"

   Jayson měl chuť začít škemrat, aby se ho nevyptával dál. Nechtěl mluvit dál. "Právě že ptal. Doslova mě přemlouval. Chtěl to udělat jako překvapení."

   "Tak proč jsi nešel?"

   "Cody," vysoukal ze sebe Jayson. "Víš, že to flirtování a tak s tebou myslím vážně. Takže na tohle zapomeň hned, jak ti to řeknu."

   Viditelně se zarazil při jeho slovech. Koukl na Jaye se starostí v očích. "Dobře? Asi. Uvidím. A tu první větu raději ignoruju."

   Jay si povzdechl. "Promiň, že tě tak děsím. Vlastně o nic nejde."

   "Tak povídej už," vyzval ho Cody, očividně nedočkavý.

   "Harry zařídil vše. Pronajal byt dostatečně velký pro více lidí. Našel si práci, sehnal mi informace o studiu psychologie v New Yorku, dokonce mi vyplnil i přihlášku. Teoreticky mi tam připravil nový život."

   "Jak to myslíš, pro více lidí?" Začal to tušit. Mohl to vyčíst z jeho tváře.

   "Harry chtěl založit rodinu. Ale já ho nemiloval, za jeden týden se naprosto změnil a zbláznil se. Takže když mě den před odjezdem požádal o ruku, řekl jsem ne."

   Cody se zastavil a zalapal po dechu. Jay měl chuť ho obejmout, ale věděl, že to udělat nemůže.

   "Připravil ti život v New Yorku. Očividně tě miloval a požádal tě o ruku. Byli jste spolu přes rok a ty jsi ho pořád nemiloval a nebral jsi váš vztah stoprocentně vážně, takže jsi občas spal s někým jiným?"

   "Vím, že to zní divně, ale nebyl jsem připravený na vážný vztah. Vždyť je mi teprve dvacet dva let," bránil se Jay.

   "A teď? O dva měsíce později jsi?" V tu chvíli Jay pochopil, že už nejde jen o Harryho. Cody zacházel do osobních záležitostí.

   "Asi? Já nevím."

   Měl mlčet. Od začátku. Nebo říct, že je. Je připravený na vztah.

   "Jayi," vyslovil Cody až děsivě pomalu. "Já nechci riskovat. Nechci někoho, kdo nehledá vážný vztah, protože já chci takový. Nechci se do někoho zamilovat a pak zjistit, že je po všem, protože to nebral vážně."

   Cody zněl zvláštně. Hlas se mu mírně třásl a zatínal pěsti. Jay se v tu chvíli nesnášel za to, že se takhle rozpovídal.

   "Je mi to jasný, Cody. Já to s tebou myslím ale vážně."

   Stáli asi metr od sebe a dívali se navzájem do očí. "Proč ses s Harrym nerozešel, když jsi ho nemiloval? Proč jsi mu dával tu naději?"

   "Já nevím, asi jsem doufal, že se to změní. Chodili jsme spolu jenom něco přes rok, netušil jsem, že mě chce požádat o ruku. Říkám, že se zbláznil."

   "Protože tě požádal o ruku?" Codyho to nejspíš hodně ranilo. A Jayovi pořád nedocházelo proč. "Tomu se neříká šílenost, ale láska, Jayi."

   Rána do hrudi. Do srdce, do duše. 

   Už to chápal. Už chápal Codyho slova.

   "Cody, já to tak nemyslel..."

   "Harryho je mi líto," přerušil Jaye. "Ještě když jsi v tom hovoru s Jade říkal, že je to jeho chyba. Takže jestli je teď někde poblíž tvého bytu, šel bych se mu alespoň omluvit."

   Tohle už vůbec nebylo o Harrym. Tohle bylo o Codyho nedůvěře v Jaye, která se najednou zrodila.

   "Já-"

   "Ty si pořádně rozmyslíš, co vlastně chceš. Protože kdybys tohle udělal ty mně, asi bych se zbláznil. Než se vrátím, máš času dost."

   Jay se zarazil. "Ty... nejedeš teda se mnou?"

   "Tiffany má narozeniny příští týden. Asi tady už zůstanu."

   Jay pomalu umíral. Všechen humor se vytratil, všechna síla a nakonec i řeč. Nevěděl, jak argumentovat. Zničil prostě Codymu narozeniny.

   "Když se budeš držet téhle cesty, dostaneš se zezadu k obchodu. Tam jsi parkoval, ne?"

   Cody mluvil jako tělo bez duše. Jay si ani nemohl představit, jak moc ho musel zklamat. A tak jen mlčky přikývl a sledoval, jak Cody odchází úplně na jinou stranu, než poslal Jaye a než bydlel.